Takže rádio pouštět třeba nebylo, aby tu nebylo jen to ticho. Prostě ten mořský vzduch nějak nezafungoval, spíš mi to připadalo, že naopak, takže nezbylo než poslechnout doporučení lékařky a snažit se při tom všem o absolutní hlasový klid. Ale jak víme, v podstatě nic není absolutní, takže klid aspoň nějaký tomu blízký. Tak dopadla "jedna polovina", té druhé se po třech týdnech vrátila nějaká viróza, byť s lehčím průběhem, ale tentokrát doplněným o "nesouvislý spánek". Ale od včerejška je to už snad ok, tak jsme to spolu s návratem našich cyklistů od Lužických jezer (jedna zde přiložená koláž pochází od nich) náležitě oslavili. Ostatní aktivity se během dne přesouvají pod střechu nebo do vody, neb to vedro v tomto týdnu prý už kulminující vyhovuje snad už jen citroníku a skalničkám. Ty jsou v jednom květu. Díky výše zmíněné "ztrátě kondice" v posledních dnech si pár věcí/akcí sice muselo najít v našem kalendáři jiný termín, ale možná to, že už bude chladněji, bude pro ně lepší. P.S. Když jsme dnes odjeli z pardubického nádraží o pár minut zpožděni a až do Stéblové se spěšný vlak pohyboval rychlostí pod 50 km/hod., říkal jsem si, že to vedro asi už působí i na koleje. Ale tady to nebyl ten případ, co pak večer ukazovali ve zprávách, kdy někde byla dokonce železniční doprava na pár hodin přerušena (a nejednalo se o nějakou pomalu již obligátní krádež kabelů ale o tepelnou roztažnost materiálu), takže během dvou minut byl vlak pak na zde obvyklém maximu, tj. 160 km/hod.
Žádné komentáře:
Okomentovat