Byť obrázky jsou srovnány opačně, tedy začíná v nich Olomouc, ale prvním cílem byla Ostrava, přesněji řečeno její část Poruba. Původní plány byly sice jiné, v jednom z nich to mělo být i na více dní s více zastávkami, ale život a hlavně počasí tomu chtělo jinak, že ze všech plánů zůstala méně než polovina, takže na otočku. A jak to v tomto čase už bývá, tam za tmy a domů stejně tak. Cestou do Ostravy bylo znát, že práce na výstavbě D35 mají slušné tempo, takže toho rozestavěného až někam před Hřebeč (možná i dále, ale to ze stávající silnice moc vidět nebylo). To se také projevilo řadou úseků se sníženou rychlostí a zákazy předjíždění, takže když se k tomu připočítá silný provoz, tak se teprve u Mohelnice dalo říci, že už si tu jízdu člověk nějak řídil místo vlečení se v koloně vzniklé před Vysokým Mýtem před jednou poměrně vážnou nehodou. A když člověk minul poslední zúžené místo na dálnici do Olomouce a zklidnil se i provoz, pak už to mělo do Ostravy "odsejpat". Pohled na hodinky říkal, že plánovaná rezerva nebude potřeba a navíc byla k dobru ještě půlhodina, o kterou jsem si naplánoval příjezd dříve, abych se před schůzkou a obědem trošku "srovnal", takže mi blesklo co se stavit v Palačově pro nějaký ten frgál. Nápad dobrý, nakonec se to podařilo, ale díky rozestavěné dálnici mezi Bělotínem a Novým Jičínem jsem si i zde užil objížděk kolem rozestavěných částí nové silnice, takže na to padla celá rezerva. Ne že by člověk najel o moc víc kilometrů, ale bylo to o hodně pomalé jízdě s nemožností předjíždějí atd. A taky o blátě na výjezdech stavební techniky. Ostrava už byla dle plánu. Krátká zastávka na parkovišti místního OC Shopland, pak zaparkování auta v centru Poruby nedaleko řecké restaurace Ellas a prima setkání a parádní řecký oběd s mým bývalým kolegou (mj. i můj určitý dluh z mého ukončení působení ve firmě, které bylo v čase 2. vlny covid-19). Po rozloučení opět do auta a cesta zpět s krátkou zastávkou u příbuzných v Olomouci, které předcházela krátká procházka z parkoviště u soudu před Dolní a Horní náměstí zpět k autu, jejímž cílem bylo zase se po delší době podívat, jak to v centru vypadá a udělat si i pár obrázků. A nesmím zapomenout, že jsem nezapomněl ani na krátkou zastávku v nedalekém Café La Feé. Tentokrát ale jen na jedno "in one" espresso, ale do konce roku by i to "in two" zde ještě mohlo dopadnout. I když už to nebude v zahrádce, byť už dnes to se sezením venku na hraně. Pak prima návštěvní čas s novinkami z delší doby, neb už to bylo nějaký ten pátek, co jsme zde byli na návštěvě. Všechno ale má svůj čas, tedy o odjezd domů. A vidina minimálně dvou hodin v nic moc počasí a za tmy zavelela se zvednout tak, aby aspoň ty první kilometry byly za šera. To všechno klaplo až na ten prostředek cesty, neb díky nehodě nás za tunelem poslali na Litomyšl přes Českou Třebovou, takže dnešní výletování si s sebou neslo cca 6,5 hodiny strávených za volantem při ujetí cca 550 kilometrů. P.S. Když k tomu přidám víkendovou i tu včerejší Prahu a pár pojížděk kolem (Hradec, Pardubice), tak týdenní bilance už pomalu připomíná bilancí kilometrů v obvyklém pracovní týdnu v mém posledním působišti. Ale rozdíl je v tom, že toto bylo mimořádné a hlavně byly s tím spojeny prima zážitky. Takže se můžeme rozloučit s letošním říjnem a otevřít dveře listopadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat