Víkend v podstatě pod slunečníkem

Aspoň tedy co do stravování, jinak se většina dění odehrála na zahradě, takže to mj. "odnesl" česnek, staré sazenice jahod a taky kamení kolem zahradního jezírka. Dnešní čekání na déšť přes podvečerní přeháňku, která se skoro celá stačila vypařit z rozpáleného povrchu zemského, nebylo vyslyšeno, takže zítra se už bude zahrada rozmlsaná měkkou dešťovou vodou spokojit s tou trošku tvrdší, studniční.  Každopádně víkend byl jakýmsi zklidněním po té pomyslné "jízdě" se spoustou zážitků v poslední červnové dekádě. Ono vlastně v těch "místních tropech" ani nešlo nic rychlejšího podnikat. Užívali si i naši nejbližší, kteří to ale k té vodě měli trošku blíže v rámci víkendového pobytu na jihu Čech. My jsme si tu zase ze soboty na neděli pro změnu užili i kratšího výpadku elektřiny. A jelikož dneškem končí červen i první půlrok letošního roku, v příštích dnech by už mělo být z domácího plánování  jasné, co by mohly přinést prázdniny a vlastně i celá druhá polovina letošního roku. V kalendáři je tentokrát docela dost místa, aby bylo možno si vybírat. Pro letošní "babí léto", pokud nějaké bude na obzoru, ale plánování neplatí. Tam to letos nebude ani o "last minute" ale spíše o last second" :-). Ale čas na event. dotankování auta před cestou určitě bude, takový kvapík s odjezdem to určitě nebude. Jinak u odpoledního frappé pod slunečníkem zazněly i nápady mířící do až do května příštího roku, tak uvidíme, jaké perličky v nejbližších doplní to všední a obvyklé v našich kalendářích. P.S. Vlastně i něco z toho všedního či obvyklého resp. i málem už zapomenutého si bude "hledat" své nové místo i pozměněný či nový obsah, neb ta jakási "zkušební doba" (navíc násobně delší než bývá obvykle :-) dopadla pro mne minimálně uspokojivě. 

Kolem železniční trati - Semmeringbahn 2024 - den třetí

Vlastně už ani ne celý půlden, neb dnes už byl hlavním bodem programu odjezd expresem RJ 74 Vindobona, Takže ráno po snídani, sbalení věcí do tašky, mimochodem všech až na bundu úplně suchých (ta ale nakonec doschla na věšáku ve vlaku), a vyrovnání účtu v penzionu, zbyl do odjezdu expresu čas jen na krátkou procházku kolem penzionu a pak ještě i kolem a po nádraží. Ale to už vlastně bylo jen součástí čekání na vlak, když jsem si do odjezdu nechal větší časovou rezervu.  Po odjezdu jsem si necelou půlhodinku mohl přes okno vlaku rekapitulovat vše, co jsem za pobytu zde stačil obejít a vidět. Pak už jen kilometry na cestě do Pardubic, kam jsme dorazili sice se čtvrthodinovým zpožděním, ale ty "zbylé" čtyři minuty do odjezdu návazného vlaku do Hradce stačily na přestup mezi sedmou a třetí kolejí, takže i do Hradce byl příjezd dle plánu. Nakonec nebylo tomu jinak ani u busu domů, čímž se uzavřelo mé putování za zážitky kolem železniční trati Semmering.  Možná ještě pár poznámek k penzionu Gasthof Edelweiss, kde jsem pobýval. V něm na člověka dýchá více než stoletá historie skloubená s řadou změn reagujících už na změny, které přinesla doba i požadavky zákazníků. Majitelé poskytují nejen perfektní servis včetně stravování, ale vytvářejí k tomu i velmi přátelskou atmosféru, takže jsem si mohl trošku užít té jejich němčiny více než jen v situacích, kdy se člověk na něco ptal nebo chtěl. Příkladem byl hned můj první odchod z pokoje, kdy jsem po zamčení nemohl vyndat klíč ze zámku. Nakonec stačilo po vysvětlení problému jen pochopit, že tady se klíč nevyndává, když je ve svislé poloze (viz druhý obrázek :-))  Takže i vlastní pobyt v penzionu se podílel na tom, že jsem si ze Semmeringu odvezl spoustu krásných zážitků. tedy ještě jednou Vielen Dank!

Kolem železniční trati - Semmeringbahn 2024 - den druhý

Probuzení do čtvrtečního rána i "půl devátá", kdy jsem vyrazil za dalšími obrázky, vypadaly nadějně. Ale nakonec ty dnešní "plány" s počasím na celý den tentokrát dopadly tak na jednu polovinu. To polední pršení vyšlo na 200 a možná co do srážek v jednu chvíli i na více procent. Vlastně by se dalo říci, že dnes napršelo asi dvakrát tolik, co předpovídali, a přidalo se k tomu snad i to, co nenapršelo včera. Ale to hlavní, celou trasu do Payerbachu (zvítězily zajímavosti na trase) jsem stihl za polojasna, takže ve fotoaparátu je vše z celé trasy. Nad Payerbachem ale už v tom čase začala černat obloha, takže místo poledního posezeníněkde tam,  když jsem si nějak "spočítal", že bych to mohl do času odpolední kávy zvládnout zpět po svých, přišlo k duhu těch pár energetických drobností z ledviny. Vše mi tak nějak vycházelo až kousek za Klamm. Tedy s černými mraky, deštěm a bouřkou za zády. Tam už začalo "přituhovat". Sice jen pomalu, takže přiměřeně (tedy né úplně dobře, neb nemělo cenu s sebou na ty dna dny zde brát více věcí) oblečený turista to zvládal až po Kreuzberg. Odtud už to nejenže bylo nějak jedno, jak prší, ale hlavně musel jsem reagovat úpravou návratové trasy. Sejít u Weinzettelwand dolů po žluté, když už ten krpál nahoru po té cestě porostlé bujnou vegetací nebylo ráno nic moc, jsem si nedoporučil a raději si téměř po vrstevnici trasu o pár kilometrů protáhl, abych pak pohodlněji  sešel na nádraží v městečku Breitenstein a odtud si pak zopakoval včerejší krpál po zelené cestou zpět. Tedy cestou, o které jsem včera večer tvrdil, že už tím krpálem tady zítra nepůjdu a raději zelenou trasu vyměním za modrou, pozvolnější. Ale nástup na ni jsem ale díky změně trasy nechal poměrně daleko za sebou, takže to byla opět zelená, tentokrát navíc v poměrně slušném dešti. Ten sice po mém příchodu do lázeňské části Semmeringu ustal, ale to už nic neměnilo na tom, že jediné řešení, aby se člověk mohl zastavit v Café Dietmayer a něčím se odměnit, je nejprve dojít do penzionu a převléci se do suchého. Doplnění energie vydané za celý den už proběhlo podle plánu večer v penzionu. Vlastně nad plán, protože na zvládnutí místního tříchodového menu jsem zase až tolik té energie během dnešního putování nevydal:-) Že to bylo nad plán i na chytrých hodinkách, to už není třeba opakovat, když se díky počasí trošku prodloužila trasa. P.S. Teď už nezbývá než těch pár věcí dosušit, aby taška s věcmi nakonec nebyla na odjezd těžší, než když jsem sem přijel.

Nakonec otázka : "Je to ještě sport?"

Obavy se naplnily a naše reprezentace na letošním ME ve fotbale končí. A to hned ve skupině a navíc jako poslední. Příčiny bude v následujících hodinách, dnech, týdnech a možná i měsících rozebírat spousta fotbalových expertů i těch, co si myslí, že kdyby u toho byli oni či jiní  atd., že by to dopadlo jinak. Objektivní i subjektivní příčiny sice nezůstanou opomenuty, ale pořád platí, nejen ve fotbale ale i v životě, že pokud se neproměňují šance, tak se nedá vyhrávat. Proto příčiny nehledejme v dnešním zápase s Tureckem, ale v tom nedávném s Gruzií. Toť můj sice jednoduchý ale snad ne úplně blbý pohled. Z dnešního zápasu resp. z jeho závěru si dovolím přidat jen obrázek se statistikou zápasu a k němu jednu otázku. Tu jsem již napsal do titulku tohoto příspěvku. P.S. Stran toho mého dnešního sportování ale mohu být spokojen, to dopolední cestování vlakem jsem odpoledne parádně "rozchodil" :-)

Kolem železniční trati - Semmeringbahn 2024 - den první

A jak jinak sem přijet než vlakem, zejména když do něj po přestupu z hradeckého "spěšňáku" člověk nastoupí v Pardubicích a po cca 4,5 hodinách svižné jízdy vystoupí bez přestupu rovnou na železniční stanici Semmering. Jak jsem předpokládal, jízdu jsem si i náležitě užil, byť to okno u sedadla, co jsem měl místenku, nebylo na pohledy ven úplně "průzračné" a z Pardubic do Vídně mi společnost na vedlejším sedadle dělala dáma "nárokující" si více prostoru, než jí vymezovala její místenka. Cíl cesty, lázeňské a horské středisko Semmering, byl vybrán záměrně, aby se odtud toho dalo co možná nejjednodušeji zvládnout co nejvíce. Už samotná cesta tam znamenala prohlédnout si trať a její okolí z vlaku na úseku Gloggnitz - Semmering, takže když jsem chvilku po poledni dorazil na místní železniční stanici, bylo jasno. Z toho, co jsem viděl z vlaku, musím maximum z toho vidět i na vlastní oči i nohy :-) A jelikož doba pobytu zde jasně určovala, že nepůjde z celé více než 40 km trati vidět vše, už při výstupu jsem si vybral, co by mohlo dopadnout a na co čas určitě nezbyde. Tedy na úsek Mürzzuschlag - Semmering (mimochodem z hlediska zajímavosti hodnocený jako nejméně zajímavý a většinou po asfaltu). O ostatním rozhodne počasí. Po krátké prohlídce nádraží už následovala jen čtrvrthodinka s taškou s věcmi na pobyt na rameni do penzionu  Gasthof Edelweiss. Mimochodem už tady si člověk uvědomil, že to tady bude většinou jen nahoru a dolů. Tedy že si, pokud bude chtít něco vidět, tak si  těch stoupání a klesání užije docela dost. Díky tomu, že sezóna zde začíná až příští týden, tak to tu moc nežilo, takže i v penzionu to bylo znát, když jsem byl jeden ze dvou hostů. Po téměř okamžitém ubytování se a vyslechnutí nezbytných informací i doporučení pro to, aby ten můj pobyt zde byl co nejpříjemnější (k penzionu a poskytované péči se určitě vrátím v samostatném příspěvku) jsem vyrazil na první obhlídku. Co třeba říci na úvod, že předpověď počasí už dopoledne nevycházela a nakonec k naší (já a fotoaparát) spokojenosti nevyšla ani za celý den. A tak se stalo, že místo obhlídky, jsem odpoledne  absolvoval celou severní část jedné ze dvou hlavních tras ze Semmeringu s návratem z údolní části Breitensteinu  po zelené značce nejkratší cestou zpět k penzionu. Už to, co jsem viděl a hlavně si na těch sedmnácti odpoledních kilometrech prošel, by stačilo, aby člověk byl spokojen. Po návratu následovala rychlá večeře v místním bistru (v penzionu je dnes můj oblíbený "Ruhetag", ale zítra určitě zkusím i večeři zde) a pro jistotu i nákup pár drobností do ledviny na zítřejší celodenní putování, neb o trase bude rozhodovat hlavně počasí, přičemž předpověď je ještě horší než na dnešek. Ale to se teprve uvidí. Co je ale jasné, je to, že pokud nebudou padat hned po ránu z oblohy "trakaře" , půjde se nejkratší cestou k místu na trase, ze kterého jsem se dnes vracel, pokračoval bych k nádraží v městečku Klamm a nad ním bych se rozhodl, zda cílem bude Payerbach či Gloggnitz. Pro to první hraje více zajímavostí na trase, pro to druhé více zajímavostí v cíli. Jak zpět, to opět podle počasí, možností je více. Vlak, autobus a místní doprava na zavolání, na kterou jsem dostal návštěvnickou kartu pro jízdu zdarma. Nevylučuji i pěšky. Původní plány byly nejprve někam dojet vlakem a teprve odtud cestou zpět si vychutnat zajímavosti kolem trati, ale ta předpověď to trošku otáčí, takže nejprve pěšky. P.S. Sice "po očku" sleduji na Internetu fotbal s Tureckem, ale tam to dopadá nějak opačně, než to s tou předpovědí počasí na dnešek. Ta sice byla nic moc a nakonec se z toho dneška zde stal parádní zážitek.

Semmering čeká, aneb za historií železnice

Dnešní Pardubice byly v poměrně velkém vedru, takže zřejmě ta na zítra další dny ne úplně potěšující předpověď počasí přinese změnu k horšímu. A jak vidno, tak nejen v našich končinách, což mne netěší dvojnásob. Zítra ráno totiž mířím expresem RJ 73 Vindobona do oblasti cca sto kilometrů na jih od Vídně, abych tam na mne na chvilku dýchla historie železnice, byť to, co na ní bude vidět jezdit bude mnohdy budoucnost té naší :-) Železniční trať na svých cca 41 km v těchto místech zdolává mezi městy Gloggnitz (457 m n.m.) a Mürzzuschlag (670 m n.m)  oblast severních vápencových Alp. Z prvního pohledu by asi člověk řekl, že "to je toho", ale když se k tomu doplní, že zhruba v polovině trati je průsmyk Semmering a horské lázeňské centrum stejného jména s nadmořskou výškou 970 m n.m. a že kolem to je samý kopec s výškami 1300 - 1500 m n.m., tak už ten scénář, jak to zdolat železnicí, vychází složitěji. A právě s takovou situací si museli poradit naši předchůdci, když od konce r. 1841 započali s úvahami o stavbě železnice v těchto místech, aby v r. 1944 byly na stole první plány a v r. 1848 bylo započato se stavbou. A právě Semmering a Gasthof Edelweiss v něm bude tím místem, který se na příští tři dny pro mne stane tím výchozím místem mého vandrování kolem železniční trati. Že by k tomu člověk ocenil i lepší počasí, o tom snad žádná. Ale jako správný turista jsem připraven i na to, že by tato předpověď počasí mohla tentokrát vyjít, byť v takovém čase si to moc neužívá fotoaparát. Tak už jen připravit věci na chodbu, tentokrát nezapomenout k tomu vyndat i ty správné boty, a ráno šestkou do Hradce na vlak. Vindobona v Pardubicích nečeká na žádné přípoje. P.S. Pár dní už pro mne  funguje doprava s 50% slevou a ani zahraniční jízdenka "nezůstala" s cenou pozadu :-)

Prodloužený víkend až do pondělního poledne

Neuvěřitelné, vše plánované se do toho času povedlo nejen poskládat, ale si to i užít. Však jsme do toho prodlouženého víkendu řádně vstoupili již ve čtvrtek, když zážitky z něj končily někdy hodinu před půlnocí, když jsme se vrátili z absolvovaného letu balónem. Páteční "program" měl sice ráno menší pauzu, ale to bylo jen relativní, neb bylo třeba nachystat vše, abychom po večerním návratu ze svatby konané v Chrudimi, mimochodem velmi vydařené nejen díky výhře ve svatební tombole, tedy tance s nevěstou :-), doma už mohli s plány víkendu rovnou navázat. K tomu jen, že rodinná víkendová sešlost byla tentokrát v plném počtu a hlavně se vydařila. Počasí přálo, neb už nebylo takové horko jako páteční odpoledne, dobrot byla opět spousta a té víkendové atmosféry si tentokrát užily i téměř všechny prostory domu, když se spalo i tentokrát v kuchyni. Byť jen v dětské postýlce. To prý proto, aby ostatní nerušil svým hlasitým popůlnočním projevem malý Tomášek. Ten jej ale nakonec v plné síle předvedl v kočárku při jedné z odpoledních procházek, takže neznalí mohli předpokládat, že by se mohlo jednat i o únos dítěte :-))  Nedělní podvečer už přinesl "uklidnění" a do pondělka se z víkendu tentokrát "přenesly" s pomocí ledničky jen dva kousky masa. Ty ale přesně zapadly do pondělních plánů, kdy po  po dopoledních pochůzkách po městě následoval pozdní oběd na grilu, který postupně přešel do odpolední kávy, takže nakonec i takové stylové zakončení tohoto opravdu dlouhého víkendu. I když v našem pojetí už slova víkend a dovolená ztratila už ten opravdový význam. P.S. A odpoledne se k tomu ještě přidala troška plánování - ale jen na ty zbylé dny letošního června, další si necháme na sobotní kávu. Co bude? Zítra obvyklé Pardubice a tři další dny čeká rakouský Semmering s kilometry turistických cest kolem železniční tratě. Víkend už bude doma, hlavně na zahradě, kdy před očekávaným vícedenním deště, ale kdoví jestli,  bude nutno cosi pořešit. Určitě česnek, neb jeden ponechaný stvol s květem už se staví do pozoru :-)