Pokud někdo tvrdí, že tomu je právě naopak a že
v dnešní době tomu nejde jinak, asi úplně neví o čem mluví. Není právě pro tuto dobu typické, že spěcháme, abychom potom na něco čekali nebo naopak čekáme na něco, abychom potom spěchali? Pravda, spěch
u se člověk opravdu nevyhne. Ale asi mu není (až na skutečné výjimky) úplně
vlastní. Vždyť co většinou následuje po chvílích spěchu? Hledání té trošky klidu a nějaké té pohody k tomu, aby člověk nabral nových sil (samozřejmě podle toho, jak a jak dlouho je měl možnost načerpávat). Někdy už samotné těšení se na okamžiky klidu a pohody člověka povzbudí, že se mu to konání ve spěchu a pod tlakem daří dokončit lépe. A tak jsme si před měsícem v době "největšího spěchu", myšlen tím letošní domácí "stavební rekonstrukční
ruch", řekli, že právě poslední víkend v květnu bude tím časem, kdy dáme zase na chvilku spěchu sbohem. A jelikož květen je měsícem nejvíce domácích svátků a narozenin, tak se toho po "pár přípitcích na stavbě" mělo využít i k nějakému
tomu vypořádání se s těmi letošními . Pravda, duben a květen nebyly jen o práci a na stavbě, ale kromě dubnové svatby to měla být první letošní větší rodinná akce. A že jsme se netěšili jen my tady, svědčí i očekávání mého bratra Jardy, že by to zase po delš
í době aspoň mohla být jedna normální sobota (pozn. ten pro změnu už několik měsíců dům opravuje - a to v rozsahu vylučujícím
bydlení v něm). Ale nakonec člověk míní a počasí mění. A tak místo malé domácí "zahradní párty" jsme poslali všem "
mejlíka" s tím, že jsme to pro tento víkend odpískali a vše posouváme na polovinu června. A jelikož nejhorší ze všeho jest zklamání z nějakého očekávání :-), rozhodli jsme (docela ve spěchu :-) využít tepla a pohostinství hradeckého Duranu, abychom aspoň v nejužším rodinném kroužku (geometricky správně šestiúhelníku :-) to uplynulé období uzavřeli a připravili se na
další kvaltování :-) A tam jsme si v
klidu u dobrého jídla a pití opět
ověřili, že výrok J.A. Komenského, citovaný v titulku tohoto článku, i po těch staletích pranic neztratil na své aktuálnosti... Chvíle tato však pomíjivá jest a přeložená domácí akce nesmí zůstat v červnu osamocená, a tak vzhůru do přípravy již tradičního červnového domácího prodlouženého víkendu v horách. Tentokrát to budou po delší době zase Beskydy. A nejenom o toulání se po jejich hřebenech to letos bude, neb pohostinnost Moravy opravdu veliká jest :-)
v dnešní době tomu nejde jinak, asi úplně neví o čem mluví. Není právě pro tuto dobu typické, že spěcháme, abychom potom na něco čekali nebo naopak čekáme na něco, abychom potom spěchali? Pravda, spěchu se člověk opravdu nevyhne. Ale asi mu není (až na skutečné výjimky) úplně 
vlastní. Vždyť co většinou následuje po chvílích spěchu? Hledání té trošky klidu a nějaké té pohody k tomu, aby člověk nabral nových sil (samozřejmě podle toho, jak a jak dlouho je měl možnost načerpávat). Někdy už samotné těšení se na okamžiky klidu a pohody člověka povzbudí, že se mu to konání ve spěchu a pod tlakem daří dokončit lépe. A tak jsme si před měsícem v době "největšího spěchu", myšlen tím letošní domácí "stavební rekonstrukční 
ruch", řekli, že právě poslední víkend v květnu bude tím časem, kdy dáme zase na chvilku spěchu sbohem. A jelikož květen je měsícem nejvíce domácích svátků a narozenin, tak se toho po "pár přípitcích na stavbě" mělo využít i k nějakému
tomu vypořádání se s těmi letošními . Pravda, duben a květen nebyly jen o práci a na stavbě, ale kromě dubnové svatby to měla být první letošní větší rodinná akce. A že jsme se netěšili jen my tady, svědčí i očekávání mého bratra Jardy, že by to zase po delš
í době aspoň mohla být jedna normální sobota (pozn. ten pro změnu už několik měsíců dům opravuje - a to v rozsahu vylučujícím bydlení v něm). Ale nakonec člověk míní a počasí mění. A tak místo malé domácí "zahradní párty" jsme poslali všem "mejlíka" s tím, že jsme to pro tento víkend odpískali a vše posouváme na polovinu června. A jelikož nejhorší ze všeho jest zklamání z nějakého očekávání :-), rozhodli jsme (docela ve spěchu :-) využít tepla a pohostinství hradeckého Duranu, abychom aspoň v nejužším rodinném kroužku (geometricky správně šestiúhelníku :-) to uplynulé období uzavřeli a připravili se na 
další kvaltování :-) A tam jsme si v
klidu u dobrého jídla a pití opět ověřili, že výrok J.A. Komenského, citovaný v titulku tohoto článku, i po těch staletích pranic neztratil na své aktuálnosti... Chvíle tato však pomíjivá jest a přeložená domácí akce nesmí zůstat v červnu osamocená, a tak vzhůru do přípravy již tradičního červnového domácího prodlouženého víkendu v horách. Tentokrát to budou po delší době zase Beskydy. A nejenom o toulání se po jejich hřebenech to letos bude, neb pohostinnost Moravy opravdu veliká jest :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat