Pelmel několika dnů pomalu končícího září

Na jejich počátku stálo pardubické úterý s pomalu již obvyklým programem resp. jeho větší částí, když tentokrát jsem nevěřil době zpoždění uvedené u rychlíku Arrivy, tentokrát jsem raději využil služeb Českých drah a osobákem si zajel až na Pardubice - centrum. To se ukázalo jako dobré řešení, neb rychlík dorazil až poté, co jsem o půl kilometru dále vystupoval z osobáku. Úterní odpoledne a středa už byly o Praze a užívání si našich vnoučat, abychom se jim zase trošku více dostali do povědomí (hlavně u těch nejmenších) před jejich příští návštěvou během podzimních školních prázdnin. I tentokrát jsme neopomenuli navštívit místní pizzerii Allegria a byť to i tentokrát bylo "do krabice", pizza Picante opět neměla chybu. Po návratu domů potěšila i informace se zaslanými obrázky, že voda v Lužnici už má za sebou nejen kulminaci, ale i docela slušně opadává, a že bychom si už konečně mohli v nedalekém Bohdanči vyzvednout tu skládačku na stavbu pyramidy na pěstování jahod. Tak se i ve čtvrtek  stalo, aby poté se u nás zastavili truhláři, aby si odvezli části kuchyňské linky, které jsme se rozhodli inovovat. Do té doby ale musíme v kuchyni aspoň nějak fungovat, takže došlo k uplatnění několika desek z dílny, přičemž do jedné se udělal otvor, aby se tam vešel starý dřez a vše se zase do doby montáže nových desek a dřezu zase připojilo k vodě a odpadu. Odpolední tečkou byla ještě návštěva školky a vyzvednutí. A dnešek? Obvyklá ranní hodina po okolí s Clifem a likvidace přírůstku "zelené biomasy" ze zahrady, aby odpoledne už zabralo rozbalení té skládačky, příprava terénu pro usazení prvního dílu pyramidy. O tom ale až zítra odpoledne po návratu z Pardubic. P.S. Ty dveře v podloubí už něco pamatují a i my jsme toho součástí :-)

Víkend naznačil, že babí léto snad ještě nekončí, ale ...

Ochlazení nás už nemine. Dokonce prý s občasným deštěm, ale na tu odpolední dvacítku by se teploměr prý ještě mohl párkrát dostat. O víkendu a vlastně i dnes se předpověď počasí potvrdila v plném rozsahu, co do teploty možná bylo ještě o něco tepleji. Takže nejen pátek na zahradě,  sobota na brigádě, neděle na zahradě a vlastně i dnešek kolem domu měly parádní podmínky, aby se věci zase o kousek posunuly. Však to patřičně pocítil i kontejner na bio odpad :-) Včerejší podzimní rovnodenností jsme "propluli" během odpoledního cappuccina a příchod podzimu "pocítily" i domovní dveře novou výzdobou. Věnec umístěný na nich hlásá, že i podzim umí být barevný, tak si jej pojďme užit. A nemusí s tím být hned spojeny nějaké zážitky, neb i všední život umí být barevný a něčím zajímavý. Vždyť žijeme, abychom si ten život užili a ne jen přežili, ale to už určitě někdo dříve řekl. Proč se mi to teď a tady vybavilo? Prostě o víkendu jsem si na chvilku sedl na zahradu, koukal do dálky a při tom se trošku zamýšlel. Občas se totiž potkávám s životem v podstatě jen ve vzpomínkách bez nějakého většího průniku do současna natož do nějakého aspoň blízkého budoucna. Jistě, vzpomínky od sebe nikdo "neodpáře", ale žít jen v nich by mělo být až to úplně poslední. Starost by měla být o to, jak zvládat to, co je a nejen zůstat v kontaktu s těmi pro každého z nás podstatnými oblastmi a dění v nich, ale i být schopen aspoň základně vnímat, kam to míří či se posouvá. Uznávám však, že toto nemusí být dáno všem, tak každý to už řeší podle svých dispozic. Ale jen vzpomínky by neměly stačit nikomu. Ale dost úvah, na závěr už přidám jen pár vět ke zde nedávno vysloveným očekáváním či k tomu, co přinesly nedávné dny. Potvrdilo se, že plynový kotel stále ještě odpočívá, nedělní domácí rozloučení s létem se překládá na později s vírou, že podmínky na to ještě určitě budou, malíř se staví na obhlídku ve čtvrtek, kdy dorazí nejen sadba jahod k osázení pyramidy (tu bude třeba příští týden vyzvednout v Bohdanči) ale i truhláři k demontáži desek kuchyňské linky a stran delší perspektivy je důležitá informace, že hladina vody ve studni dosáhla rekordních 5,30 m, takže stran užitkové vody by nadcházející zima měla být v pohodě. To na rozdíl od předchozích úvah už jsou "tvrdá" fakta, která říkají, že první půlka října bude trošku náročnější, aby se zase zima blbě neptala, co jsme dělali v létě resp. si nechali na podzim a nestihli to. P.S. Clif vše z povzdálí sleduje a s klesající teplotou si ten čas stále více užívá.

Sice stále mokré tlapy a bláto mezi prsty, ale ...

Obvyklá ranní vycházková trasa s Clifem už postupně vysychá, takže v dalších dnech už by to mohla být klasika, tedy jen rosa v trávě ale už bez rozblácené polní cesty. Déšť, už ale jen drobný (na rozdíl od víkendu), totiž už ustal hned v pondělí odpoledne a tlakovou níži začala nahrazovat tlaková výše. Sice s sebou nepřinesla tak teplé dny, jako před tou nedávnou povodní, ale polojasno až skoro jasno a teploty lehce nad dvacet stupňů vnímám jako příchod babího léta, které by mohlo pár dní vydržet. S tím by si mohl odpočinout i plynový kotel, který v nedávných dnech musel trošku přitopit, aby večer bylo v domě příjemně. Úterý v Pardubicích to ještě nebylo ono, ale ve čtvrtek už bylo babí léto v plném proudu, takže jsme si před návštěvou finančního ústavu na druhém břehu Labe užili část odpoledne nejprve v historickém centru při "hledání" místa, kde vaří nejen kávu, ale mají k ní i něco dobrého, a poté na labském nábřeží, kde se ten den slavil "Den bez aut". Jinak prognóza pokračování je nejen na víkend, ale i na začátek dalšího týdne. To už budeme mít za sebou podzimní rovnodennost a tedy i letošní léto. Vítat podzim s odpoledními teplotami přes dvacet stupňů není k zahození. P.S. A taky to znamená, že by po delší době mohla být tradiční  podzimní brigáda s úklidem obce a nejbližšího okolí připravovaná na pozítří bez deště.

Extrémní počasí aneb když se tlaková níže Boris zasekla nad střední Evropou

 A ani nečekala až na pátek třináctého, přívaly vody spustila již ve čtvrtek večer. Popisovat, jaká to až do dneška byla na některých místech hrůza, ale není žádoucí. Někde dokonce ještě ani to hlavní, tedy kulminaci srážek a rozvodněných toků, nemají za sebou. A navíc, jak se ten rozsah zkázy objevuje v místech, kde voda opadá, tak na druhé straně po proudu jednotlivých řek přibývají další místa, kde ta voda způsobuje obrovské škody. My jsme naštěstí nejen na kopci, ale i díky dešťové kanalizaci poměrně dobře chráněni proti vodě, která by se k nám dostala z polí nad námi. Tu, která nestačila vsáknout, zadržely dvě nádrže uprostřed obce. Na nás už je jen, abychom si poradili s vodou, co naprší na pozemek resp. steče ze střech obou objektů, pergoly a kotce pro psa. Mimochodem z té poslední stříšky se naplní 300 l sud, když naprší jen něco přes 10 mm vody. A tentokrát za ty uplynulé 4 dny stačilo u nás napršet 145 mm. To naštěstí  jen znamená, že je rozmáčený trávník a trochu i rozbahněná půda užitkové zahrady. Ale věřím, že vše se rychle vsákne, předpověď počasí na příští dny je tomu nakloněna. O tom, jaká byla o víkendu situace na Hučáku v Hradci Králové a u jezu na soutoku Labe a Chrudimky v Pardubicích, jsem se měl možnost přesvědčit, když jsem jel zrovna kolem. A byť už to byl povodňový stupeň č.2, bylo patrné, že tentokrát zde nebude hrozit voda z řeky. Důležitou úlohu v tom splnily přehrady na obou tocích. P.S. Když už je to celé kolem vody, tak do toho spadla i výměna vodoměru a taky nová deska na kuchyňské lince u našich vedle už má nejen nový dvojdřez, ale i připojení do odpadu, takže i voda odsud má už zase kudy odcházet. A ten poslední obrázek je symbolický do dnešního času - jsou na něm bratranci Veverkové se svým vynálezem, ruchadlem. Pomník se nachází v centru Pardubic a jejich vynález bude teď tím jediným prostředkem, byť už v modernějším a robustnějším provedení, co na polích zatopených  či jen deštěm  postižených polích pomůže po opadnutí a částečném vsáknutí vody rozrušit půdu a připravit ji na příští rok.

Z P2 v dešti a větru až na vrchol

Někdo se celé dopoledne a ještě kousek za něj zdokonaloval ve vaření espressa, já jsem si i přes hodně nepříznivé počasí usmyslel, že když už jsem zase v tom Liberci, tak tentokrát už by to chtělo ten Ještěd zdolat. Naposledy jsme tu byli ještě když jezdila lanovka a my jsme trávili týden v závěru léta v nedalekém Bedřichově, ale tenkrát jsme se spokojili jen s pohledem od parkoviště u dolní stanice lanovky. Možnosti byly dvě, první z dolního parkoviště u stanice nejezdící lanovky nahoru po modré, druhá z parkoviště P2 nejprve po červené a poté společně s modrou nahoru. Zvítězila ta druhá, o něco kratší, zejména když déšť o sobě dával čím dál tím víc vědět. Obsluha parkoviště zřejmě předpokládala, že dnes nebude zájem, tak  tam nikdo nebyl a já jsem to měl zadarmo, neb nápad odtud vystoupat na vrchol nikdo jiný dopoledne asi neměl.  Po převlečení do turistického jsem nejprve kousek po silnici a poté už po lesní cestě zamířil na vrchol. Aby to počasí bylo úplné, tak k dešti a větru se ještě přidala mlha, takže představa aspoň o nějakých rozhledem do blízkého okolí poměrně rychle brala za své. Když jsem už i přes slušné vybavení poměrně mokrý vystoupal na vrchol, tak se i potvrdila, neb jsem nejdále dohlédl na nějaké křoví pod vrcholem. Takže nebylo divu, že jsem se tam ani moc nezdržoval a do hotelu jen nahlédl ze vstupu do recepce. Asi by nebyli rádi, kdyby do restaurace usedl "vodník", kterému kapalo ze šosu. Zpět sice už tolik nepršelo a i ten vítr se zklidnil, ale i tak to díky mokrým kamenům a vodě tekoucí po cestě bylo hodně opatrné. U auta následovalo převlečení do suchých věcí a poté přes část liberce cesta do Vratislavic do pivovaru. V podnikové prodejně sice trošku zklamání, Červeného krále už rok nevaří, ale i tak jsem tam něco pořídil. A jelikož mi do času skončení kursu zbývalo ještě dost času, namířil jsem si to do místního OC Nisa, kde jsem hledal nějakou inspiraci do inovované kuchyně a rozhlížel se i po jiných věcech, ale řeknu vám, ono je to asi všude v takových OC stejné. Když se čas "naplnil", popojel jsem k nádraží, v nedaleké pražírně kávy, kde v jejím patře probíhal zmíněný kurs ochutnal něco z místní produkce a poté vyčkal, až se plna dojmů objeví účastnice kursu. Navíc ten tentokrát trval ještě déle, než bylo uvedeno v propozicích, takže si to tam všichni parádně užili.  Pro cestu zpět bylo rozhodující, kde se najíme. Zda v jablonecké restauraci u pivovaru Volt (a přivezeme ještě nějaké to regionální pivo) či v Klášteru u Mnichova Hradiště v restauraci Skála, kde zase mají pivo Klášter a navíc celá restaurace je ve skále. Nakonec rozhodla nabídka na jídelním lístku a jelo se si pozdní oběd vychutnat v restauraci vytesané uvnitř skály, abychom domů dorazili v podvečer a u teplého čaje si vyměnili zážitky z dnešního dne, byť něco už jsme stihli v autě cestou domů. Mimochodem jsme dnes "ušetřili" za myčku, neb tuto službu za ni zvládlo dnešní počasí. A jaké bude počasí zítra, tedy přesněji jak jej den ode dne meteorologové zpřesňovali, o tom jsou ty poslední obrázky. P.S. Ano, navíc pro ty pověrčivé, zítra máme pátek třináctého!

Devátého začal, jedenáctého ten sešup gradoval

A nebylo to jen počasí, přesněji o venkovní teplotě. Podobně by se dalo říci, že to bylo i s náladou. Už samotný začátek týdne se nepovedl, když téměř celé pondělí propršelo a navíc jedna akce plánovaná na popolední čas do Hradce se neplánovaně nekonala. Úterý v Pardubicích bylo tentokrát taky trošku "rozbité" hlavně z mé strany, neb tentokrát jsem toho chtěl více stihnout a k tomu ještě dříve odjet, takže po tom všem už nezbylo jen si večer přát, že už ve středu by se to zase mohlo dostat na koleje a v klidu pokračovat. Ráno to i přes mlhu a ten během dvou dnů nastalý teplotní "sešup" o více než 20°C to tak i vypadalo. Zejména když jasná obloha ten teplotní sešup "přemazávala". A když se k tomu přidala jedna pozitivní zpráva dávající dobrou perspektivu pro další konání a před námi byla i vidina večerní rodinné oslavy, na které budu moci veřejně předvést své (ne)úmění tvorby letních závitků podle receptu vietnamské kuchyně, člověk propadl vizi, že tady je ten zlom a následující dny vrací tu naši současnost do obvyklého zářijového normálu. Jak co do počasí tak i nálady, pokud to tak lze říci. Bohužel u toho letošního jedenáctého září zůstane ještě jedna poznámka, která nějak ovlivní náš budoucí čas. Na jak dlouho, jak moc atd., na to by mohla přijít odpověď v řádu několika týdnů. Jen na ni čekat ale není ta správná strategie, takže se půjde jí naproti s tím, aby se jí maximálně zúžil prostor pro její vymezení. Jinak plány s rekonstrukcí (inovací) kuchyně nabraly konkrétního rozměru, příští týden už by měla dopadnout první část zakázky u našich vedle, potvrzen termín demontáže u nás na závěr posledního celého zářijového týdne a práce na podlaze by měly začít ve druhém říjnovém týdnu. Proč taková pauza mezi? Protože jsme si do ní naplánovali, že bychom mohli zase něco vidět a ochutnat.