Vlastně už ani ne celý půlden, neb dnes už byl hlavním bodem programu odjezd expresem RJ 74 Vindobona, Takže ráno po snídani, sbalení věcí do tašky, mimochodem všech až na bundu úplně suchých (ta ale nakonec doschla na věšáku ve vlaku), a vyrovnání účtu v penzionu, zbyl do odjezdu expresu čas jen na krátkou procházku kolem penzionu a pak ještě i kolem a po nádraží. Ale to už vlastně bylo jen součástí čekání na vlak, když jsem si do odjezdu nechal větší časovou rezervu. Po odjezdu jsem si necelou půlhodinku mohl přes okno vlaku rekapitulovat vše, co jsem za pobytu zde stačil obejít a vidět. Pak už jen kilometry na cestě do Pardubic, kam jsme dorazili sice se čtvrthodinovým zpožděním, ale ty "zbylé" čtyři minuty do odjezdu návazného vlaku do Hradce stačily na přestup mezi sedmou a třetí kolejí, takže i do Hradce byl příjezd dle plánu. Nakonec nebylo tomu jinak ani u busu domů, čímž se uzavřelo mé putování za zážitky kolem železniční trati Semmering. Možná ještě pár poznámek k penzionu Gasthof Edelweiss, kde jsem pobýval. V něm na člověka dýchá více než stoletá historie skloubená s řadou změn reagujících už na změny, které přinesla doba i požadavky zákazníků. Majitelé poskytují nejen perfektní servis včetně stravování, ale vytvářejí k tomu i velmi přátelskou atmosféru, takže jsem si mohl trošku užít té jejich němčiny více než jen v situacích, kdy se člověk na něco ptal nebo chtěl. Příkladem byl hned můj první odchod z pokoje, kdy jsem po zamčení nemohl vyndat klíč ze zámku. Nakonec stačilo po vysvětlení problému jen pochopit, že tady se klíč nevyndává, když je ve svislé poloze (viz druhý obrázek :-)) Takže i vlastní pobyt v penzionu se podílel na tom, že jsem si ze Semmeringu odvezl spoustu krásných zážitků. tedy ještě jednou Vielen Dank!
Žádné komentáře:
Okomentovat