Někdo se celé dopoledne a ještě kousek za něj zdokonaloval ve vaření espressa, já jsem si i přes hodně nepříznivé počasí usmyslel, že když už jsem zase v tom Liberci, tak tentokrát už by to chtělo ten Ještěd zdolat. Naposledy jsme tu byli ještě když jezdila lanovka a my jsme trávili týden v závěru léta v nedalekém Bedřichově, ale tenkrát jsme se spokojili jen s pohledem od parkoviště u dolní stanice lanovky. Možnosti byly dvě, první z dolního parkoviště u stanice nejezdící lanovky nahoru po modré, druhá z parkoviště P2 nejprve po červené a poté společně s modrou nahoru. Zvítězila ta druhá, o něco kratší, zejména když déšť o sobě dával čím dál tím víc vědět. Obsluha parkoviště zřejmě předpokládala, že dnes nebude zájem, tak tam nikdo nebyl a já jsem to měl zadarmo, neb nápad odtud vystoupat na vrchol nikdo jiný dopoledne asi neměl. Po převlečení do turistického jsem nejprve kousek po silnici a poté už po lesní cestě zamířil na vrchol. Aby to počasí bylo úplné, tak k dešti a větru se ještě přidala mlha, takže představa aspoň o nějakých rozhledem do blízkého okolí poměrně rychle brala za své. Když jsem už i přes slušné vybavení poměrně mokrý vystoupal na vrchol, tak se i potvrdila, neb jsem nejdále dohlédl na nějaké křoví pod vrcholem. Takže nebylo divu, že jsem se tam ani moc nezdržoval a do hotelu jen nahlédl ze vstupu do recepce. Asi by nebyli rádi, kdyby do restaurace usedl "vodník", kterému kapalo ze šosu. Zpět sice už tolik nepršelo a i ten vítr se zklidnil, ale i tak to díky mokrým kamenům a vodě tekoucí po cestě bylo hodně opatrné. U auta následovalo převlečení do suchých věcí a poté přes část liberce cesta do Vratislavic do pivovaru. V podnikové prodejně sice trošku zklamání, Červeného krále už rok nevaří, ale i tak jsem tam něco pořídil. A jelikož mi do času skončení kursu zbývalo ještě dost času, namířil jsem si to do místního OC Nisa, kde jsem hledal nějakou inspiraci do inovované kuchyně a rozhlížel se i po jiných věcech, ale řeknu vám, ono je to asi všude v takových OC stejné. Když se čas "naplnil", popojel jsem k nádraží, v nedaleké pražírně kávy, kde v jejím patře probíhal zmíněný kurs ochutnal něco z místní produkce a poté vyčkal, až se plna dojmů objeví účastnice kursu. Navíc ten tentokrát trval ještě déle, než bylo uvedeno v propozicích, takže si to tam všichni parádně užili. Pro cestu zpět bylo rozhodující, kde se najíme. Zda v jablonecké restauraci u pivovaru Volt (a přivezeme ještě nějaké to regionální pivo) či v Klášteru u Mnichova Hradiště v restauraci Skála, kde zase mají pivo Klášter a navíc celá restaurace je ve skále. Nakonec rozhodla nabídka na jídelním lístku a jelo se si pozdní oběd vychutnat v restauraci vytesané uvnitř skály, abychom domů dorazili v podvečer a u teplého čaje si vyměnili zážitky z dnešního dne, byť něco už jsme stihli v autě cestou domů. Mimochodem jsme dnes "ušetřili" za myčku, neb tuto službu za ni zvládlo dnešní počasí. A jaké bude počasí zítra, tedy přesněji jak jej den ode dne meteorologové zpřesňovali, o tom jsou ty poslední obrázky. P.S. Ano, navíc pro ty pověrčivé, zítra máme pátek třináctého!
Žádné komentáře:
Okomentovat