A zase ty sny

Sice opožděně, ale přece jen mi došlo (sláááááva), že má úvaha na téma "zimní sen" se dostala kousek dále, ale chybělo ji to podstatné. Tj. posunout ji od toho jediného "zimního snu" do obecnější roviny toho, o čem to celé vlastně je. Určitě každý máme nějaké ty své sny a platí, že bychom si je rádi někdy uskutečnili. Mít nějaké sny je určitě důležité a jejich splnění (nebo aspoň části z nich) ještě více. Ale jak už to bývá, sen je prostě sen. A tak některé sny jsou splnitelné a některé, bohužel či bohudík :-) zůstanou navždy pouze snem. Proto jak jsem se zamýšlel nad metami, to samé náleží i snům, byť ty jsou většinou obecnější a méně konkrétnější. Ale i k nim se lze přeci dostat přes splnění jednoho či více cílů, ne? A tak člověk v sobě nosí stálou zásobu nesplněných snů, na které se nabízí se zaměřit. Pravda, v paměti zůstávají i ty nesplnitelné, a byť na pozadí je u nich už i nějaká ta poznámka, občas se k nim, byť "přes ně už vlak nejede", člověk vrací. A jak vypadá "zametení si před vlastním prahem"? Ten poslední "zimní", už znáte. Jaké byly vůbec ty první, pro mé okolí nějak zajímavé? Touha být mašinfírou, v jednom z provozovaných sportů "kopat za nějaký dobrý oddíl", spatřit a projít si katedrálu Notre Dame, mít auto značky Opel, projet se lodí po moři, letět Jumbem. Většina z nich v té době naprosto šílených, zbylé po několika či více pokusech pro mě nakonec neuskutečnitelných. Kolem nás ale proteklo od té doby hodně vody a podstatně se změnily (přiznávám,že nejen vlastním přičiněním) i podmínky. A co se stalo s těmi prvními sny? Mašinfíra (strojvedoucí) zůstal snem, v realitě byl ale vlak nahrazen různými firemními týmy a strukturami, na jejichž řízení jsem se podílel. A sportování? To spadlo na občasné rekreační výkřiky v různých disciplínách. Na druhou stranu ale katedrálu a její okolí jsme si patřičně prochodili a užili, Opel Astra nám dobře sloužil téměř deset let, po téměř klidném moři jsme také několik set kilometrů urazili a Jumbo?To hned dvakrát, až mě brněly nohy, když jsem vystupoval. A tak to nakonec vypadá, že se téměř všechno povedlo, že? Vlastní přičinění ale nestačilo. Bez otevření hranic by pro mě nebylo nic. A tak si nyní (byť s odstupem času) můžu říct : „Ten sen se mi v rámci svým možností přece podařilo splnit". A čekat, že se objeví nějaký zajímavý sen, za kterým bude zajímavé se vydat? To by bylo stejné, jako spoléhat, že právě nás s naším "zimním snem" vylosují! Zkusím si raději zase něco vysnít sám :-)