Budík nastavený na 5:45 hodin byl nakonec jen pro jistotu, neb vnitřní hodiny opět zafungovaly, takže koupelnou to začalo a lehkým ranním občerstvením z nabídky servírovacího setu s nápoji doplněném o pár našich cestovních BeBe sušenek. Větší snídani jsme si posunuli až na letiště. Vypadalo to na nějakou pozdější, ale přestože jsme málem končili frontu čekajících na odlet do Pardubic, odbavení bylo tak rychle, že snídaně byla ještě dříve než v předchozích dnech v resortu. Letadlo B737-800 tentokrát rozhodně nebylo plné, takže nebyl problém se po startu přesunout nejbližší volné sedadlo u okýnka a pořídit i pár obrázků z cesty. To ale vydrželo jen někam před naše hranice, tak už to bylo větší oblačnosti, abychom se z mraků "vyloupli" chvilku před přistáním, které i přes o 10 min. opožděný start, jak sdělil kapitán už při nástupu do letadla, dopadlo o čtvrt hodiny dříve než byl přílet na letiště Pardubice plánován. Díky tomu se tam potkal náš výstup s nástupem cestujících na jiné letadlo. Což na letišti, kde odbaví denně max. 4 přílety a čtyři odlety, je asi velká náhoda. Takže jsme si necelých deset minut počkali na ploše ve vymezeném koridoru, až se zbylí nastupující uráčí dojít k jejich letadlu, aby nás mohli pustit přes jejich koridor udělat ještě pár desítek kroků do prostor příletu k vyzvednutí zavazadel Ta v podstatě dorazila souběžně s posledním cestujícím našeho letadla, který vstoupil do budovy z letištní plochy. Takže vlastně žádné zdržení, ale zajímavá zkušenost, neb to, že jedna skupina pěších cestujících na letištní ploše bude dávat přednost zleva přicházejícím cestujícím do doby, než oni všichni nastoupí nepředpokládáš. Logiku to ale má, spěchá odlet, přílet může počkat. Stejně jako v restauraci, kdy se nejprve obsluhuje nový zákazník a pak teprve ten, co odchází, což zejména v Řecku umí dokonale. Zvláště když je v restauraci málo lidí :-) Ale jak by to vypadalo, kdyby pršelo, což se dělo někde právě u Litomyšle, to si nedovolím odhadnout. Pak už nezbylo než si vyzvednou kufry, ten poslední se zase někde coural, stavit se na informacích pro powerbanku, která si tam mezi řadou dalších, jak jsem měl možnost tam vidět, týden na nás počkala, zavolat do Opatovic, že si cestou domů vyzvedneme nějakou pizzu k obědu, aby naše týdenní výletování skončilo necelé dvě hodiny po poledni otevřením domovních dveří. Že by to ještě pár řádek chtělo, to už jsem psal v nějakém z předchozích příspěvků. Ale než se tady s pár dalšími obrázky objeví, nechám uplynout ještě trošku času pro přípravu, abych se tu zbytečně neopakoval, ale jen doplnil již napsané či vyfocené.
Žádné komentáře:
Okomentovat