A jelikož je zároveň i měsíc květen, tak
je tu zase po pěti letech sraz se spolužáky ze základní školy, jehož organizace se tradičně chopili Milan se Zdeňkem. V pátek odpoledne rychle z práce domů, přehodit se "do pohodlnějšího", sbalit tašku s věcmi hurá do Pardubic, abych stihl začátek. Tentokrát jsem zvolil trasu, na které bych se měl potkat s tradičními zácpami co nejméně. Úplně se to sice nepovedlo, Pardubice byly opravdu zasekané, ale nakonec jsem k mamce dorazil včas. Po vyložení věcí z auta a "kontrole" stavu pečení dobrot na sobotní máje jsem vyrazil do centra, kam byl sraz naplánovaný. A jelikož jsem byl trošku rychlejší a na akce chodím rád přesně, tak jsem nasměroval
své kroky ještě na pár minut do parku v podzámčí. A již tam to začalo s "
rozvzpomínáváním se". Zpovzdálí jsem viděl
pána venčícího své dva psy a něco mi říkalo, že bych jej měl znát. A ono jo! Kolega z pracoviště, kde jsem před více než čtvrtstoletím začínal:-) A pokračovalo to, když se na srazu objevili někteří další učitelé, než jen naše bývalá třídní, která bývá na všech našich srazech. To to v hlavě šrotovalo, kdo to je! Spolužáky jsem naštěstí poznal všechny (samozřejmě ty, kteří na sraz dorazili). A vlastní sraz? Paráda. Prima popovídání kombinované s bowlingem a opravdu dobrým jídlem a pitím. A novinky? Některé opravdu zajímavé, ale nemusím mít (zkusit)
všechno :-) , takže jsem rád, že některé věci u mě zůstávají "při starém" a "v dobrém". A večer jsem si opravdu užil, byť s vědomím, že brzy ráno musí být hladina alkoholu na 0,0%, neb mě čeká cesta domů
za další akcí, staročeskými máji v naší obci. Po návratu "do místa noclehu" mě krátce po půlnoci ještě přivítal v chodbě kocour Dudla, dlící
tč. "na prázdninách" u mé mamky a tím zážitky z páteční noci v Pardubicích definitivně skončily. Dík za ně patří jak organizátorům tak všem
zúčastněným. Bylo tam skutečně fajn a tak za dalších pět let (doufejme v co největším počtu a v nejlepší
kondici) zase ahoj!
A jelikož je zároveň i měsíc květen, tak 
je tu zase po pěti letech sraz se spolužáky ze základní školy, jehož organizace se tradičně chopili Milan se Zdeňkem. V pátek odpoledne rychle z práce domů, přehodit se "do pohodlnějšího", sbalit tašku s věcmi hurá do Pardubic, abych stihl začátek. Tentokrát jsem zvolil trasu, na které bych se měl potkat s tradičními zácpami co nejméně. Úplně se to sice nepovedlo, Pardubice byly opravdu zasekané, ale nakonec jsem k mamce dorazil včas. Po vyložení věcí z auta a "kontrole" stavu pečení dobrot na sobotní máje jsem vyrazil do centra, kam byl sraz naplánovaný. A jelikož jsem byl trošku rychlejší a na akce chodím rád přesně, tak jsem nasměroval
své kroky ještě na pár minut do parku v podzámčí. A již tam to začalo s "rozvzpomínáváním se". Zpovzdálí jsem viděl 
pána venčícího své dva psy a něco mi říkalo, že bych jej měl znát. A ono jo! Kolega z pracoviště, kde jsem před více než čtvrtstoletím začínal:-) A pokračovalo to, když se na srazu objevili někteří další učitelé, než jen naše bývalá třídní, která bývá na všech našich srazech. To to v hlavě šrotovalo, kdo to je! Spolužáky jsem naštěstí poznal všechny (samozřejmě ty, kteří na sraz dorazili). A vlastní sraz? Paráda. Prima popovídání kombinované s bowlingem a opravdu dobrým jídlem a pitím. A novinky? Některé opravdu zajímavé, ale nemusím mít (zkusit) 
všechno :-) , takže jsem rád, že některé věci u mě zůstávají "při starém" a "v dobrém". A večer jsem si opravdu užil, byť s vědomím, že brzy ráno musí být hladina alkoholu na 0,0%, neb mě čeká cesta domů 
za další akcí, staročeskými máji v naší obci. Po návratu "do místa noclehu" mě krátce po půlnoci ještě přivítal v chodbě kocour Dudla, dlící tč. "na prázdninách" u mé mamky a tím zážitky z páteční noci v Pardubicích definitivně skončily. Dík za ně patří jak organizátorům tak všem zúčastněným. Bylo tam skutečně fajn a tak za dalších pět let (doufejme v co největším počtu a v nejlepší kondici) zase ahoj!
Žádné komentáře:
Okomentovat