Zbylé maloúpské tisícovky zdolány, ale ...

Plán připraven, kudy na vrcholy mimo turistické cesty jsem byl přesvědčen, že mám také jasno, budík zvonit nemusel (asi jsem se tak těšil, že jsem se probudil bez jeho zvonění), takže po lehké snídani nebránilo nic tomu vyrazit ještě za tmy do Horní Malé Úpy, abych tam z parkoviště u státní hranice vyrazil na okruh se zbývající pěticí vrcholů. Trošku mne cestou překvapila hustota dopravy, ale za Jaroměří už se to rozdělilo a většina pokračovala na Náchod, takže pak už to jelo. Na některých místech sice byla v dolíku mlha, ale se stoupající nadmořskou výškou mizela a s vycházejícím Sluncem se objevovala naprosto čistá obloha. Takže předpoklad pěkného počasí splněn a nic nebránilo vyrazit. Vše probíhalo podle plánů až do odbočky pod Pěnkavčím vrchem, kdy bylo třeba nalézt lesní stezku a po ní se dostat na tento vrchol.  První pokus sice úplně nevyšel, ale zpět se mi nechtělo, takže trošku komplikovaným terénem  jsem vrchol nakonec našel. Tu správnou cestu nahoru odbočením z Pěnkavčí cesty jsem, bohužel, trefil až v půlce sestupu, protože bylo nutno se po ní vrátit zpět přes Spálený Mlýn. Odtud to bylo opravdu prudkým stoupákem opět lesní neznačenou cestou, místy s koleny "pomalu až u brady" k předposlední tisícovce, na Jelení horu. To kufrování na Pěnkavčím vrchu ale stálo docela dost sil. A to jsem netušil, jak budu "kufrovat" v lese cestou k vrcholu Jelení hory z cyklostezky nad Šímovými chalupami, kam jsem se vyškrábal od Spáleného Mlýna. Místy to bylo snad lidmi nedotčeným lesem. Tady jsem tu doporučovanou cestičku k vrcholu po odbočení z cyklostezky prostě nenašel, ale opět jsem si poradil. Tím mělo být veškeré hledání u konce, pak už měl následovat jen delší pochod k vrcholu Haidy, kde značení mělo být umístěno těsně pod ním na pasece u běžecké stopy. Té s výhledy na Sněžku a Rotterovy boudy. Stopu jsem našel, zdolal jsem i skoro stometrový rozbahněný úsek plný vody, kde jsem si místy připadal jako "Král Šumavy", abych dorazil na tu správnou paseku a doplnil do sbírky i ten poslední vrchol - Haidu. Vrchol jsem sice nalezl (je uvnitř lesa), ale označení pro lovce tisícovek se najít nedařilo. Když jsem to tam dal v rámci usilovného hledání značkovacího sloupku ještě jednou dokola, prozkoumal i další místa kolem, byť nerad, udělal jsem si aspoň obrázek, ze všech tří míst, další hledání vzdal a zamířil k autu. Trošku jsem si tím kufrováním dnešní trasu protáhl, takže mi to malinko zamíchalo i s plány na odpoledne. Abych aspoň stihl čas plánovaného návratu domů, bylo tentokrát doplnění energie až doma. Každopádně ale parádní zážitek, byť do sbírky chybí  obrázek označení desátého vrcholu resp. jeho značícího bodu. P.S. Vše se nakonec ale vysvětlilo tak, že to určité zklamání z nekompletní sbírky je pryč. Z místního infocentra jsem se totiž dozvěděl, že značící bod někdo ukradl a obnovovat jej budou na jaře před novou letní turistickou sezónou. Vlastně nějaké zklamání přece jen zůstalo. Ale jen z toho, že nějaký ubožák zkazil zážitky těm ostatním.

Praha nejen od rána do večera

Ale i zase po nějaké době i přes noc. Takže i s veškerým zaopatřením :-) Tak vypadala pracovní část tohoto týdne před tentokrát o jeden den díky pondělnímu státnímu svátku delším víkendem. Jestli bylo něco v průběhu týdne po minulé sobotě jasné, bylo to, že chybějící skalpy zbývajících pěti maloúpských tisícovek by neměly zůstat nepovšimnuty. A jak ubíhaly dny v tomto týdnu a den ode dne se potvrzovalo téměř letní počasí i ve výškách kolem tisíce metrů, říkal jsem si, proč nenavázat hned touto sobotou a pokořit i zbývajících pět tisícovek. Pokud bych měl být přesný, tak čtyři a jeden kopec s výškou těsně pod, tedy 998 m, jak ukázalo jeho přeměření. Ale mezi deseti maloúpskými tisícovkami zůstal. A dnes večer po domácí konzultaci, neb dům se na sobotu v podstatě "vylidní", padlo rozhodnutí, že se zítra ráno brzy vstane, aby bylo kolem osmé možno vyrazit za druhou polovinou maloúpských tisícovek. Mělo by to být o kousek kratší než minulou sobotu a také s menším celkovým převýšením. Zda to bude rychlejší, nedovolím si ale odhadnout, neb na rozdíl od minulé soboty, kdy se jedna vyskytovala mimo značené turistické cesty, tentokrát by to měly být tři vrcholy resp. jejich značení, které bude nutno trošku hledat. Tak uvidíme, jak to zítra dopadne.

Pět maloúpských tisícovek

 Páteční dilema, zda bude nebo nebude již několikrát odkládaný zápas v badmintonu, měl v pátek večer řešení. Nebude, neb dva z "našeho týmu" dali nakonec přednost jiným aktivitám. Po pravdě řečeno, asi bych se zachoval stejně, kdybych těmito aktivitami byl osloven. Takže co s "načatým víkendem"? Pohled na meteo dával naději, že by mohlo být hezky, takže jsem si řekl, že by nebylo od věci se vrátit k nápadu a sobotu věnovat několika maloúpským tisícovkám, kterých se kolem Malé Úpy vyskytuje deset. A jelikož tou první bude Sněžka, mohla by se s tím spojit i snaha o vylepšení času výstupu z parkoviště U kapličky v Peci pod Sněžkou na vrchol přes Růžohorky v rámci sobotního krkonošského "nordic walkingu". Čímž jsem tedy už dopředu řekl, že sobota rozhodně nebude o žádném běhání. A jak se sobota vydařila? Náramně, od zlepšení času na Sněžku, přes krásné rozhledy po hřebeni nad Jelenkou i na modré cestou na Pomezní boudy, kdy bylo vidět pomalu až do pokojů luxusního centra v polské Karpaczi, až  po krásné scenérie v údolí Malé Úpy a poté i cestou k autu i v údolí Úpy kolem Pece pod Sněžkou. A hlavně byl bohatě splněn i cíl,  "ulovených" bylo hned pět z deseti mapoúpských tisícovek, na jejichž dosažení s návratem k autu jsem spotřeboval necelých šest hodin, poctivých 30 km a nastoupal tolik, jako kdybych stoupal od hladiny moře ještě kousek výše, než je vrchol Sněžky. P.S. Ani doplnění energie jsem nezanedbal, byť výživový poradce by nad skladbou a množstvím sprásknul ruce :-) A k neděli? Nic, co by v konkurenci uplynulé soboty zasluhovalo zmínku, byť ani dnes jsem nelenošil a pár kilometříků do tréninkového deníčku přidal i dnes.