A nebylo to jen počasí, přesněji o venkovní teplotě. Podobně by se dalo říci, že to bylo i s náladou. Už samotný začátek týdne se nepovedl, když téměř celé pondělí propršelo a navíc jedna akce plánovaná na popolední čas do Hradce se neplánovaně nekonala. Úterý v Pardubicích bylo tentokrát taky trošku "rozbité" hlavně z mé strany, neb tentokrát jsem toho chtěl více stihnout a k tomu ještě dříve odjet, takže po tom všem už nezbylo jen si večer přát, že už ve středu by se to zase mohlo dostat na koleje a v klidu pokračovat. Ráno to i přes mlhu a ten během dvou dnů nastalý teplotní "sešup" o více než 20°C to tak i vypadalo. Zejména když jasná obloha ten teplotní sešup "přemazávala". A když se k tomu přidala jedna pozitivní zpráva dávající dobrou perspektivu pro další konání a před námi byla i vidina večerní rodinné oslavy, na které budu moci veřejně předvést své (ne)úmění tvorby letních závitků podle receptu vietnamské kuchyně, člověk propadl vizi, že tady je ten zlom a následující dny vrací tu naši současnost do obvyklého zářijového normálu. Jak co do počasí tak i nálady, pokud to tak lze říci. Bohužel u toho letošního jedenáctého září zůstane ještě jedna poznámka, která nějak ovlivní náš budoucí čas. Na jak dlouho, jak moc atd., na to by mohla přijít odpověď v řádu několika týdnů. Jen na ni čekat ale není ta správná strategie, takže se půjde jí naproti s tím, aby se jí maximálně zúžil prostor pro její vymezení. Jinak plány s rekonstrukcí (inovací) kuchyně nabraly konkrétního rozměru, příští týden už by měla dopadnout první část zakázky u našich vedle, potvrzen termín demontáže u nás na závěr posledního celého zářijového týdne a práce na podlaze by měly začít ve druhém říjnovém týdnu. Proč taková pauza mezi? Protože jsme si do ní naplánovali, že bychom mohli zase něco vidět a ochutnat.
Žádné komentáře:
Okomentovat