pondělí 16. listopadu 2009

Od pracovních cílů k osobním snům nebo naopak?

Ať tu svou činnost nazýváme jakkoli, vždy je na jejím konci něco, co se dá označit cílem, metou nebo něčím podobně konkrétním. Někdy i abstraktním. Od jednoho až po spoustu různých, od snadno splnitelného až po ty velmi obtížně dosažitelné, od sám sobě stanovených po ty, co jsou nám určené jinými. A právě ty poslední jsou asi těmi, které v posledních letech vítězí na celé čáře. Možná, že to je tím, že člověk něčeho už dosáhl, motivace "ochabuje", zase se to kolem nás na chvilku uklidnilo, drobných cílů je tolik, že se nestíhají "udržovat" atd. A tak je tu opět čas, kdy na mysl přichází "první hodnocení" těch, které nám stanovil někdo jiný. V případě těch čistě pracovních je zájem většinou "zištný" neb za vším je v podstatě přeměna těchto výsledků do odměny. Netřeba tedy, a to z více důvodů, zvlášť zdůrazňovat důležitost potřeby splnění těchto cílů. A jelikož od té doby, co byly vynalezeny peníze, netřeba jen chválit, v případě Homo sapiens nabývá forma poměrně jasných rozměrů. A tady je ta pomyslná linka, jak prostřednictvím splnění těmi druhými stanovených cílů se dají naplnit cíle osobní. Že to obecně platí, o tom žádná, ale že ne vždy to tak dopadá, toť fakt. Někde nejsou zdroje a někde chybí i to, co v podstatě nestojí nic. Ale to není můj případ, tak s vírou, že by to mohlo dobře dopadnout, přemýšlím, co bychom si mohli splnit, byť existuje řada "konkrétních potřeb pro uplatnění pochvaly" bez potřeby zvláštní péče o její realizaci:-) Proč právě takovéto "rozjímání"? V nedávných dnech mě totiž upoutala nabídka rakouské turistické centrály (a Rakousko já můžu) na to krátce popsat svůj zimní sen a zúčastnit se (samozřejmě při očekávání, že takových podobných bude spousta) soutěže s tím, že pokud ten sen bude splnitelný, někomu jej splní. Byť jsme už jednou s nimi měli to štěstí a strávili jsme jako výherci opravdu zajímavý prodloužený víkend pod alpskými vrcholy, abychom se nadchli a od té doby tak trávili část své letní dovolené na různých místech v Alpách, nepředpokládám, že by se mnou popsaný sen takto, tj. výhrou, mohl splnit. Snít je krásné a i důležité, ale většinou s přáním, aby se to splnilo. Na naplnění tohoto zimního snu výhrou v soutěži opravdu nelze spoléhat, ale rozloučit ses takovým snem jen tak? Vždyť je přeci stále ta možnost, že splněním něčeho jiného bychom si jej nakonec mohli splnit a nemuseli bychom k tomu být vylosování z klobouku, byť uznávám, že to by byl úplně ten nejpohodlnější způsob :-)

Žádné komentáře: