I poslední prázdninový týden má v kalendáři pár akcí

Závěr týdne byl už ale nejen ve znamení posvícení, ale i ukončení deseti prázdninových dnů strávených ve společnosti Aničky a vlastně i Štěpánky, byť s tou se tu potkáváme téměř denně. Páteční večeře sice zase tak tradiční jako dobroty spojené s posvícením nebyla, ale zase "tu nabídku" trošku oživila, neb byla výsledkem praktického cvičení ze získaných poznatků z kursu vietnamské kuchyně. Před tím se ještě zvládla i sklizeň zbylých rajčat, aby v sobotu ráno se snídaně zase přestěhovala pod slunečník u pergoly. Posvícení proběhlo dle očekávání, ani se nechtělo to tam opustit. Nejen dobroty, ale i atrakce letos hodně zabodovaly, byť to vedro bylo až někdy úmorné. Však se hasiči starali, aby byla nejen pěna ale i nějaké to vodní osvěžení. Neděle už ale byla opakem. Vše kolem tak nějak utichlo a zklidnilo se, což ale v našem případě úplně neplatilo, neb odpoledne bylo potřeba posekat před tím na zítra avizovaných deštěm ten přerostlý trávník a taky připravit pergolu na zítřejší letní posezení s našimi přáteli. Snad ta předpověď počasí na zítra nedopadne, neb sedět po celou dobu pod střechou pergoly se dá na jaře či na podzim, ale v létě to chce být venku. P.S. Po delší době se zítra bude zase brzo vstávat neb před příjezdem návštěvy je třeba ještě stihnout na otočku Hradec a tam pár věcí ještě zařídit.

Jedno od druhého dělí cca stovka kilometrů a tři desítky hodin

Myšleno konec pobytu na Friesových boudách a začátek staročeského posvícení u nás spojeného tentokrát s více zážitky v jednom odpoledni.  Ale ještě pár slov k těm několika dnům téměř na hřebenu Krkonoš nad Strážným, které přinesly nejen hezkých pár zážitků, ale i jedno menší překvapení v podobě počtu "přátel člověka" různých velikostí a ras přítomných na hotelu. Pejsci jsou tu opravdu vítáni a musím říci, že na to, kolik jich tu bylo, zase tak patrné to nebylo. A byly to zážitky od samotného pobytu v hotelu, přes různé možnosti trávení volného času v něm resp. přesněji v jeho wellness a herně, po řadu prima momentů našeho společného pobytu od celkové atmosféry po restauraci a dobroty na jídelním lísku, z čehož bylo naprosto zřejmé, jak jsme si to tu užívali. A aby ta aklimatizace po návratu proběhla co nejlépe, trošku jsme se za tím účelem zásobili v místním pivovaru :-) Cestu domů jsme trošku rozmýšleli, snaha byla najít z těch tří již mnou v neděli absolvovaných cest nějaké optimum, ale stejně jsme skončili před dvěma přenosnými semafory resp. v úsecích řízených obsluhou vzhledem k probíhající rekonstrukci části silnice. Doma k obědu následovala "rychlá Itálie", při které ale hned padla jedna polotmavá dvanáctka Fries, pak již následovala příprava nejen na zítřejší posvícení, ale i na večeři ve vietnamském stylu.  Doma nás kromě toho obvyklého tentokrát čekaly ještě po okraj naplněné všechny sudy na dešťovou vodu, neb domácí srážkoměr ukázal za těch pár dní nepřítomnosti 85 mm, takže se nebylo čemu divit. Stejně tak, že zejména díky počasí "trošku" za ten čas povyrostl trávník a ostatní vegetace. Jen ta rajčata, resp. jejich plody ten příval vody nezvládly a popraskaly. P.S. Večeře se vydařila a na posvícení je už vše na svém místě, takže to ráno v deset může vypuknout. Ale nervozita, kdy už se půjde na ty labutě, je veliká:-)

Předpověď počasí se naplnila, ale odpoledne už bylo jiné

Dopoledne vše "zachraňoval" místní wellness, ale po obědě se do mého programu před kávou/zmrzkou vešla ještě jedna procházka, v podstatě téměř nejkratší okruh nad hotelem, z něhož je možný pohled na ještě pěkných pár kilometrů vzdálenou Sněžku. Závěr po modré k hotelu byl sice trošku mokrý díky dopolednímu dešti, ale dobré boty to zvládly a káva/zmrzka  ani dnes před poslední hodinou v bazénu, neb večer už budeme balit a zítra po snídani cestovat domů, nechyběly.  Zamýšlené pozorování západu Slunce tentokrát díky oblačnosti nedopadlo, ale jak bylo vidět, nechybělo, neb jej nahradila "telka", puzzle a knížka pohádek. Tím v podstatě skončila ta hlavní část pobytu zde. Už zbývá jen vše sbalit, ráno se nasnídat, naložit do auta a odjet domů. Tam už čeká tradiční staročeské posvícení s bohatým programem. P.S. Tentokrát si svou tašku pohlídám lépe :-)

Stezka Friesových skřítků zvládnuta, poklad na jejím konci objeven

Posilněni bohatou snídaní jsme si v recepci hotelu vyzvedli potřebné podklady a chvilku po deváté hodině jsme s tužkou v ruce vyrazili. Zvolili jsme tu kratší, ale co do převýšení asi stejně náročnou trasu v místním údolí a postupně na trase absolvovali všechny úkoly, abychom na jejím konci vyluštili i tajenku, která nás potom nasměrovala k pokladu připraveném pro úspěšné "poutníky". Než jsme se ale za ním vypravili, muselo se u penzionu Andula vyzkoušet nejen místní dětské hřiště, ale i stolní fotbálek a hlavně místní kuchyně, neb bez posilnění by to závěrečné stoupání k hotelu, neb právě tam někde ve sklepě byl uložen poklad, nebylo v takové pohodě :-)  V hotelu po chvilce hledání byla pod schody objevena malá dvířka, po jejichž otevření se ve společnosti místních skřítků objevila truhlička s poklady. A jak to v pohádkách bývá, chcete-li se vrátit "z pohádkové jeskyně" zpět, nemůžete si "nacpat kapsy" pokladem, ale vzít si jen něco. V tomto případě jednu malou hračku a jednu sladkost, což se i stalo, my komůrku se skřítky opustili , dveře k pokladu se za námi zavřely a my mohli pokračovat až do večeře v již obvyklém "scénáři". Tj. hřiště, herna, cappuccino/zmrzka a bazén. Místo večerního pozorování západu Slunce po večeři ale přišlo na řadu skládání puzzle, aby den zakončila pohádka a těšení se na zítřek, kdy díky očekávanému počasí bude dvakrát bazén.

Ráno poznamenané večerním a nočním deštěm

Takže nebylo se čemu divit, že díky jeho pokračování i po větší část dopoledne ta první, ale opravdu krátká krátká seznamovací vycházka (většinou po cestě), dopadla až odpoledne. Což rozhodně nevadilo, neb nakonec přesně "vyplnila čas" mezi dopolednem v bazénu místního wellness následovaným skvělým obědem a odpolední kávou/zmrzkou následovanou další hodinou v bazénu resp. vířivce. A že se tam dopoledne vešla ještě herna a odpoledne hřiště, netřeba zdůrazňovat. Večer s sebou ještě přinesl krásné výhledy nejen na okolní kopce, ale hlavně na západ Slunce. P.S. První změna plánu bude zítra, neb na středu hlásí horší počasí, tak místní poznávačka, tj. Stezka Friesových skřítků se přesouvá na zítřejší dopoledne s tím, že ji zakončíme na hřišti a pak v restauraci nedalekého penzionu Andula.

Expedice Krkonoše 2024 se základnou na Friesových boudách začíná

Nedělní dopoledne bylo v režii opravdu pečlivého balení všech věcí, které jsme považovali za potřebné si na ten necelý týden pobytu na Friesových boudách v Krkonoších vzít. Vlastně nejen ty, neb o řadě dalších už rozhodovaly jen naše dvě malé holčičky, pro které to má být jejich druhý společný vícedenní pobyt. Do Krkonoš jsme se rozhodli vyrazit tak, abychom na místo dorazili v obvyklém čase pro odpolední kávu, což dávalo perspektivu užít si ještě část dne na místě, přesněji na dětském hřišti před hotelem. Cesta, byť trošku "zážitková", neb jsme volili ten nejkratší směr, což znamenalo občas zapochybovat, jestli ještě jedeme správně resp. zda by to po té hlavní nebylo rychlejší, byť delší. Ale nakonec jsme tu cca stovku kilometrů urazili dle plánu. Co však nebylo "dle plánu", byl průběh  "vykládky" zavazadel z auta před ubytováním se v apartmánu č. 203 ve druhém patře hotelu. Proč zrovna ten resp. co vůbec na ní mohlo být tak zajímavého, že si zasloužila pozornosti? Za vším bylo zjištění, že postrádám jednu tašku. Sice tu nejmenší, ale s částí mých věcí. Zpočátku to vypadalo, že by se to bez nich mohlo těch pár dnů zde zvládnout, ale to by v tom druhém již společném zavazadle muselo být něco z těch mých nejpotřebnějších věcí, které obvykle balíme do společného zavazadla.  Bohužel, tentokrát jsem to změnil a při balení si je dal právě do té mé tašky. Což znamenalo, že následoval "dělený" odpolední program. Já jsem si tu více než stovku kilometrů tam a pak i zpět, byť už po hlavní, zopakoval, navíc s více než čtvrthodinovým zastavením v koloně před Všestary při cestě domů. Zbytek osazenstva naší expedice Krkonoše 2024 už pokračoval dle plánu. Tedy cappuccino resp. zmrzka, venkovní hřiště a dětská herna, abychom se až někdy po sedmé večerní díky mé pomalejší jízdě v první půlce trasy díky slušnému lijáku opět všichni potkali už na hotelu s tím, že náš společný pobyt tu už může konečně začít. Sice až večeří, ale s plnou parádou. Tedy jak s první ochutnávkou piv z produkce místního pivovaru, tak i s prvním "večerním kinem na pokoji" u TV s odvážnými tlapkami, tedy seriálem Paw Patrol (Tlapková patrola). P.S. A samozřejmě i čtenou pohádkou na dobrou noc :-)

Ochlazení po pár horkých dnech

Z uplynulých několika horkých dnů zatím jen obrázky. P.S. Teď se jedeme na pár dní do 1200 m n.m. trošku ochladit.

Dopoledne to ještě šlo, pak jsem málem vypil jezírko :-)

Tentokrát jsme si s Clifem přivstali (tedy já, on už od rozednění koukal z boudy a čekal), abychom zvládli obvyklou trasu, jejíž větší část jsem si pak sám ještě o hodinu a půl později zopakoval. Vlastně si k ní, byť ještě s téměř prázdným žaludkem, ještě něco navíc přidal, abych si na konci "odfajfkoval" prázdninovou návštěvu zámeckého parku Hrádku u Nechanic. Tentokrát doplněnou o zastávku na občerstvení. Přesněji spíše na takové pořádné "nakopnutí", abych neztratil motivaci se odtud vrátit domů, když už směrem tam to zejména v tom stoupání ke kostelu bylo o velké vůli. Že by trošku pomohl nějaký větřík, o tom ale nebyla řeč. Ten trošku foukal až při cestě zpět, samozřejmě proti, což ale tentokrát tolik nevadilo, neb to při tom nastupujícím vedru aspoň trošku osvěžilo. Příště si to ale lépe naplánuji. Rozhodně až bude trošku chladněji. Pod mrakem úplně být ale nemusí, aby to nebylo jen o kilometrech ale i o pěkné fotodokumentaci, což se většinou zatím dařilo.