Ale není tím poprvé myšlena ani návštěva této hradecké kavárny ani konzumace kávy v ní, přestože bez obojího by to nenastalo. Ale pěkně popořádku. Na počátku všeho byl voucher od loňského Ježíška na návštěvu hradecké rodinné kavárny a pražírny kávy LamCafé a ochutnávku zde pražené i připravované kávy. A tak jsme zde spolu s osmnáctkou těch dalších, kteří zatoužili se blíže seznámit s kávou, strávili ve společnosti majitele kavárny a pražírny a jeho velmi poutavé prezentace téměř dvě hodiny. Nesmím zapomenout ani na jeho paní, která nám prakticky předvedla, jakou péči dostává káva po upražení před její distribucí ke konzumaci, a během exkurse připravila všem i kávu. Na její začátek espresso, na závěr pak ledovou. A v tom je ta pointa dnešního příspěvku, tedy dvě porce kávy během necelých dvou hodin. To⁹ u mne, který kávu nepije každý den (a myslím jen jednu denně) resp. během pár dnů v roce, které by se daly spočítat na prstech obou rukou, má během dne ke snídani cappuccino (většinou doplněné mlékem navíc) a odpoledne jedno frappé, ještě nenastalo. Vlastně jednou jsem se na podobné akci, ale spojené jen s ochutnávkou kávy (na těchto stránkách zmíněné příspěvkem https://i2m-ovi.blogspot.com/2017/11/cafe-lux-ochutnavka-netradicne.html) k tomu přiblížil. Ale to jen díky následně po skončení ochutnávky objednanému cappuccinu, neb zde se ochutnávalo téměř po lžičkách :-). V LamCafé to byly dva regulérní opravdu dobré nápoje s 9g kávy. Co ještě dodat? Že jsem rád, že už to není jen čaj, ke kterému jsem si postupem času získal spoustu informací a praktických zkušeností. Byť v případě kávy na rozdíl od čaje, kde je začátkem má praktická zkušenost už z vlastnoručního trhání čajových lístků, u kávy zůstává začátkem ten pytel s kávovými zrny doručený do pražírny. A jak řekl pan majitel kavárny a pražírny na úvod exkurse, tedy "Díky sponzorům", kteří nám pro vás zakoupili dárkové poukazy na tuto exkursi, já toto také dodám. Ale na závěr příspěvku a ve znění "Díky, Ježíšku", sponzore naší účasti na této exkursi. Mimochodem hodnocení kávy jako "opravdu dobrá" v mém podání, tedy někoho, kdo se k tomuto nápoji dopracoval až někdy uprostřed "devadesátek", a to nejprve přes frappé během našich řeckých dovolených až po obvyklé cappuccino v minulém desetiletí, aby si jím "zpestřil" pitný režim čítající poměrně dost šálků silného čaje denně, je v podstatě asi srovnatelné se školní známkou "1-" od opravdových znalců tohoto nápoje. Navíc to subjektivní mínus tam je jen proto, že tu ledovou kávu už jsem měl určitě párkrát lepší. Nebo jen jinou? Či to v tomto případě ovlivnil můj "vztah" ke šlehačce? Každopádně to byl prima zážitek se spoustou nových informací, byť jsme tam nešli kávou téměř nepolíbeni, ale jak by řekli v jazykové škole, jako jeden začátečník s praktickými zkušenostmi s jedním pokročilým, občas zatoužícím i po zalévané kvalitní kávě. P.S. Takže už nemusíme řešit při odchodu zaslechnutou otázku, že co budeme dělat s tím nakoupeným kilogramem Jihlavanky. A asi nebudeme řešit ani to, že ten náš kávový keřík v květináči, pokud do té doby vůbec vydrží, by možná mohl mít nějakou tu kávovou třešeň asi tak za 10-15 let.
Žádné komentáře:
Okomentovat