Byť autem z místa mého trvalého pobývání jsme urazili jen něco málo přes kilometr, bude to v mém životě zase poměrně výrazná změna. To víte, mám rád své doma, kde poznám každý kout a odkud přes prosklenou stěnu občas pozoruji i cvrkot venku, zejména když se za okny předvádí veverka a
sousedovic číča s koťaty. Jít ven? To opravdu jen když mám
dobrou náladu a kdy se mi k tomu ještě chce se trošku projít (samozřejmě pod nenápadným dohledem mých domácích, abych náhodou někam
nezdrhnul). Proč bych to ale dělal? Na to jsem příliš chytrý. Takže trošku poškádlit, to ano, ale jinak nadále strategie "
VIP mamánek" s veškerou myslitelnou a někdy i nemyslitelnou péčí. A jak to hodnotím po prvních pár dnech po rychlém "zmapování" místa mého "prázdninového" pobytu? Naprostá spokojenost. Jen kdyby mi občas v noci někdo věnoval trošku své pozornosti :-)
Ve dne totiž většinou chrápu nebo rozvážně pozoruji své okolí, ale v noci se ve mě probouzí lovecké pudy, kdy musím všechno svým ostřížím zrakem zkontrolovat. A to víte, že občas na něco přijdu, s čím bych se chtěl pochlubit, ale nějak to nevychází. Ale to už bych toho chtěl asi moc, vždyť ani moji domácí mi to u nás doma netrpí. Dneska jsem si přes den obzvláště dobře zalenošil. Všude klid jen v kuchyni se něco stále peče. Docela vůně. Mňam, ale musím si nechat zajít chuť,
neboť jak se znám, akorát by mi bylo blbě. Prý věnečky na zítřejší máje, kam moje současná pečovatelka zítra ráno odjíždí. Ale jelikož mě nelze přes noc nechat samého doma, na večer se určitě vrátí a ke klasickým granulím v misce mi zase přibude určitě nějaký ten šťavnatý kousek z konzervy pro vylepšení mého jídelníčku. Za chvíli ještě navíc dorazí druhá návštěva, která tu bude
dnes přes noc. A jak ho znám, zase mě bude chtít fotit. Tak uvidím, jak se k tomu postavím - to víte, mám rád svůj klid. A taky jsem
zvědavej, zda si večer nezapomene zavřít dveře do pokoje, abych ho tam náhodou nepřišel v noci "zkontrolovat". Ale to jsem si jen tak povzdechl, neb určitě nezapomene. Přesto si na
něj počkám, v jakém přijde stavu, neboť v noci tu hlídám já. Jinak asi bude úplně stačit, když si pohlídám své místečko na gauči a všem ukážu, že pořád jsem zde já - kocour Dudla - návštěva č.1. P.S. Nakonec jsem si i to focení užil :-)
Byť autem z místa mého trvalého pobývání jsme urazili jen něco málo přes kilometr, bude to v mém životě zase poměrně výrazná změna. To víte, mám rád své doma, kde poznám každý kout a odkud přes prosklenou stěnu občas pozoruji i cvrkot venku, zejména když se za okny předvádí veverka a sousedovic číča s koťaty. Jít ven? To opravdu jen když mám 
dobrou náladu a kdy se mi k tomu ještě chce se trošku projít (samozřejmě pod nenápadným dohledem mých domácích, abych náhodou někam nezdrhnul). Proč bych to ale dělal? Na to jsem příliš chytrý. Takže trošku poškádlit, to ano, ale jinak nadále strategie "VIP mamánek" s veškerou myslitelnou a někdy i nemyslitelnou péčí. A jak to hodnotím po prvních pár dnech po rychlém "zmapování" místa mého "prázdninového" pobytu? Naprostá spokojenost. Jen kdyby mi občas v noci někdo věnoval trošku své pozornosti :-) 
Ve dne totiž většinou chrápu nebo rozvážně pozoruji své okolí, ale v noci se ve mě probouzí lovecké pudy, kdy musím všechno svým ostřížím zrakem zkontrolovat. A to víte, že občas na něco přijdu, s čím bych se chtěl pochlubit, ale nějak to nevychází. Ale to už bych toho chtěl asi moc, vždyť ani moji domácí mi to u nás doma netrpí. Dneska jsem si přes den obzvláště dobře zalenošil. Všude klid jen v kuchyni se něco stále peče. Docela vůně. Mňam, ale musím si nechat zajít chuť, 
neboť jak se znám, akorát by mi bylo blbě. Prý věnečky na zítřejší máje, kam moje současná pečovatelka zítra ráno odjíždí. Ale jelikož mě nelze přes noc nechat samého doma, na večer se určitě vrátí a ke klasickým granulím v misce mi zase přibude určitě nějaký ten šťavnatý kousek z konzervy pro vylepšení mého jídelníčku. Za chvíli ještě navíc dorazí druhá návštěva, která tu bude 
dnes přes noc. A jak ho znám, zase mě bude chtít fotit. Tak uvidím, jak se k tomu postavím - to víte, mám rád svůj klid. A taky jsem zvědavej, zda si večer nezapomene zavřít dveře do pokoje, abych ho tam náhodou nepřišel v noci "zkontrolovat". Ale to jsem si jen tak povzdechl, neb určitě nezapomene. Přesto si na něj počkám, v jakém přijde stavu, neboť v noci tu hlídám já. Jinak asi bude úplně stačit, když si pohlídám své místečko na gauči a všem ukážu, že pořád jsem zde já - kocour Dudla - návštěva č.1. P.S. Nakonec jsem si i to focení užil :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat