Skutečnost předčila očekávání, jinak se dnešní den v šumavských hvozdech nedá popsat. Už ranní pohled z okna svědčil o tom,že počasí už lepší být nemůže a že "modrá je dobrá", byť pro dnešní obrázky jsem většinou vyhledával pohledy, na kterých byl aspoň kousek nějakého bílého mráčku. A tak auto zůstalo tam, kde
jsme jej včera po příjezdu zanechali a na
řadu přišla turistická obuv. Cesta k prameni Vltavy (ať tomu nově objevenému, tak k tomu původně označenému) byla sice v pohodě, ale jelikož ten samý nápad sice mělo jen pár dalších pěších turistů ale desítky cyklistů, byl na cestě (zejména, když to byla i cyklostezka, což je zde většinou) a pak i na visutém chodníku u samotného pramene docela provoz. A divíte se? Neděle, jasno, teplo,
bezvětří - lepší podmínky turista nezná. Po krátké zastávce u pramene Vltavy, seznámení se s místním rostlinstvem a pořízením pár obrázků jsme
se po několika dalších kilometrech přiblížili až k německé hranici, kde jsme měli na Bučině možnost se nejen kochat z Alpské vyhlídky pohledy do Bavor (na to že bylo jasno, Alpy
ale vidět nebyly), ale připomenout si i dobu, kdy hranici s Německem a Rakouskem tvořila "železná opona". Poté přejezd
busem z Bučiny s malou "
popolední" pauzou na Kvildě na konec
Horské Kvildy.Po krátkém rozkoukání se zde nejvyšší čas na doplnění energie :-) Aleši, díky za tip, vybrali jsme si Šumavský
drbák s
houbovkou a nemělo to chybu, tak jak celý dnešní den. A potom již po místních loukách kolem Vydřího mostu přes návštěvu Jezerní
slatě zpět na Kvildu za pohostinností té úplně původní hospody Krále Šumavy, kterou
jsme si zvolili místem svého pobytu zde. Zítra by počasí podle předpovědi ještě mělo přát, takže nasměrujeme naše boty západněji a čeká nás okolí Prášil a Modravy.
Skutečnost předčila očekávání, jinak se dnešní den v šumavských hvozdech nedá popsat. Už ranní pohled z okna svědčil o tom,že počasí už lepší být nemůže a že "modrá je dobrá", byť pro dnešní obrázky jsem většinou vyhledával pohledy, na kterých byl aspoň kousek nějakého bílého mráčku. A tak auto zůstalo tam, kde
jsme jej včera po příjezdu zanechali a na 
řadu přišla turistická obuv. Cesta k prameni Vltavy (ať tomu nově objevenému, tak k tomu původně označenému) byla sice v pohodě, ale jelikož ten samý nápad sice mělo jen pár dalších pěších turistů ale desítky cyklistů, byl na cestě (zejména, když to byla i cyklostezka, což je zde většinou) a pak i na visutém chodníku u samotného pramene docela provoz. A divíte se? Neděle, jasno, teplo, 
bezvětří - lepší podmínky turista nezná. Po krátké zastávce u pramene Vltavy, seznámení se s místním rostlinstvem a pořízením pár obrázků jsme
se po několika dalších kilometrech přiblížili až k německé hranici, kde jsme měli na Bučině možnost se nejen kochat z Alpské vyhlídky pohledy do Bavor (na to že bylo jasno, Alpy 
ale vidět nebyly), ale připomenout si i dobu, kdy hranici s Německem a Rakouskem tvořila "železná opona". Poté přejezd busem z Bučiny s malou "popolední" pauzou na Kvildě na konec 
Horské Kvildy.Po krátkém rozkoukání se zde nejvyšší čas na doplnění energie :-) Aleši, díky za tip, vybrali jsme si Šumavský drbák s houbovkou a nemělo to chybu, tak jak celý dnešní den. A potom již po místních loukách kolem Vydřího mostu přes návštěvu Jezerní slatě zpět na Kvildu za pohostinností té úplně původní hospody Krále Šumavy, kterou 
jsme si zvolili místem svého pobytu zde. Zítra by počasí podle předpovědi ještě mělo přát, takže nasměrujeme naše boty západněji a čeká nás okolí Prášil a Modravy. 
Žádné komentáře:
Okomentovat