Zvyk zdobení adventního věnce není tak starý, jak by se "z první", vždyť konec devatenáctého století ve srovnání
s počátky jiných nábožensky založených zvyklostí, není zase tak dávno. Jeho zrodem prý byla snaha jednoho hamburského učitele a kněze udělat radost svým žákům z místního
sirotčince. A tak na svátek sv. Ondřeje (30. listopadu) roku 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami, přesně tolika, kolik zbývalo dnů do Štědrého dne. Tradiční adventní věnec, jak jej známe dnes,tj. se čtyřmi svícemi symbolizujícími čtyři adventní neděle, obalený větvičkami nějakého jehličnanu a ozdobený mašlemi a ovocem ze zahrad rajských, kdy fantazii s meze nekladou, jen třeba v koutku duše nezapomínat, že advent je symbolem střídmosti nejen v jídle, tak aby výslednou podobou nebyl něco, kde hlavní symboly, tj. větvičky jehličnanu a svíce budou to poslední, co bude na věnci patrné. A nejen symboly, ale i jejich barva nám má cosi připomenout.
Jedni říkají, že barvou adventu je fialová, tj. dle náboženské
liturgie barva pokory a rozjímání, když v poslední adventní neděli se měnící v růžovou, symbolizující naději. Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté. Červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství. A teď "babo raď", jak má vypadat ten opravdu tradiční věnec. U nás se to vyřešilo po šalamounsku, aby bylo pro letošní advent od každého něco. A tak od jednodušších, větvičkami jehličnanu obalených a červenými mašlemi ozdobených věnců na domovní dveře, přes ty k "rozjímání" či se symbolikou naděje pro nejbližší rodinu jsme se dostali až k tomu k "domácímu pálení" určenému a náš "letošní zápas o zvládnutí našich plánů" červenými svíčkami symbolizujícímu. A že jsem zapomněl na ten se žlutými svícemi? Pravda, část života a vítězství prožíváme při plnění pracovních povinnosti, proto zlatou nahradila žlutá a šup s ním do kanceláře, byť jeho svíčky zůstanou plamenem netknuty.
Důvod prostý - ještě jsme to nedopracovali tak, že bychom v kanceláři museli pobývat i v neděli, kdy tradice pálení svíček na adventním věnci jest. A to vůbec nehovořím, co by na to říkala (řvala) požární sigalizace. Na přiložených obrázcích máte poslední možnost je spatřit všechny pohromadě, neb dnešek je tím dnem, kdy nám "z včerejšího vrhu" zůstanou doma jen dva, aby se ostatní rozprchly po okolí a dělaly radost na více místech. A taky řada z nich po této neděli už bude - jak tradice velí - o jednu svíčku chudší :-)
s počátky jiných nábožensky založených zvyklostí, není zase tak dávno. Jeho zrodem prý byla snaha jednoho hamburského učitele a kněze udělat radost svým žákům z místního
sirotčince. A tak na svátek sv. Ondřeje (30. listopadu) roku 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami, přesně tolika, kolik zbývalo dnů do Štědrého dne. Tradiční adventní věnec, jak jej známe dnes,tj. se čtyřmi svícemi symbolizujícími čtyři adventní neděle, obalený větvičkami nějakého jehličnanu a ozdobený mašlemi a ovocem ze zahrad rajských, kdy fantazii s meze nekladou, jen třeba v koutku duše nezapomínat, že advent je symbolem střídmosti nejen v jídle, tak aby výslednou podobou nebyl něco, kde hlavní symboly, tj. větvičky jehličnanu a svíce budou to poslední, co bude na věnci patrné. A nejen symboly, ale i jejich barva nám má cosi připomenout. 
Jedni říkají, že barvou adventu je fialová, tj. dle náboženské
liturgie barva pokory a rozjímání, když v poslední adventní neděli se měnící v růžovou, symbolizující naději. Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté. Červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa, zlatá jako barva života a vítězství. A teď "babo raď", jak má vypadat ten opravdu tradiční věnec. U nás se to vyřešilo po šalamounsku, aby bylo pro letošní advent od každého něco. A tak od jednodušších, větvičkami jehličnanu obalených a červenými mašlemi ozdobených věnců na domovní dveře, přes ty k "rozjímání" či se symbolikou naděje pro nejbližší rodinu jsme se dostali až k tomu k "domácímu pálení" určenému a náš "letošní zápas o zvládnutí našich plánů" červenými svíčkami symbolizujícímu. A že jsem zapomněl na ten se žlutými svícemi? Pravda, část života a vítězství prožíváme při plnění pracovních povinnosti, proto zlatou nahradila žlutá a šup s ním do kanceláře, byť jeho svíčky zůstanou plamenem netknuty.
Důvod prostý - ještě jsme to nedopracovali tak, že bychom v kanceláři museli pobývat i v neděli, kdy tradice pálení svíček na adventním věnci jest. A to vůbec nehovořím, co by na to říkala (řvala) požární sigalizace. Na přiložených obrázcích máte poslední možnost je spatřit všechny pohromadě, neb dnešek je tím dnem, kdy nám "z včerejšího vrhu" zůstanou doma jen dva, aby se ostatní rozprchly po okolí a dělaly radost na více místech. A taky řada z nich po této neděli už bude - jak tradice velí - o jednu svíčku chudší :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat