Historické jádro Kutné Hory v čase popoledním

Šumava 2010 - den osmý, aneb cesta domů

Jednou to muselo nastat. Poslední snídaně našeho týdenního pobytu v hotelu Šumava Inn na Kvildě, poslední pohled do počítače na snímky družice a radaru, co nás čeká po cestě (bude to větší část cesty "jízda myčkou") , sbalit a odnést věci do auta a při odhlášení nezapomenout spolu s kódovým klíčem od pokoje vrátit i parkovací kartu pro auto :-) Teď už "jen" cesta domů s polední zastávkou v Kutné Hoře. Snad k nám při absolvování městského okruhu bude počasí milostivější než při cestě na rozhlednu na Boubíně :-) P.S. To aby ani samotný závěr dovolené nebyl důvodem ke změně celkového hodnocení :-)

Šumava 2010 - den sedmý, aneb kdy začne pršet ?

Skutečnost, že se nám (po svých a s pomocí přibližovadla) podařilo absolvovat snad všechna místa, která jsme si naplánovali zde vidět a že po nočním dešti by ta pauza před dalším nemusela být nějak dlouhá, nám pomohla v rozhodování, co s posledním celým dnem zde. Chtělo by to k té překrásné přírodě ještě nějaké "větší" památky. A tak jsme zamířili do Českého Krumlova s tím, že na zpáteční cestě navíc ještě okoukneme i Lipno. Nad městem se sice střídaly různé barvy oblohy, ale bez deště to vydrželo až do půl třetí, kdy byl právě ten čas k ukončení návštěvy města. A jelikož jsme zde řádně "nasytili více smyslů", návštěva zde byla parádní tečkou za letošním týdnem na Šumavě. Nebylo to zde ale jen o památkách :-) Vždyť přímo pod zámkem byl poměrně čilý provoz na Vltavě, do jejíhož koryta zrovna pouštěli mnohem víc vody než obvykle. A tak někteří vodáci měli i smůlu a "otočili se" i se všemi věcmi, které vezli s sebou, což drželo u zábradlí na mostě a na břehu docela velký počet přihlížejících. Vždyť přece nejvíce potěší neštěstí druhých, že, Češi ? :-) A ani cestou ze zámku to nebyla nuda. Setkání s výpravou funících Japonců na prvních větších schodech do zámku ( a to měli před sebou ještě cestu k otáčivému hledišti) mi připadalo, jako by tito "samurajové" sem přijeli na konci cesty naposledy vydechnut (či přímo spáchat harakiri?), jak byli vysíleni. Odpolední déšť nám už ale nedovolil žádné velké rozkoukávání, a tak jsme se na Lipně kochali pouze chvilku ve Zvonkové přijíždějícím přívozem a černou oblohou, ze které padaly docela velké kapky deště. Ani ty ale nezaskočily jachtaře prohánějící se v tom čase po hladině, byť zřejmě v následujících pár minutách i oni museli "balit". My v podstatě také - poslední kilometry již známou cestou na Kvildu, večer zřejmě na delší dobu poslední teplá večeře :-), následné vyrovnání účtu v restauraci s opravdu výbornou kuchyní (zejména pro ty, kteří mají rádi švestky na všechny možné způsoby - ať na sladko či s "různými flákotami") a ještě tyto řádky na uzavření pobytu, neb zítřek už bude cestovní, A jelikož předpověď počasí na zítra nevěští nic dobrého (za okny v tuto chvíli létá jeden blesk za druhým a po střeše se valí docela dost vody), asi to už bude rovnou nebo max. někde se zastávkou na oběd domů. Ani letos pro mě Šumava neztratila nic ze svého tajemna. A navíc určitá nostalgie na zdejší krajinu v dobách minulých, příběhy s tím spojené resp. jejich podání v různých formách a možnost opět na vlastní oči vidět nám dříve zapovězená místa s krásnou přírodou doplnila mozaiku zážitků, aby o výsledném "provedení" nebylo možné říci nic jiného než že to byl opravdu báječný týden.

Šumava 2010 - den šestý, aneb paráda hned od rána

Ještě ráno utvrzováni, že počasí bude horší, než předevčírem předpovídali, tedy za polojasna s poměrně nízkou oblačností jsme vyrazili s jednou malou zastávkou na cestě (těžba dřeva) směr Železná Ruda. Na parkoviště na Špičáckém sedle, abychom zde zanechali za "poměrně slušnou" cenu, se kterou by mohli konkurovat i hradeckému Atolu, pardon nově firmě ISP, auto. Proč? Všechno parkování přes dvě hodiny už je jako za celý den. A uznáte, že trasu na Černé, poté Čertovo jezero a zpět do sedla udělat za dvě hodiny sice asi lze, ale jen pro sportovní výkon.Čertovo jezero nás přivítalo ve své plné kráse, zalité sluncem a modrou oblohou nad sebou. Stejně to vypadalo na kilometrovém stoupáku na rozcestí u Rozvodí řek Labe a Dunaje, aby při klesání k Čertovu jezeru se k tomu přidal vítr. U Čertova jezera opět velká pohoda a jelikož plány tímto pro dnešek rozhodně nekončily, čekal nás po žluté návrat k autu. Vědomi si "prokoučování"obědů v posledních dvou dnech jsme tentokrát nic neriskovali a posilnili se včas s tím, že třešničku na závěr jsme si nechali na další "štaci". Tou bylo parkoviště na druhé straně hranice pod vrcholem Gr.Arber, kde jsme opět nechali auto odpočinout (až po návratu jsme zjistili, že na ne zrovna vhodném místě, byť s řádně zaplaceným parkovacím poplatkem - ale "neodtáhli jej":-) Po vyjetí lanovkou kousek pod vrchol jsme se rozhodli, že před kávičkou a něčím sladkým si ještě dáme hodinový okruh kolem vrcholu s výstupem na všechny boční vrcholy i poté na hlavní vrchol. Počasí nám k tomu přálo, po obloze občas přešel větší bílý mrak a přibývala jedna fotka za druhou. Zajímavý pohled byl i na zde umístěné vojenské objekty, a to nejen z těsné blízkosti.Poté slíbená kávička s něčím sladkým (teplý štrůdlíček neměl chybu) a když přes vrchol se začalo převalovat stále více šedivějších mraků, přidal se vítr a obsluha venkovní zahrádky začala sklízet se stolů vše volně ležící, nezbylo než sjet do údolí, "přivítat"se s autem a vyrazit na cestu zpět. Cestou jsme se ještě zastavili před Srním, abychom se ještě podívali k Hauswaldské kapli a poté v samotném Srní, kde jsme se ještě stihli podívat, jak to vypadá na chatě Vydra, na které jsme v devadesátých letech trávili týden dovolené. Ach ty vzpomínky :-) To, že jsme dnes dorazili na Kvildu trochu později, asi netřeba zdůrazňovat. Byl to opravdu parádní - jak na zážitky (a s nimi spojené další kilometry spojené opět se slušným převýšením a po svých) tak i na dobré (přesněji výborné) zprávy - Martine blahopřejeme a držíme palce.

Šumava 2010 - den pátý, aneb mezi stromy

Avizované zlepšení počasí se na svět nějak nemělo, přesto se plány na dnešní den neměnily. Dokonce s vírou v podstatné zlepšení (tj. na odpoledne do místních končin avizované skoro jasno i poměrně teplo) jsme plány na prohlídku Stezky v korunách stromů a Stromové věže v NP Bavorský les ještě doplnili o vrchol Javoru z německé strany. Mj. i proto jsme po delším čase lenošení provětrali i kola automobilu. Přijet co nejdříve po otevření se vyplatilo, neb ty davy, které jsme viděli, když jsme prohlídku stezky a věže končili, by asi neumožnily si plně vychutnat nejen celou trasu ale i jednotlivé adrenalinové atrakce na jednotlivých stanovištích. Pohybovat se ve výškách od 0 metrů až do 40 m nad zemí byl opravdu nevšední zážitek. Vždyť dívat se na vrcholky většiny stromů z jejich těsné blízkosti se nepovede, ani kdybyste na ně vyšplhali.Dostat se na vrchol věže "šroubovicí o sedmi závitech" a "závěrečnou točenicí" na vrcholovou plošinu představovalo jít něco přes půl kilometru neustále proti směru hodinových ručiček a přitom na jednu otočku vystoupat jen pár metrů. Nahoře jsme měli možnost kochat se jen "omezeně" - díky mrakům a oparu. Ale i přes poměrně slušný vítr dík za to. Když jsme se potom po směru hodinových ručiček zase "rozmotali", napadlo nás ještě v rámci "odpočinkového dne" zde absolvovat okružní trasu "Zvířata ve volné přírodě". Když jsme se po půlhodině chůze (aniž jsme si ujasnili, jak dlouhá stezka vlastně je!) kolem několika stanovišť,kde nás měli jejich obyvatelé "docela na háku", pokud nebyli zrovna "zašití" někde v křoví (jen ty divoké svině se řádně zviditelnily :-) dostali k orientační tabuli, zjistili jsme, že nám do konce zbývá ještě asi šest km! Když k tomu přidám, že obloha se stále více zatahovala, takže z vrcholu Javoru by asi nebylo nic vidět (přeloženo tedy na zítra), tak s vírou, že další zvířena nám bude více nakloněna, jsme absolvovali i zbytek. Toto docela vyšlo, ale na úkor včerejšího předsevzetí na oběd v normálním čase. A jelikož jsme "prokoučovali" všechny (asi tři) možnosti na trase před Železnou Rudou a ani zde se nám nezadařilo, zůstalo nám (pokud jsme nechtěli vyjet z trasy domů) už jen pár možností. A když jsme před Prášily "zkejsli" v lese, než naloží kamión kládami a trochu uklidí silnici po právě skončené těžbě, zůstalo už jen "u svačinky" na Klostermannově chatě na Modravě. Po této malé náplasti už hurá na Kvildu, kde po "zlidštění se" už na nás čekala na večeři pořádná "flákota", aby se dojem z dnešního dne i po této stránce trochu vylepšil :-) Že zítra už to bude s obědem (v pravidelném čase :-) lepší, nemohu slíbit, ale "vynasnažíme se".Vše závisí na tom, jak dopoledne zvládneme ze Špičáckého sedla nad Železnou Rudou trasu k Černému a Čertovu jezeru a zpět k autu, abychom se na odpoledne přesunuli na německou stranu pod Javor, kde by snad něco z bavorských specialit mělo být v nabídce na posilněnou před odpolední turistikou zde. Pozn. Pobavila mě diskuse odpočívajících cykloturistů, kteří se domlouvali, zda po uplynulých 4 dnech mají za sebou 60 či 80 km! To my po stejném počtu dní máme skoro taky - 70 km - ale po svých :-)