Titulek míří ještě k uplynulému týdnu dovolené na řeckém ostrově Kos a představuje snad nejfrekventovanější slovo tohoto týdne. Slovo, které provázelo každou návštěvu hotelové restaurace Ambrosia a jen dvakrát bylo negováno, abychom se usadili v té vnitřní a hlavně klimatizované části zmíněné restaurace. Jinak jsme "pobývali" v té venkovní části, která měla i jeden podstatný benefit. Na místa v ní se nečekala fronta. A že ta někdy byla. A tak abych z toho "nevyšel" , hned první domácí snídaně směřovala tamtéž, byť prostředí restaurace nahradil zahradní nábytek se slunečníkem u pergoly. Rozdíl byl nejen v prostředí a trošku i v aktuální nabídce, ale hlavně v tom tichu, neb v Ambrosii to při každém jídle opravdu "žilo". Co jiného by člověk od "baby friendly family resortu" čekal :-) Ale jinak ten necelý uplynulý týden po návratu z dovolené za moc nestál, neb jak se říká, člověk míní a život mění, takže poměrně dost plánů na tyto dny se redukovalo na konstatování "někdy příště" přesněji na poslední týden v srpnu. Co přinese druhá půlka týdne, to teprve napoví zítřejší dopoledne. Mimochodem a docela dost toho je i k zařizování ve městě, kde třeba už téměř dva týdny čeká nový cestovní pas k vyzvednutí. A tak kromě ranních vycházek s Clifem, úterní obligátní návštěvy Pardubic, kde jsem si aspoň dokázal něco zařídit v 1. patře nad jedním pardubickým průjezdem v místě zvaném U zlaté jehly (už z názvu plyne, že to asi nebude restaurace :-)) a každodenní údržby zahrady už to bylo jen nějaké to občasné čtení, sledování olympiády v TV a pak i pozorování letadel na obloze, aby si pak člověk v aplikaci na počítači dohledal detaily. P.S. Začíná "období" šopského salátu. Jak jinak, když ta domácí rajčata, papriky a okurky po tom doslova volají :-) K nim ale to pivo na posledním obrázku nepatří. To je jen pozdrav od našich cyklistů z vyjížděk kolem Lužických jezer pár desítek kilometrů za hranicemi s Německem.
Žádné komentáře:
Okomentovat