Na letošní máje jsem se vracel až ráno z Pardubic,
a to po kratším vyspání se po srazu se spolužáky ze základní školy, kdy ve stejné době místní "chasníci" hlídali letošní májku, aby nedošla do zahájení akce k nějaké úhoně. Pohled z okna ale nesvědčil o ničem dobrém, neboť venku lilo jako z konve a byť jsem měl s sebou velký deštník, nebylo lehké "nenamočit" ty (byť v krabicích dobře uložené) dobroty, které nám napekla moje mamka. Ale vše se nakonec podařilo dostat do auta a po krátké rozlučce s kocourem Dudlou,
který nevypadal, že rozumí tomu, že ho opustíme a zůstane až do večera sám. Déšť cestou zeslábl až těsně před naší vesnicí, takže obavy. Proto první cesta směřovala na Internet na aktuální stav počasí. "Průnikem z více modelů", jak jsem se naučil odhadovat počasí při plánování zimních výletů s běžkami, mi vypadlo, že by do oběda už nemělo pršet a odpoledne by mělo být po všech stránkách příjemně. Tj. polojasno, teplota kolem dvacítky, slabý větřík a hlavně bez deště.
Po obědě sice ještě jeden mrak zahrozil, ale nakonec i ten nad 21 m vysokou májkou odplul pryč, starosta s hlavními organizátorkami poskytl hlavní informace redaktorovi Hradeckého deníku a pak už nic nebránilo začít. Vlastně ano, o chvilku se zpozdil samotný
kapelník a uznáte, že když je k tomu ještě jediný trumpetista v
Májovance, tak to prostě začít bez něj nešlo:-) A potom už samotný průvod se spoustou diváků vyrazil na trasu, na které čekalo devatenáct nádherně nastrojených děvčat v krojích z různých míst naší republiky i z vlastní tvorby na vyvedení, devatenáct maminek na provedení v májovém kole, devatenáct ozdobených menších májek na přelomení od devatenácti parádně nastrojených chlapců a spousta různých dobrot pro samotné účastníky i přihlížející včetně mnoha skladeb v podání
Májovanky. Aby po tom všem a poměrně slušném "pochodování" do sousední obce a zpět se průvod vrátil zpět k velké májce, potěšil diváky závěrečným tanečkem, nabídl nějaké příležitosti pro poslední obrázky a vše již směřovalo k poslednímu "úkonu" - kácení máje. Na rozdíl od loňského
roku byla pila letos opravdu dobře připravená, a tak její "obsluze" netrvalo dlouho na předem vyznačených místech provést ta správná naříznutí, aby ji druhá parta s pomocí lana přesně umístila do určeného prostoru. Tam již čekali ti zbylí, aby sundali věnec a předali májku
šťastnému výherci tomboly, který tímto získal slušné množství palivového dříví. Děvčata mezitím odnesla věnec do sálu, kde již byla připravena májová zábava. A po posledním tanečku všech párů kolem věnce a poděkování hlavním organizátorkám se sice za letošním kácením máje definitivně zavřela voda a mohla začít májová zábava, ale v řadě hlav už vrtá "červíček", jak ty příští za rok ještě vylepšit. Rozhodně totiž neplatí tvrzení, že se o nich teprve začíná přemýšlet, neb řada účastníků již o své účasti příští rok byla přesvědčena ještě dříve než ty letošní skončily! A pozor, "konkurence" nespí a ty nejmladší už čekají, kdy budou moci vyskočit z lavičky náhradnic :-) A na úplný konec ještě poděkování všem, kdo svými úsměvy a dobrou náladou přispěli k tomu, že i fotodokumentace se letos podařila.
Na letošní máje jsem se vracel až ráno z Pardubic, 
a to po kratším vyspání se po srazu se spolužáky ze základní školy, kdy ve stejné době místní "chasníci" hlídali letošní májku, aby nedošla do zahájení akce k nějaké úhoně. Pohled z okna ale nesvědčil o ničem dobrém, neboť venku lilo jako z konve a byť jsem měl s sebou velký deštník, nebylo lehké "nenamočit" ty (byť v krabicích dobře uložené) dobroty, které nám napekla moje mamka. Ale vše se nakonec podařilo dostat do auta a po krátké rozlučce s kocourem Dudlou, 
který nevypadal, že rozumí tomu, že ho opustíme a zůstane až do večera sám. Déšť cestou zeslábl až těsně před naší vesnicí, takže obavy. Proto první cesta směřovala na Internet na aktuální stav počasí. "Průnikem z více modelů", jak jsem se naučil odhadovat počasí při plánování zimních výletů s běžkami, mi vypadlo, že by do oběda už nemělo pršet a odpoledne by mělo být po všech stránkách příjemně. Tj. polojasno, teplota kolem dvacítky, slabý větřík a hlavně bez deště. 
Po obědě sice ještě jeden mrak zahrozil, ale nakonec i ten nad 21 m vysokou májkou odplul pryč, starosta s hlavními organizátorkami poskytl hlavní informace redaktorovi Hradeckého deníku a pak už nic nebránilo začít. Vlastně ano, o chvilku se zpozdil samotný 
kapelník a uznáte, že když je k tomu ještě jediný trumpetista v Májovance, tak to prostě začít bez něj nešlo:-) A potom už samotný průvod se spoustou diváků vyrazil na trasu, na které čekalo devatenáct nádherně nastrojených děvčat v krojích z různých míst naší republiky i z vlastní tvorby na vyvedení, devatenáct maminek na provedení v májovém kole, devatenáct ozdobených menších májek na přelomení od devatenácti parádně nastrojených chlapců a spousta různých dobrot pro samotné účastníky i přihlížející včetně mnoha skladeb v podání Májovanky. Aby po tom všem a poměrně slušném "pochodování" do sousední obce a zpět se průvod vrátil zpět k velké májce, potěšil diváky závěrečným tanečkem, nabídl nějaké příležitosti pro poslední obrázky a vše již směřovalo k poslednímu "úkonu" - kácení máje. Na rozdíl od loňského 
roku byla pila letos opravdu dobře připravená, a tak její "obsluze" netrvalo dlouho na předem vyznačených místech provést ta správná naříznutí, aby ji druhá parta s pomocí lana přesně umístila do určeného prostoru. Tam již čekali ti zbylí, aby sundali věnec a předali májku 
šťastnému výherci tomboly, který tímto získal slušné množství palivového dříví. Děvčata mezitím odnesla věnec do sálu, kde již byla připravena májová zábava. A po posledním tanečku všech párů kolem věnce a poděkování hlavním organizátorkám se sice za letošním kácením máje definitivně zavřela voda a mohla začít májová zábava, ale v řadě hlav už vrtá "červíček", jak ty příští za rok ještě vylepšit. Rozhodně totiž neplatí tvrzení, že se o nich teprve začíná přemýšlet, neb řada účastníků již o své účasti příští rok byla přesvědčena ještě dříve než ty letošní skončily! A pozor, "konkurence" nespí a ty nejmladší už čekají, kdy budou moci vyskočit z lavičky náhradnic :-) A na úplný konec ještě poděkování všem, kdo svými úsměvy a dobrou náladou přispěli k tomu, že i fotodokumentace se letos podařila.
Žádné komentáře:
Okomentovat