Ostrava a Olomouc na otočku v jednom dni

Byť obrázky jsou srovnány opačně, tedy začíná v nich Olomouc, ale prvním cílem byla Ostrava, přesněji řečeno její část Poruba. Původní plány byly sice jiné, v jednom z nich to mělo být i na více dní s více zastávkami, ale život a hlavně počasí tomu chtělo jinak, že ze všech plánů zůstala méně než polovina, takže na otočku. A jak to v tomto čase už bývá, tam za tmy a domů stejně tak. Cestou do Ostravy bylo znát, že práce na výstavbě D35 mají slušné tempo, takže toho rozestavěného až někam před Hřebeč (možná i dále, ale to ze stávající silnice moc vidět nebylo). To se také projevilo řadou úseků se sníženou rychlostí a zákazy předjíždění, takže když se k tomu připočítá silný provoz, tak se teprve u Mohelnice dalo říci, že už si tu jízdu člověk nějak řídil místo vlečení se v koloně vzniklé před Vysokým Mýtem před jednou poměrně vážnou nehodou. A když člověk minul poslední zúžené místo na dálnici do Olomouce a zklidnil se i provoz, pak už to mělo do Ostravy "odsejpat". Pohled na hodinky říkal, že plánovaná rezerva nebude potřeba a navíc byla k dobru ještě půlhodina, o kterou jsem si naplánoval příjezd dříve, abych se před schůzkou a obědem trošku "srovnal", takže mi blesklo co se stavit v Palačově pro nějaký ten frgál. Nápad dobrý, nakonec se to podařilo, ale díky rozestavěné dálnici mezi Bělotínem a Novým Jičínem jsem si i zde užil objížděk kolem rozestavěných částí nové silnice, takže na to padla celá rezerva. Ne že by člověk najel o moc víc kilometrů, ale bylo to o hodně pomalé jízdě s nemožností předjíždějí atd. A taky o blátě na výjezdech stavební techniky. Ostrava už byla dle plánu. Krátká zastávka na parkovišti místního OC Shopland, pak zaparkování auta v centru Poruby nedaleko řecké restaurace Ellas a prima setkání a parádní řecký oběd s mým bývalým kolegou (mj. i můj určitý dluh z mého ukončení působení ve firmě, které bylo v čase 2. vlny covid-19). Po rozloučení opět do auta a cesta zpět s krátkou zastávkou u příbuzných v Olomouci, které předcházela krátká procházka z parkoviště u soudu před Dolní a Horní náměstí zpět k autu, jejímž cílem bylo zase se po delší době podívat, jak to v centru vypadá a udělat si i pár obrázků. A nesmím zapomenout, že jsem nezapomněl ani na krátkou zastávku v nedalekém Café La Feé. Tentokrát ale jen na jedno "in one" espresso, ale do konce roku by i to "in two" zde ještě mohlo dopadnout. I když už to nebude v zahrádce, byť už  dnes to se sezením venku na hraně. Pak prima návštěvní čas s novinkami z delší doby, neb už to bylo nějaký ten pátek, co jsme zde byli na návštěvě. Všechno ale má svůj čas, tedy o odjezd domů. A vidina minimálně dvou hodin v nic moc počasí a za tmy zavelela se zvednout tak, aby aspoň ty první kilometry byly za šera. To všechno klaplo až na ten prostředek cesty, neb díky nehodě nás za tunelem poslali na Litomyšl přes Českou Třebovou, takže dnešní výletování si s sebou neslo cca 6,5 hodiny strávených za volantem při ujetí cca 550 kilometrů. P.S. Když k tomu přidám víkendovou i tu včerejší Prahu a pár pojížděk kolem (Hradec, Pardubice), tak týdenní bilance už pomalu připomíná bilancí kilometrů v obvyklém pracovní týdnu v mém posledním působišti. Ale rozdíl je v tom, že toto bylo mimořádné a hlavně byly s tím spojeny prima zážitky. Takže se můžeme rozloučit s letošním říjnem a otevřít dveře listopadu.

Praha v čase mezi osmou ranní a polednem

Tentokrát to nebylo nebylo ani za rodinou, ani autem, tentokrát to bylo jen kousek od mého posledního pracovního působiště za účelem poledního setkání a oběda s mými bývalými nejbližšími spolupracovníky z časů, kdy se zakládala a hlavně rozebíhala firma, do které jsme pár let od začátku nového tisíciletí nastoupili. A jelikož to vypadalo, že počasí bude přát, tak jsem se rozhodl věnovat dopolední čas návštěvě turisticky známých míst. Že se jich do těch necelých čtyřech hodin vešlo tolik, není jen zásluha "rychlých nohou", ale i pražské MHD, která mne s řadou míst propojila, takže se není čemu divit, že počátek je na Pražském hradě, kam jsem se "šoupnul" dvaadvacítkou tramvají, pak samé centrum kolem nádraží a Václavského nádraží, aby se do toho vešla i otočka na Žižkov, mj. po obědě druhý nejdůležitější cíl dnešní cesty za účelem doplnění zásob koření, a poté i po výstupu z metra a krátké procházce i výhledy na Prahu z Vyšehradu. Tam už ale "čas "tlačil", takže posledních pár obrázků z těch turisticky zajímavých míst Vyšehradu a na více než na metro směr Budějovická už nezbylo, neb čas domluveného oběda se přiblížil. Místem setkání byla nedaleká Kolkovna, ale tentokrát místo mé oblíbené speciality z jídelního lístku, tj. kančího se šípkovou a perníkovými noky, padla volba s ohledem na čas na "rychlé polední menu". Na rozdíl od kolegů, kteří dali přednost meruňkovým knedlíkům, moje volba padla na líčka, což se nakonec neukázalo jako dobrá volba, neboť by snesly ještě tak hoďku podusit. Po výměně informací z aktuálního dění a tečce ve formě espressa už pak následovalo jen rozloučení s ubezpečením, že zase někdy příště to zopakujeme. Stejně jako mí bývalí kolegové, i já jsem se v závěru párkrát koukal na hodinky, když na rozdíl od nich, kteří řešili svůj další dnešní program v rámci svého zaměstnání, já jsem "ladil" cestu domů, neb to absolvované už pro dnešek stačilo a něco je třeba si nechat taky zase na příští návštěvu :-) . Takže rovnou do metra s cílem zkusit chytit ještě ten autobus do Hradce Králové, na který během pár minut navazuje bus domů. Na ten pozdější už by stačilo jet vlakem. Ale i to klaplo, takže nejen cesta do Prahy, ale i cesta zpět dnes v naprosté pohodě, doma "za světla" a hlavně bez "rukou na volantu" a čekání v kolonách. Takový návštěva Prahy čeká příští týden. To ale auto zůstane na Černém Mostě na parkovišti a dále resp. zpět to bude už metrem. Vlastně dnes to bylo stejné, až na to, že místo auta to byl autobus. P.S. Ale těch pár obrázků z příští návštěvy tentokrát už nebude za světla. Nejen díky návratu času na tu "normální" hodnotu :-)

Bude o svátku všech svatých léto, mlha či vítr?

Podle toho se prý z pranostik na blížícího se 1.11. dozvíme, jaká bude letos zima. Ale ať bude, jak bude, tak třeba podle letošní sklizně cibule s velkou pravděpodobností asi ani letos nebude jiná, než v několika předchozích letech. Úvahy o blížící zimě ale zatím nechám u ledu, neb ještě jsem se pomalu ani nevyrovnal se začátkem podzimu. Trošku k tomu sice přispěly i vyšší venkovní teploty posledních dnů, ale hlavní se událo uvnitř domu. Ta "poslední fáze" ale nebylo jen čekání na malíře a následné vymalování, neb ještě před tím se podařilo objevit pár "příležitostí" k okamžitému řešení, takže několikadenní pauza do malování nakonec přišla vhod. Pak už následoval úklid a sobotní dopoledne už vše bylo zpět. Vlastně ne všechno, neb u něčeho nastala výměna, u něčeho změna pozice, takže si ty změny náležitě užíváme. Třeba u lednice, neb u ní jsme si za těch pár týdnů zvykli, že byla na chodbě, takže občas první kroky směřují nejprve tam.  Do uplynulých dnů se tentokrát nevešly jen obvyklé činnosti resp. události, ale těch několik mezer v kalendáři stihlo vyplnit i pár událostí, se kterými byly spojeny prima zážitky. Od prima víkendu s naším Tomíkem, kdy část z něj už byla bez přítomnosti rodičů, přes jednu parádní narozeninovou oslavu, pár zajímavých setkání / návštěv po víkendovou návštěvu Prahy na jejímž konci byl začátek podzimních školních prázdnin, který už má v tomto čase až do středečního odpoledne pokračování u nás doma. A netýká se jen naší školačky, ale i těch dvou předškolaček ze školky. Na rozdíl od nich, já si zbylé tři říjnové dny užiji cestováním, neb mne nejprve zítra čekají nedaleké Pardubice, poté opět Praha, aby to završila návštěva Ostravy a cestou zpět i Olomouce, takže nebude divu, že na pátek (první listopadový den) je v kalendáři je jen jedna poznámka na domluvený telefon a ani víkend na tom stran "opouštění" domu parcely není jinak. Ten tam má velkým písmem napsáno ZAHRADA. Když už jsem zmínil zahradu, tak si neodpustím zmínku o tom, že v tomto čase stále ještě ve skleníku plodí okurky hadovky.   Ale zpět ke kalendáři. Teprve po tomto víkendu se uvidí, co k pravidelným návštěvám Pardubic a k několika dalším akcím, jejichž termíny mi určovali jiní, bude možno doplnit. Těch dnů s úplně prázdným kalendářem je tentokrát nebývale hodně, třináct. P.S. Představa, čím by to bylo možné naplnit, už nabývá poměrně konkrétních rozměrů :-)  Zejména když kalendář na další měsíc už takové možnosti nenabízí, což ale vzhledem k tomu, o čem je obvykle prosinec, není nic nenormálního.

Ty dva týdny s přízemím "naruby" už docela stačily

Ten druhý z nich už byl ale s vidinou, že se již brzy, byť s omezením týkajícím se stěhování některých věcí na své původní místo. Tedy těch, které by jej zase ve středu, až budeme připravovat kuchyň na malování, jej znovu musely opustit. A tak po opětovném nastěhování všech korpusů kuchyňské linky, jejich usazení, montáži nového dřezu a desek a zaschnutí veškerého silikonu přišla konečně ke slovu "skládačka" kuchyňského odpadu a nové vodovodní baterie. To první na první pokus nedopadlo, neb otvor ve zdi se ani po nejrůznějším zkracování jednotlivých komponent, k čemuž ale prakticky nedošlo, neb se vše odehrálo zatím jen na výkresu,  nějak nepotkal s výškou toho posledního kolena. Takže přišel ke slovu vlastní návrh s využitím základu předchozího odpadu doplněný o pár kousků různých kolen o průměru 40 mm zakoupených v instalatérských potřebách. Mne samotného až překvapilo, jak jednoduché a zároveň i vzhledné řešení se z toho povedlo, takže jsem raději ještě požádal o konzultaci u známého instalatéra. Po potvrzení funkčnosti se ale všechno znovu rozebralo, aby se nejprve připojila na vodu nová baterie. Ta byla a vlastně ještě je taky takovým menším oříškem, neb složení jednoho dílu a jeho uchycení na přívodní hadici díky jeho zřejmě novějšímu provedení se podle přiloženého návodu zatím nezdařilo vmyslet. Ale jelikož to nemá žádný vliv na funkci baterie, tak se to zatím nějak neřeší. S ověřením funkčnosti baterie šla ruku v ruce i kontrola na všech přípojných místech, zda to někde nekape. Jedno takové místo, navíc poměrně dobře ukryté, bylo po delší chvilce nakonec objeveno, takže chvilku trvalo, než se i to dořešilo. Pak už se z jednotlivých dílů poskládal odpad a mohlo se začít ověřovat, zda někde neteče i on. To se po 24 hodinách již plného provozu provozu nepotvrdilo, takže páteční provoz v kuchyni už se od toho obvyklého lišil jen "nepřítomností" lednice v kuchyni a jedné prodlužovací šňůry a náhradního připojení pár spotřebičů z jiného místa. Na co si budeme ale muset zvyknout, že nová podlaha a desky na lince jsou přírodně vzorované, takže se občas chce sbírat něco, co tam neleží. Než se k tomu včera dosaženému předposlednímu postupnému  cíli ale dospělo, tak souběžně toho proběhlo sice ještě trochu více, ale takové to "trápení se" přinesla už jen změna několika zásuvek, se kterými se muselo "hýbat", naštěstí jen v jednom případě bylo třeba ji ve zdi celou posunout, tedy sekat, sádrovat atd., o kousek vedle. Vše ještě doplnily tentokrát čtvrteční Pardubice, když obvyklý program byl ještě doplněn o návštěvu jednoho zdravotnického zařízení a neúspěšné "běhání" po okolních lékárnách za lékem. který má "momentálně" (tedy už minimálně rok) výpadky. Ani zahrada nezůstala nepovšimnuta, pokračování babího léta je znát, takže sekání dnešní druhé říjnové sekání trávníku asi nebylo před zimou poslední, ostatní, tedy sklizeň zbytku plodin na záhoně (pár kousků červené řepy a mrkve) či ve skleníku a následné rytí včetně přípravy záhonu na výsadbu česneku má ještě aspoň týden čas. A podle dnešní předpovědi počasí se to možná přesune až do prvních listopadových dnů.  A byť lze prý očekávat výskyt ranních mlh, ale jinak přes den polojasno, měla by to často střídat modrá obloha, jako tomu bylo dnes nad Paříží :-) Takže asi stále ještě porostou houby, ale nám ty dvě procházky stačily, abychom si nejen užili smaženice, ale něco pro její základ si uchovali i na později. P.S. Tento víkend bude tentokrát "hlídací", neb máme tu vzácnou návštěvu z Prahy, půlroční Tomášek si tu poprvé zkusí strávit sen a poté i přespat bez rodičů a Ali se tu zase po čase potká s kámoškami z loňského léta. A my? My se pokusíme si ten víkend s nimi náležitě užít, abychom se pak v dalších dnech před malováním vypořádali v Hradci Králové a Pardubicích s pár naplánovanými záležitostmi, a hlavně pak připravili kuchyň na malování. Snad se už nikde nic neobjeví, co by se muselo řešit, byt se chystáme ještě sundat pár horních skříněk, abychom před malováním ještě sundali ten letitý nános všeho možného ze stěny.   Ten příští víkend a následující tři dny poté už bychom si ale mohli užít podzimních školních prázdnin při dalších společných zážitcích s našimi vnoučaty. A když jsem se dnes přesvědčil, že by se ještě něco vešlo do kalendáře letošního roku, myšleno ale až tak od půlky listopadu do půlky prosince, tak by mohlo dojít i na nějaké to plánování. Hned na začátku listopadu se do toho pustím :-) Zbytek října už musí s tím vším naplánovaným jen dopadnout :-)