Prostředek týdne strávený ve městech

Myšleno v těch dvou sousedních,  krajských. V tom prvním nic neobvyklého, vše snad funguje, jak má, a pro to tam hlavní si nezbývá než přát, aby to teplé a slunečné jarní počasí už převzalo vládu a bylo možno vyrazit na první procházky, byť zatím jen krátké. Pro to druhé byl tentokrát připraven "plánek", aby se do vymezeného času vše vešlo. Nakonec se do toho vešel i ten "plechový" oběd i něco málo kultury v improvizované "galerii" pod mostem u hradecké fakultky. Závěr odpoledne byl na tom posledním cílovém místě ve městě o snad již posledním "průzkumu", takže bychom zítra už mohli vědět, co bude ten náš "top". Dnešek uzavřelo zaplnění kufru a zadních sedadel auta letními pneumatikami před jejich zítřejší výměnou. Tentokrát ale za nové, neb ty stávající už měly na konci loňské sezóny dost. Což znamená, že ve městě bude i zítřejší dopoledne. Návštěvu snad asi té nejdražší lávky v Evropě u Aldisu jsem ale ani do "plánu" této cesty do města zatím nezařadil, takže její obrázek tu zatím chybí. Zato tu máme první velikonoční výzdobu, tentokrát z Masarykova náměstí, a také parapet u okna v obýváku s přehlídkou květů orchidejí. P.S. Čím bych chtěl uzavřít první čtvrtletí tohoto roku, byť ještě je před námi zítřek, je fakt, že se mi povedlo, matematicky řečeno, nejen se vrátit na "křivku loňského podzimu", ale i navázat na její trend. Takže ten listopadový "pseudovýkyv" je  snad zapomenut a cíl, byť se zpožděním půl roku už neuteče. Opět se potvrdilo, že nestačí jen chtít, ale je třeba i něco dělat.

Ochlazení až kousek pod nulu, navíc i s trochou sněhu

Po těch pár prvních dnech skutečného jara se vše zase na pár dní vrací k ještě v nedávné době  v tomto čase obvyklému počasí. A že to vyvrcholilo dnešním ranním mrazíkem a trochou sněhu i u nás v nížině? To teď sice už pár let nějak nepřipadá normální resp. obvyklé, ale není tomu dlouho, co i během Velikonoc se tu nížina balila do bílé peřiny.  Ale taky uznávám, že byly časy, kdy na Josefa šly brambory do země. Letos si na to ještě cca týden až dva počkají. V čase, kdy bylo lepší počasí, tak se do země dostala cibule a hrášek, jinak se uklízelo pod střechou. Krb si "pochutnal" na větvích z vánočních stromků, čistý popel zase přivítal záhon, kde letos najdou své místo brambory, a v pergole se konečně objevilo prázdné místo, přes které může začít již několikrát odkládaný jarní úklid. Vlastně ono se tam na podzim nějak moc "nezazimovávalo", takže to "odzimovávání" bude proto letos rychlejší :-). Zahradu a něco kolem domu doplnily tentokrát dvoje Pardubice, přičemž jednou obvyklý vlak nahradilo auto, neb to bylo o více věcech s sebou a hlavně o jednom "průzkumu" mimo centrum města a jedné návštěvě pár kilometrů jižněji.  Nedělní odpoledne bylo o již 39. ročníku dětského karnevalu, který se téměř přesně "vešel" do časového okna mezi dvěma dešti, takže pečlivě připravené masky resp. celé kostýmy nedoznaly újmy při cestě do sálu ani při odchodu z něj. Jinak dnešní ranní sníh a mírný mrazík jsou malou předzvěstí těch dvou dalších, avizovaných na zítra a pozítří. Tak snad to již docela nakvetlá meruňka letos aspoň částečně zvládne a v příštích dnech se tu objeví i nějaké ty včelky. Jinak ji asi nahradí jiný stromek, u kterého by byla větší pravděpodobnost nějaké úrody. A co jinak? Stručně řečeno asi tak, že se vše sice dostává do tempa pomalu, ale jistě. Takže s příchodem dubna už bude si možno "odfajfkovat"  první cíle letošního roku.  Co ale už určitě zůstane na příští rok, jsou běžky. "Náplastí" může být, že ty kilometry dopadly. Sice beze sněhu, ale zato v překrásné přírodě ostrova Madeira. P.S. A při výšlapech nechyběly ani výhledy na ty nejvyšší hory :-) 

Jaro převzalo vládu (aspoň v té přírodě) ...

Po začátku týdne v Pardubicích, kde to mimochodem k naší velké radosti taky bylo už v rychlejším tempu, přišel jeho prostředek, který vrátil k normálu snad už i tu poslední oblast, která by se dala popsat jako vyžádané  návštěvy od těch bílých plášťů. Přiznám se, že jsou i věty, které od nich člověk slyší docela rád. Škoda jen, že tomu předcházela podle mne, byť uznávám, že nejsem lékař, abych posoudil všechny souvislosti, poměrně zbytečná "prevence", které jsem si fakt "užil".  Takže teď už snad nějakou dobu to budou jen ty z mé strany "chtěné" :-), přičemž mezi nimi vyčnívají ty dvě, na které se už po tom více než jednom roce "příprav" těším. Ale i ty mají určitě ještě tak dva měsíce čas. Co čas ale už moc nemá, je zahrada a v ní příchod jara. A právě o tom, až do dnešního pozdního odpoledne, kdy veškeré venkovní aktivity zastavil postupně sílící déšť, byla ta středa odpoledne a v podstatě většina dneška, po kterém si do kolonky "připraven na jaro" může "udělat fajfku" trávník na zahradě. A že té biomasy po jeho vertikutaci tentokrát bylo. Inu, nový nůž ve vertikutátoru je znát :-) Oteplení v posledních dnech dalo šanci i pár semínkům, aby se už konečně dostala do země, byť avizované ochlazení jim po dalších několik dní (prý dokonce i se sněhem) moc nepřispěje k tomu, aby se už probrala z toho zimního spánku. Ty první "barvy" letošní jarní výzdoby oken sice museli vypěstovat jiní, ale věřím, že v pár dnech už budou i nějaké ty vlastní, když pominu těch pár krokusů a bledulí v nedávných dnech.  P.S. A tentokrát si zase neodpustím jednu poznámku k tomu dění kolem. A to, že jsme asi národ s nejmenším počtem blbců a největším počtem sklerotiků. To první soudím ale jen podle toho, že "jen blbec nemění své názory", to druhé, že pomalu cokoli "nepříjemného" se stane v minulosti, často i nedávné, "s podivem" tu skupinu těch skutečně ztrátou paměti postižených doplňuje nemalý počet těch, co trpí téměř naprostým výpadkem paměti o všem minulém, který však rozhodně nemají lékařsky diagnostikován. A že se statistika přizpůsobuje tomu, za jakým účelem má být použita?  To už ani tady nikoho nepřekvapí. že ale i matematika v poslední době dostává řádně "na frak", to už je na pováženou. Zejména když ještě nedávno se všechno točilo většinou kolem stovek tisíc až miliónů, a teď už člověk pomalu neslyší úvahu, která by nepracovala jen s miliardami. Ale zas takovou inflaci tu přeci nemáme?  Vysvětlení se nabízí poměrně jednoduché, asi když to není "za svoje", tak to "rozhazování" na straně jedné a "kosmetické úspory" na straně druhé někoho asi tolik netrápí :-( 

To letošní nastartování snad čekalo, až přijde Josef

Sice ne až tak, abychom na to museli shánět nějakého skutečného Josefa, aby k nám dnes přišel, ale stačilo, aby si člověk tu nastalou skutečnost přiřadil k jeho svátku, neb ten zas tak všední není. Nejen tím, že pomalu čtvrt miliónu obyvatel ČR má dnes svátek, ale je s ním spojena i celá řada pranostik. A tak by třeba mohlo vyjít, když bylo dnes venku tak krásně, že se tento rok vydaří ( "Na svatého Josefa den když jasný, hospodář čeká rok krásný"), že by mohlo být i dost brambor ("Když je na Josefa hezky, bude dobrá úroda brambor"), že další tři měsíce nebudou nijak větrné ("Je-li na svatého Josefa vítr, potrvá čtvrt roku") a podle dneška a bez potřeby odkazu na nějakou pranostiku, že když se "letošní věci" konečně dostaly "do pohybu", tak bude i nějaký ten výsledek.. A snad i ve slušném tempu. Možná i díky předchozím několika dnům, kdy se podařilo už buď něco jen začít či dokonce něco i dodělat, resp. konečně přeladit na tu správnou vlnu. Že většina z toho dění byla na zahradě, asi netřeba zdůrazňovat, neb jaro je za dveřmi, vegetace si žádá své a pěkných dnů na to nemusí být třeba tolik. Po dnešku jsou už "na jaro připraveny" jabloně, meruňka i borůvky a na první jarní deštíky i nádoby na zachycování dešťové vody, které si zimu užívaly v suchu pod střechou pergoly. To, že byla neděle, nic neřešilo, neb celý den byl vyloženě pohodový, takže nebylo divu, že na Josefa "šlo" i odpolední cappuccino poprvé ven, byť zahradní nábytek se potom zase vrátil pod střechu pergoly. Ten si totiž na údržbu musí počkat až na nějaký ten den, kdy to bude akorát na nějaké činnosti "pod střechou", a nebylo by dobré, kdyby jej stihl event. deštík ještě před údržbou namočit. P.S. Slušivý jarní sestřih nemají jen ovocné stromy a pořádnému vykartáčování neušel ani Clif :-) A těm, co si během víkendu zajeli na Konopiště děkujeme za krásné obrázky. Však i my zase brzy "zvedneme kotvy", aby tu zase přibylo pár obrázků z dalších zajímavých míst :-)

I ten květák se nakonec dostal "na bednu" mezi ty nej

Správně by ještě nedávno stačilo říci, že se dostal do bedny a putoval za svými zákazníky, ale název dnešního příspěvku hovoří o jiné "bedně". Tedy o stupních vítězů aktuálně nejvíce zdražovaných produktů. Květák snad dnes při té  jeho ceně za svými zákazníky létá business třídou, aby si za těch tisíc kilometrů cesty, neb ten, který měl tu čest, že včera v Pardubicích, když už jsem to minule slíbil,  necelý skončil na našich dvou talířích, aby ten zbytek se příští týden  stal základem pro polévku, putoval prý z Francie. A to ještě prodávající neopomenul přiloženou cenovkou zdůraznit, že jej prodává s 33% slevou, takže se nalákali i ti, kteří prostě nakupují věci jen ve slevě ať to stojí, co to stojí. Tak mne napadá, že kdyby ta sleva nebyla, tak by snad na těch pomyslných stupních vítězů stál na tom nejvyšším stupni a překonal většinu v tomto čase svým zdražením ve všech médiích připomínaných potravin. Není tomu dlouho, kdy květák v nejrůznějších úpravách bylo spíše takové "záchranné" jídlo nejen doma, ale i na jídelních lístcích lidovějších restaurací či ve školních jídelnách. Napadá mne, kolik by asi teď v té restauraci stála porce smaženého květáku s bramborem a tatarkou, kdyby se použila v restauračním businessu obvyklá konstanta pro cenu výsledného jídla, tedy 2,7 - 3x cena nákladů. Dokonce možná je ta konstanta už po tom roce té inflační spirály vyšší, takže by asi vedle ní svou cenou "zbledl" závistí i klasický smažák s hranolky a tatarkou. V čem se "teď a tenkrát" ale od sebe liší, je jeho dostupnost. Takže co se divím té ceně, když se mi teď na rozdíl od té nedávné doby tento vzácný produkt nepodařilo minule (v krajském městě v rozumném okruhu od místa občasného přebývání) ani sehnat. To by byla úspěšnější i pohádková Maruška, neb jahody byly pomalu na každém kroku a venku byly -3°C :-) Zato včera už jsem měl větší štěstí, když mne v takové malé bedýnce jich pár "prosilo", ať aspoň jednomu to trápení pomohu ukončit. Tak jsem se smiloval, pak jej i uvařil, doplnil pár ingrediencemi, přičemž zejména ty ve skořápce také nezůstávají svou současnou cenou moc pozadu, a původně všední lidovka, nyní již s určitým nádechem luxusu, byla tedy středečním hlavním jídlem. Na klasické domácí lečo si ale počkáme až budou vlastní papriky. U něj se sice žádnou cenovou kalkulací neobtěžujeme, tady víme, že jeho základ je už tak k nezaplacení :-) P.S. A že právě toto téma, tedy o květáku,  upoutalo k napsání tohoto příspěvku, svědčí to o tom, že uplynulých pár dní bylo opět v "obvyklém formátu". Ten však včerejškem ale už končí a s příchodem jara přechází na občasné denní dojíždění. A byť se tu nepřestanou objevovat občasné střípky z dění ze sousedního krajského města, už by tu mělo být toho více nejen z těch z jiných míst  :-)

I šeď končící zimy dokáže "pozlobit"

Myšleno nejen co do počasí, kdy jeden den je po poledni 14°C a druhý den ve stejném čase se ještě na zahradě drží zbytky ráno napadlého sněhu. Ale i co do toho, jak vychází těch pár plánů, co bylo na těch několik uplynulých dnů, než zítra ráno opět vyrazím zase na pár dní do Pardubic. Ale nakonec vše, co se mělo stát, se až na dvě plánované akce, které se přesouvají na "třeba někdy příště", stalo. Byť se to stalo většinou v jiném čase, než bylo zamýšleno. Ale na druhou stranu, vešlo se do toho i něco, co bylo řešeno ve stylu "Co Ty na to? Jo. A kdy? No přece teď (hned)". Ono to má do budoucna i něco do sebe, zejména když člověk bude aplikovat tento přístup i na ty "dlouhodoběji" známé resty :-) Ale aby to platilo úplně "na všechno", tak se musí zlepšit počasí. Vlastně ne na všechno se to musí vztahovat, takže žádné výmluvy :-) Jako určitý bonus bylo "zvládnutí" kuličkolamu na dětském hřišti, k čemuž výrazně "napomáhala" naše Štěpi :-) A co měly ty dny společné? Asi to byl nedostatek pohybu zapříčiněný vysedáváním u počítače za účelem nejen hledání informací k některým našim letošním plánům, které by v nejbližší době měly mířit do realizace, ale i (konečně :-) dáváním do pořádku domácích fotografií. Myslím těch digitálních, neb do těch papírových si netroufnu :-) Sice jich je určitě nejméně násobně, vlastně stonásobně méně, ale i tak jsou to dva velké šuplíky, přičemž jen třetinu jejich objemu činí fotky v albech. Co se týká alb, tak těch je zase méně u těch digitálních fotografií. Pochopitelně, když se jich do těch digitálních alb v podstatě vejde tolik, kolik dovolí obslužný software resp. kapacita vyhrazeného úložiště. A tam, na rozdíl od plných šuplíků s těmi papírovými, je místa stále dost :-), přestože  ještě cca 1/10 digitálních fotografií, což je už "jen" necelých 20 tisíc fotografií, zbývá "dotřídit". A tak není překvapivé, že fotografie "ovládají" domácí digitální archív. P.S. Svěřit je jen do služeb veřejných úložišť stále nehodlám, byť z pohledu bezpečnosti a přístupnosti by tam na tom byly asi lépe. 

Slibem sice nezarmoutíš, ale kdyby ...

Sice nebude hned následovat pokračování nadpisu v klasickém stylu " byly v ...", ale určitá nejistota přesto zůstává, zda se ten dnešní příslib nakonec po dvou týdnech podaří přeměnit v realitu, jak bych si přál. Veškeré snažení se sice nakonec bude týkat věci o průměru 8 mm a výšce 3 mm, ale aby to dopadlo, tak by se nemělo nic "zanedbat". Nakonec by to mohla být i taková moje první oslava příchodu letošního jara. Ale ani ty předchozí dny nebyly "marné", neb to celkové "zklidnění" po tom poměrně náročném přelomu roku už je patrné a do osobního "hledáčku" se začínají nejen dostávat všední věci, ale do kalendáře se začínají dostávat i termíny jiných akcí, než tomu bylo v těch několika posledních měsících. Potěšitelné je i to, že se "zpět" vrací i jedna z těch pravidelně se opakujících, jejíž pokračování přerušil covid-19 a vrátit ji zase do kalendáře na třetí květnovou neděli nebylo vůbec jednoduché. Pondělí v Pardubicích dalo naději, že letos už by to mělo dopadnout. A tak v letošním kalendáři už přibyl i tento záznam.  P.S. Příštích pár dní taky rozhodne, zda definitivně "odpískám" letošní zimu, či si zajedu "zkontrolovat" ty přírůstky sněhu z posledních dnů.