Příprava na Velikonoce aneb začátek půstu pro křesťany

Popeleční středa, to je asi dnes v médiích ten nejvíce prezentovaný název pro ten dnešní den. Ale v našich podmínkách známý asi jen pro tu rozhodně menší část z nás. Vše spojeno i dalším pojmem, tedy opět hlavně pro křesťany, se zahájením 40 denního půstu. Ale půstu nejen v tom podání, jak jej vnímají různí hlavně po zhubnutí toužící jedinci. Proč je zde toto téma, když se do žádné z výše zmíněných dvou skupin neřadím? Asi proto, že jsem si dnes u snídaně pustil TV zprávy a tam o tom padla zmínka. Co že mě v ní tolik zaujalo? Hlavně to, že toto téma se v reportáži posouvalo do pojmů, které se stále více potkávají s naší všední realitou a tedy jsou svým obsahem i pro nás ateisty srozumitelná.  Oprostit se od něčeho, čímž jsme zahlceni, aspoň trochu vykolejit se zajetých kolejí, zkusit udělat věci jinak, otevřít pořádně oči a vnímat možnosti oživení, to jsou činnosti, které přece není potřeba spojovat jen s tímto dnes začínajícím postním obdobím. A když se k tomu přidá i to, že všechno to konání vychází z maximálního respektování důstojnosti, mimochodem pojmu, který se mi v mysli objevuje stále častěji, tak se ten půst vnímá docela jinak. Pro jakési odlehčení v rámci těchto řádek mohu doplnit, že to, že dnes nebylo k obědu maso, je jen shoda okolností :-) Jinak ten včerejšek už byl "dle plánu" a stihlo se tentokrát vše včetně restů z pondělí. Sice to trošku ovlivnilo i to, že den začínal tentokrát hodně brzo, ale nebylo to jen tím. Po té ranní "včelce pijavici" zvládnuté bez čekání zbylo do odjezdu autobusu totiž poměrně dost času na to, takže když se nepořídilo se vším u nádraží, zvládl se zbytek u Atria resp. Paříže. A navíc člověk zase po nějakém čase všechno v centru zvládl po svých, když auto čekalo doma až na odpolední cestu do Bohdanče. P.S. Na rozdíl ode dneška, kdy se v tom drobném sněžení zatím ven moc nechce.

Pondělní kvapík až do odpoledních hodin

Jestli někdy vzaly plány na příští den za své tak, jak tomu bylo dnes, to si nějak nevzpomínám. Původní představa formulovaná u nedělního cappuccina s oblíbenými pečenými jablky (samozřejmě plněnými skvělou oříškovou nádivkou) rozdělovala pondělí mezi nás dva tak, že jeden měl být dopoledne doma a druhý v Hradci za účelem zvládnutí pár pochůzek. Setkání u lehkého oběda připraveného tím prvním, mělo dělit den na půlku. Po obědě pak už jen něco málo doma a odpoledne zase dělení až do večera. Jeden na pravidelné pondělní cvičení, druhý na krátkou schůzku na obecním úřadě s cílem doladit materiál předkládaný do příštího zastupitelstva. Tentokrát to mělo být i bez společné večeře. To spolu s tím cvičením a schůzkou na úřadě nakonec bylo jen tím jediným, co se plánovalo. Ostatní už byla improvizace v docela slušném tempu. Stačilo, aby se ráno zjistilo, že na lehký oběd pár věcí chybí, takže do Hradce oba s tím, že jeden se vrátí za hodinu busem a připraví oběd. To nedopadlo, neboť k nákupům se mimo plán přidalo vyřizování převodu smlouvy na nákup plynu u Innogy, knihovna a putování (neúspěšné) po lékárnách s jedním receptem v ruce. A když přišel čas oběda, bylo jasné, že doma se dnes nic vařit nebude. Ale ještě než jsme začali řešit, kde se cestou domů stavíme, přesněji které ze tří oblíbených míst zvolíme, přednost ještě dostala návštěva služebny Městské policie. A to na základě "pozvánky" umístěné dopoledne na předním skle auta za stěračem. Po mírném "odlehčení" peněženky pak už nebyla vůle ani chuť cokoli ve městě jiného řešit než oběd. Cestou jsme ještě stihli na kruháku dokoupit něco zdravého na ten příští lehký oběd, takže pak nebylo divu, že obědová volba padla na burger v EB dinners na okruhu. Burgery opět skvělé, ale rozhodně to nebyl lehký oběd. I proto bylo odpolední cappuccino "bez příloh" a stejně tak dopadla i večeře. Zítra už by vše plánované mělo klapnout, neb tam moc možností na improvizaci není. Zejména když se ráno opět začíná jednou "včelkou". Na rozdíl té páteční, po které ještě trošku cítím rameno, to bude "včelka - pijavice" :-) Ta snad po sobě nezanechá nějakou modřinu. To by stran "bílých plášťů" mělo být pro nejbližší čas dostatečné a pokračování to bude mít až na květnové preventivce. P.S. Suroviny na zítřejší lehký oběd jsou kompletní, takže ráno zbývá koupit ještě pečivo a pak busem v 8.45 zpět domů, tam uklidit sníh na dvoře a po obědě cesta do Bohdanče a po návratu v TV curling a hokej s Dánskem. Pak už by se mohlo mluvit zase o chvilce klidu, byť s krátícím se časem do okamžiku, kdy se náš život na nějaký čas doslova obrátí a bude vzhůru nohama, to už moc nevypadá. 

Začátek dobrý, ale nakonec jako obvykle :-)

Ještě v pátek dopoledne to vypadalo, že by se to mohlo podařit, ale stačilo pár hodin a bylo to zase jako  obvykle. Myšlen je tím odpočinek v dalších 48 hodinách, jehož "výkon" jsem přislíbil po pátečním setkání s "bílými plášti". Vlastně jen s jedním. Zdravotní sestřička sice bílý plášť neměla, ale zato s měla v ruce malou "včelku". Jak jsem mohl bez toho jejího bodnutí tak dlouho žít? Zejména když jsem si toho před třemi roky užíval do sytosti. Vlastně možná i přes :-). Křeslo, sudoku, TV, Internet apod., to vše vydrželo jen do večera. Pak se zase věci "daly do pohybu". Hlavně v souvislosti s trošku více našlapaným plánem na sobotu, který končil až někdy před půlnocí. Plán sice vznikl již před mnoha dny, neb lístky  do pražských divadel většinou v "last minute" prodeji nebývají a bez rezervace se na večeři do jedné z námi oblíbených restaurací taky člověk většinou nedostane. Včera to bylo obzvlášť patrné, neb byl svátek sv. Valentýna. A přestože jsem se snažil o rezervaci v nějaké z těch oblíbených restaurací už před týdnem, chvilku trvalo, než jsem mezi nimi našel tu, kde rezervační systém nehlásil úplně obsazeno. Bruxx si tedy  "pohlídám" na příště, ale s ním sousedící Vinohradský parlament před návštěvou divadla opět nezklamal. Než jsme ale do něj dorazili, tentokrát jsme si pražskou MHD užili do sytosti. A platilo to i pro cestu zpět k autu na Černém Mostě, neb Frankovka u večeře "nedovolila" jinou volbu než tam parkovat. Že bude doprava z Černého Mostu tak "zajímavá", jsem si ale přečetl až v sobotu ráno, kdy jsem se koukal na jízdní řády tramvají, abychom se co nejrychleji distali z večeře do divadla Na Fidlovačce. Probíhá totiž výluka na trase B, takže mezi stanicemi Vysočanská a Florenc jezdí náhradní doprava. Tak jsme rovnou zkusili pro víkend tu prý nejrychlejší trasu do centra. A to busem č. 171 na konečnou metra C do Hostivaře a odtamtud už metrem na "Mírák", odkud už  pak stačilo udělat jen pár kroků, abychom si až do času odjezdu té tramvaje č. 11, kterou jsme stíhali příchod do divadla "v pohodě", užili večeře. Valentýnské menu pro dva jsme sice nevyužili, neb jsme si jej vytvořili sami z klasické nabídky v jídelním lístku. Nakonec ale vždyť i to naše šlo nakonec taky tak pojmenovat. Divadlo jsme si opravdu užili a soudě podle počtu "závěrečných opon",  nebyli jsme rozhodně sami. Doprava zpět k autu byla takovou "loterií" o to, kterou trasu zvolit. Vlastně rozhodovalo jen to, ze kterého směru přijede tramvaj. Zda nás odsud doveze přes čtvrt Prahy rovnou na metro do Hloubětína na metro, či se na Černý  Most dostaneme přes Bílou labuť, Florenc  náhradní dopravou XB na Vysočanskou a odtud už to bude klasicky metrem. Čas jízdy byl totiž cca stejný. Přijela čtrnáctka, takže přes Florenc a náhradní dopravou na Čerňák", když jsme od Bílé labutě udělali i pár kroků po svých. Odjezd z Černého Mostu už byl na rozdíl od příjezdu, kdy jsme poskakovali v koloně už od Ikea, kde už museli řídit dopravu už na kruháku při vjezdu a výjezdu z parkoviště, samozřejmě díky pozdní hodině už v pohodě. Na D11 sice drobně sněžilo, ale i tentokrát jsme stihli být před půlnocí doma. Byť jen pár minut :-). Co do toho "deníčku" z posledních dnů ještě dodat než, že ani v něm nechyběl Bohdaneč, či na otočku i Hradec a taky trocha stresu. Ta z jednoho včera večer nepřijatého telefonátu (díky mé nedostupnosti) do času, než pak člověk dnes zjistil, o co šlo a co se stalo. P.S. A potěšil i nedělní ranní videohovor na druhou stranu zeměkoule, kde už se pomalu loučí s létem.

Probuzení do jedenáctého dne února

Proč zrovna takový titulek dnešního příspěvku? Asi že to byla taková trošku facka. Vlastně pomalu stejné tomu bylo u několika dalších událostí té právě uplynulé desítky únorových dnů. Naštěstí s dovětkem typu "Prober se" či "Probuď se", což platí také i k té letošní zimní letargii, proti které na rozdíl od všech těch norovirů, viróz či infekcí letos se kolem nás šířících neexistuje očkování, ale jen pevná vůle ji překonat. To, co by k tomu mohlo výrazně pomoci, je počasí. To však, bohužel, je takové nijaké a spíše než k zimní náladě směřuje k očekávání jara. Že to ale nebude tak "snadné" k tomu termínu astronomického začátku letošního jara se "dopracovat",  jsme se ve středu přesvědčili ve středu v podvečer, kdy se těm už posledním otázkám kolem "přivítání" letošního jara dostalo odpovědí. Teď už zbývá jen něco málo podle toho zvládnout, byť většinu toho už máme za sebou právě od začátku února. Mimo toho výše zmíněného, navíc podpořeného asi necelými dvěma hodinami na videochatu,  a při  aktuálním počasí už ostatní byla jen taková obvyklá klasika. Zkusil jsem si i, jak vypadá doslova a do písmene hledání jehly v kupce sena, když kupku sena nahradil zbytek neshrabaného listí rozházeného pod a kolem  lísky, navíc ještě se zbytky sněhu a jehlu představovala pružina, která se při prostřihu lísky nějak odporoučela z teleskopických nůžek. Mělo to ale dvě "etapy". Po té první neúspěšné jsem to zkusil, zda se nepodaří stejnou nebo aspoň dost podobnou koupit v železářství. Ale buď byly násobně větší nebo zase tak malé, že by se mezi nimi v pohodě cítila  i pružina v propisovací tužce :-) Takže když jsem chtěl lísce dokončit účes, nezbylo zopakovat hledání, tentokrát v širším perimetru, neb mi došlo, že asi jen nespadla dolů, ale někam kousek dál vystřelila. A že v tom lepším případě zůstala celá. Druhý pokus asi po necelé půlhodině přinesl výsledek, když byla pružina nalezena jen pár metrů od lísky. Takže líska byla hned po jejím nasazení do nůžek pokrácena na těch zbývajících několika větvích. Ve městě jsme se nenechali zlákat zahřátím se orientální kávou a místo toho navštívili na pěší zóně kavárnu Boulevard, mimochodem vítěze prvního kola soutěže TOP 10 kaváren v Hradci Králové, přičemž i situace v probíhajícím druhém kole hlasování zatím ukazuje, že výsledek v prvním kole nebyla náhoda. Pokud by se hlasovalo o nejlepší kuchyni v našem okolí, tak to bychom taky věděli, komu dát hlas. Opět jsme se totiž v Libčanech v pátek zastavili tam na polední hotovku. A opět po všech stránkách paráda. A jak to tak vypadá, tak by se z toho při občasných poledních návštěvách za účelem vyzvednutí Štěpánky "poo" ze školky, mohlo stát do začátku prázdnin pravidlo. P.S. Když jsem u toho gastra, tak domácí cappuccino tento týden doplňují muffiny a po mých bramborových plackách tentokrát kuchyň nevyžadovala generální úklid :-)