A jak jinak sem přijet než vlakem, zejména když do něj po přestupu z hradeckého "spěšňáku" člověk nastoupí v Pardubicích a po cca 4,5 hodinách svižné jízdy vystoupí bez přestupu rovnou na železniční stanici Semmering. Jak jsem předpokládal, jízdu jsem si i náležitě užil, byť to okno u sedadla, co jsem měl místenku, nebylo na pohledy ven úplně "průzračné" a z Pardubic do Vídně mi společnost na vedlejším sedadle dělala dáma "nárokující" si více prostoru, než jí vymezovala její místenka. Cíl cesty, lázeňské a horské středisko Semmering, byl vybrán záměrně, aby se odtud toho dalo co možná nejjednodušeji zvládnout co nejvíce. Už samotná cesta tam znamenala prohlédnout si trať a její okolí z vlaku na úseku Gloggnitz - Semmering, takže když jsem chvilku po poledni dorazil na místní železniční stanici, bylo jasno. Z toho, co jsem viděl z vlaku, musím maximum z toho vidět i na vlastní oči i nohy :-) A jelikož doba pobytu zde jasně určovala, že nepůjde z celé více než 40 km trati vidět vše, už při výstupu jsem si vybral, co by mohlo dopadnout a na co čas určitě nezbyde. Tedy na úsek Mürzzuschlag - Semmering (mimochodem z hlediska zajímavosti hodnocený jako nejméně zajímavý a většinou po asfaltu). O ostatním rozhodne počasí. Po krátké prohlídce nádraží už následovala jen čtrvrthodinka s taškou s věcmi na pobyt na rameni do penzionu Gasthof Edelweiss. Mimochodem už tady si člověk uvědomil, že to tady bude většinou jen nahoru a dolů. Tedy že si, pokud bude chtít něco vidět, tak si těch stoupání a klesání užije docela dost. Díky tomu, že sezóna zde začíná až příští týden, tak to tu moc nežilo, takže i v penzionu to bylo znát, když jsem byl jeden ze dvou hostů. Po téměř okamžitém ubytování se a vyslechnutí nezbytných informací i doporučení pro to, aby ten můj pobyt zde byl co nejpříjemnější (k penzionu a poskytované péči se určitě vrátím v samostatném příspěvku) jsem vyrazil na první obhlídku. Co třeba říci na úvod, že předpověď počasí už dopoledne nevycházela a nakonec k naší (já a fotoaparát) spokojenosti nevyšla ani za celý den. A tak se stalo, že místo obhlídky, jsem odpoledne absolvoval celou severní část jedné ze dvou hlavních tras ze Semmeringu s návratem z údolní části Breitensteinu po zelené značce nejkratší cestou zpět k penzionu. Už to, co jsem viděl a hlavně si na těch sedmnácti odpoledních kilometrech prošel, by stačilo, aby člověk byl spokojen. Po návratu následovala rychlá večeře v místním bistru (v penzionu je dnes můj oblíbený "Ruhetag", ale zítra určitě zkusím i večeři zde) a pro jistotu i nákup pár drobností do ledviny na zítřejší celodenní putování, neb o trase bude rozhodovat hlavně počasí, přičemž předpověď je ještě horší než na dnešek. Ale to se teprve uvidí. Co je ale jasné, je to, že pokud nebudou padat hned po ránu z oblohy "trakaře" , půjde se nejkratší cestou k místu na trase, ze kterého jsem se dnes vracel, pokračoval bych k nádraží v městečku Klamm a nad ním bych se rozhodl, zda cílem bude Payerbach či Gloggnitz. Pro to první hraje více zajímavostí na trase, pro to druhé více zajímavostí v cíli. Jak zpět, to opět podle počasí, možností je více. Vlak, autobus a místní doprava na zavolání, na kterou jsem dostal návštěvnickou kartu pro jízdu zdarma. Nevylučuji i pěšky. Původní plány byly nejprve někam dojet vlakem a teprve odtud cestou zpět si vychutnat zajímavosti kolem trati, ale ta předpověď to trošku otáčí, takže nejprve pěšky. P.S. Sice "po očku" sleduji na Internetu fotbal s Tureckem, ale tam to dopadá nějak opačně, než to s tou předpovědí počasí na dnešek. Ta sice byla nic moc a nakonec se z toho dneška zde stal parádní zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat