Několik posledních řádek z předchozího příspěvku "dostalo na frak" hned po přistání na letišti Porto a nástupu do autobusu pro transfer do hotelu. Ale nejprve pár zážitků resp. mylných předpokladů, které tomu předcházely a vlastně i charakterizovaly dnešní den jako den prožitý v kolonách, frontách, zácpách (naštěstí jen dopravních) a jiných formách čekání. To, že dopolední cesta na letiště bude sice přes Prahu trošku drhnout, jsme předpokládali, ale že to bude takové peklo už od 18.km D11 od Hradce Králové, tak na to nestačily ani naše obvyklé dvě půlhodinové rezervy (jedna pro obvyklé zpoždění a druhá pro to mimořádné), které jsme snad s výjimkou pár minut z té první ještě nikdy nepotřebovali a a na otevření check-in jsme většinou ještě čekali. Tentokrát jsme ale přepážku na kufry stíhali necelých 20 minut před jejím uzavřením. To ale nebylo všechno, neb ten "had" před bezpečnostní kontrolou byl také úplně plný, takže fronta nejdelší, jaká tam v tom prostoru vůbec mohla být. Následek? Do odletové brány jsme dorazili 7 minut před jejím plánovaným otevřením. "Zoufalá" snaha stihnout v salónku ještě jednu kávu před odletem vzala za své, když jsme před salónkem zjistili, že je obsazeno a vstup mají jen ti s rezervací. Takže po schodech dolů, cestou si opět "vyhrát" s automatem na balenou vodu, z vedlejšího si koupit jednu kávu do kelímku a pak už zbýval jen nástup do letadla. A tady se čas "zastavil", resp. posunul se o necelou půlhodinu, abychom si pak, protože na letišti v Portu panovaly nepříznivé klimatické podmínky, jsme se usadili v letadle a čekali na pokyn k odletu. Ten přišel až po hodině a když se k tomu tři hodiny a pár minut navrch letu, tak tentokrát to po výstupu nebyla úplná pohoda. Ale to ve zbytku dne stačilo rozchodit. Kufry tentokrát byly skoro hned, možná, že proto, že jich bylo málo, neb hodně cestujících mělo s sebou jen batohy. To byli ti, co vycházeli na na jednu ze dvanácti Svatojakubských cest do Santiaga de Compostella. Tedy tu z Porta. Pak už transfer do hotelu s informací, že místo jednoho z dvou avizovaných hotelů na jihu města (2 km od centra) budeme bydlet v jiném, tentokrát na severu (necelých 5 km od centra). Navíc se zjištěním, že MHD, když jede, tak jezdí mnohem méně než z původně avizovaného místa pro ubytování. Některým náladu navíc nevylepšil ani nepřestávající déšť, ale jelikož změny jsou vyhrazeny a počasí si člověk nevybere, o půl sedmé večer busem č. 304 na konečnou do samého centra města začalo naše poznávání města. Kde jinde, než v historickém centru, kam nás doprovodila a spoustou dobrých rad vybavila průvodkyně. Po "rozchodu" nebylo díky času pochyb, že prvotní zájem bude nejdříve povečeřet, což se po "hledání" v několika historických uličkách povedlo a šlo se rovnou do místní speciality, sendviče franceshina doporučovaného na velký hlad. Mimochodem do ruky se vzít nedá a opravdu je třeba mít prázdný žaludek, neb to je fakt pecka. Takže nebylo divu, ač trošku unaveni po cestě, jsme ještě zamířili dolů k řece, abychom tu večeři nejenom rozchodili, ale dopadlo i pár nočních fotek. A na to, že jsme tu jen pár hodin, už teď mohu říci, že už jsme se nejen báječně najedli, ale už i něco viděli. Pohled na hodinky na "konečné" říční promenády u řeky Douro pod železným mostem Ludvíka I. pak už řekl jen to, že jediný způsob, jak se vrátit do hotelu, bude taxi. V tomto případě první zkušenost se službami Boltu. Chvilku po objednání dorazil a takovou trošku "okružní" jízdou, neb v jednom místě minul odbočku, takže musel se vrátit až přes další, nás do hotelu dopravil. Zítra se do historického centra vrátíme za světla a na celý den a dopravit by nás tam měl opět bus č. 304, neb máme na programu až po odpolední návštěvu sklepa a ochutnávku portského vína společný program naší "dvacítky" cestovatelů, poté už bychom mohli těžit z naší přípravy na tento pobyt a doplnit si program po zbytek dne individuálně. Jinak příští příspěvek už určitě nebude tak dlouhý, neb to hlavní by mohly říci přiložené fotografie. P.S. Po dnešku mohu říci, že bez ohledu na avizované pokračování deštivého počasí jich určitě nebude málo.
Žádné komentáře:
Okomentovat