Drážďany jednoho zamračeného dne

Už od rána bylo jasné, že obrázkům z dnešního dne bude chybět modrá obloha, což se ale už pár dní tušilo, takže nic, co by překazilo dnešní cestu do Drážďan za zážitky všedního dne. První část cesty rychlíkem Krakonoš proběhla poměrně dobře, byť provoz mezi Nymburkem a Poříčany je v těchto dnech díky rekonstrukčním pracím na hlavní trati z Kolína hodně "na hraně". Krakonoš z toho "vyšel" jen se zpožděním 10 minut, takže v Praze zůstalo stále dost na přestup na návazný expres Berlliner do Hamburku, jehož druhá zastávka na německé půdě jsou Drážďany. S ním už to cestování bylo "složitější". Už jeho samotné pozdní přistavení, zmatky při nástupu (jinak číslované vozy) a na odjezdu z Prahy půl hodiny zpoždění avizovaly, že očekávat, že do Drážďan dorazí na čas, by bylo bláhové.  Což se potvrdilo už prvním delším stání u Kralup nad Labem. Navíc cestu až do Ústí nad Labem na sedadle za mnou všem kolem "zpříjemňovala" svým nepřetržitým mňoukáním v přepravce zavřená kočka. V Děčíně se zpoždění zastavilo na 55 minutách a to jsme si už dovezli až do Drážďan. Což znamenalo, že tam bude potřeba "zrychlit", neb odjezd vlaku zpět se neměnil. Ani ne tak zpoždění, ale hlášení v expresu hned po přejetí státní hranice mne slušně rozhodilo. V něm stálo, že si cestující mají nasadit respirátory, neb v Německu od toho ve veřejné dopravě a ještě na pár místech na rozdíl od ostatních zemích dosud neustoupili. Že bych si s sebou měl nějaký vzít, to mne ani nenapadlo. Natož si zjišťovat, zda v Německu jsou ještě v platnosti nějaká proticovidová opatření. Záchrana přišla od spolucestující v kupé, Američanky, která se cestuje vlakem po Evropě a dnes jela z Prahy do Berlína. Velké díky "za záchranu" ještě jednou, neb do 5 min. poté už dorazila policejní kontrola a při německé přísnosti by to asi bylo za slušnou pokutu. Během pobytu ve městě jsem už jej ale nepotřeboval, až zase při cestě z Drážďan na naše hranice, byť ve městě byla znát volitelnost jeho užití u řady lidí a na řadě míst. Díky "zkrácení" pobytu o hodinu díky zpoždění vlaku jsem si trošku přerovnal plány a teprve po prohlídce celého historického centra jsem začal řešit "doplnění energie". Ani zamračená obloha mne ani spoustu dalších návštěvníků nepřipravila o zážitky z řady míst kolem nábřeží Labe a Neumarktu.  Samozřejmě dokumentováno i objektivem fotoaparátu. Zbyla i chvilka si posedět v parku u Zwingeru a nad terasách nad nábřežím plným lodí drážďanské paroplavby.  Když hodinky ukázaly hodinu do odjezdu vlaku, nezbylo než to na nábřeží otočit a cestou zpět na nádraží ještě dořešit doplnění "něco kalorií" před odjezdem domů. Mělo to ale háček, chtěl jsem ale ochutnat jediné - currywurst s ostrou omáčkou. A chtěl jsem si k němu i po té desítce km v historickém centru sednout. I to se nakonec povedlo, byť shodou okolností až před nádražím a v čase, kdy z oblohy začalo drobně pršet, aby v čase, kdy jsem dojedl, ten déšť zhoustl. Vytahovat deštník na těch zbývajících pár desítek metrů do nádražní haly už ale nestálo za řeč a když za deset minut dorazil expres do Prahy, nezbylo než se s Drážďany rozloučit. Že tím nekončí dnešní zážitky, to bylo jasné hned po odjezdu z Děčína, kam jsme z Německa přijeli včas.  Bohužel už ale byly jen při čekání před Prahou, ale tam to vypadalo, že bude na přestup pořád dost času. Nakonec ale ten rychlík do Trutnova Prahu opustil navíc s necelou čtvrthodinou zpoždění. To se skoro "zdvojnásobilo" při křižování vlaků mezi Poříčany a Nymburkem, aby do Hradce z toho něco málo stáhl. Stejně, jako na hradeckém nádraží čekaly na rychlík všechny přípojné vlaky, čekal na mne můj odvoz, abychom domů dorazili za poměrně silného deště. Což tedy znamená, že jsem svého slibu ze včerejška, byť poměrně nezaslouženě, dostál a déšť přivezl. Až tak, že dnešním večerem se příděl vody shora ještě nevyčerpal a v dalších dnech by ještě mělo něco spadnout. Závěr? Další prima cestovní zážitek a jako prémie  příjemná změna počasí, které na rozdíl od jiných míst "jen pomohla" bez žádných škod. P.S. Mezi Děčínem a Ústím nad Labem jsem si konečně mohl z jedoucího vlaku pořádně prohlédnout krajinu kolem Labe. Sice až donedávna jsem těmito místy projížděl poměrně často, ale s rukama na volantu :-)

Přátelé, kamarádi! Tak já vám ten déšť teda přivezu :-)

Dnešní příspěvek začínám parafrázováním jednoho z výroků již kultovního filmu S tebou mě baví svět a při pohledu na předpověď počasí si začínám myslet, že to asi nebude nějak složité zajistit. Noc na dnešek sice už někde nadělovala, na jednom místě prý dokonce tolik, co tam ještě nikdy nenapršelo pomalu ani za 4 měsíce, u nás ale opět nic. Vlastně něco ano, ale to se stihlo po dopadu na vyprahlou a rozpálenou zem hned vypařit. Tak snad zítřek tomu opětovnému zazelenání pomůže. Pro mne to sice znamená, že obrázkům tentokrát asi bude chybět ta modrá obloha, ale to by ze zítřejšího zážitku umocněného ještě cestováním s Českými drahami nemělo nic ubrat. Teplo bude a deštník se dá v nejnutnějším případě vytáhnout z tašky. Jinak dnešní vedro nezabránilo nejen dokončení tvaru a okrajů zahradního jezírka, ale pokročil i plot kolem květinové zahrádky. Jeho dokončení čeká, až odkvetou ty lilie a bude je možné přesadit na jiné místo. Pak už jen pár polí a Clif by měl mít jasno, co je tu "jeho území". Stejně tak má po dnešku jasno, že si vodu u studny čumákem už neotevře :-) P.S. A že i za oknem je to barevné, o to se starají postupně rozkvétající orchideje.

Vedro nepolevuje, ale za dveřmi je deštivý týden

 Už teď je venku skoro 27°C a jen tak se to asi dnes nezastaví. Navíc se trošku mění plány, takže to odpoledne s podvečerním návratem bude na cestách a docela horké, byť něco "sundá" klimatizace a něco studeného na osvěžení.  K tomu všemu mám ještě pocit, že to dnešní odpoledne by mohlo překonat víkendové vedro.  Uplynulý víkend byl tentokrát o hodně brzkém vstávání, neb v sobotu jsme chtěli ráno s Clifem vyrazit zase po delší době až za druhou silnici, tak to chtělo maximálně využít ranních "chládku" a to samé platilo i pro neděli s tím rozdílem, že Clif zůstal doma a já jsem si to dal na Hrádek a zpět. Tam jsem dorazil akorát, když zrovna otevírali park, takže jsem byl nejen jeho prvním ale i po dobu mého pobytu tam, kdy jsem se chvilku "kochal", jediným návštěvníkem. Tam jsem také zjistil, že jsem si na mobilu nepovolil sledování polohy, takže určitě pěkný výkon při cestě tam zůstal "nezaznamenán" a pro dnešek musí stačit jen návrat zpět. Mimochodem asi to už byla ta úplně nejkratší trasa, kterou se dá od nás dostat na zámek aniž by člověk musel překonávat nějaké překážky, ploty apod. V zimě, kdyby byl sníh, tak by to asi neplatilo, ale taková příležitost si to na běžkách zkusit, zatím nenastala. Ale kdo ví. Víkend přinesl nejen trošku toho slavení a debaty o plánech na letošní prázdniny, ale i pod "hrozbou"  deštivého týdne první větší sklizeň, což byl česnek. Na jednu stranu spokojenost, na druhou, že asi budu uvažovat o obměně poloviny sadby.  Večer po západu slunce a hlavně po zalití se předvedla další vlna zahradní květeny, takže po odkvetlých růžích  to tu  na pár dní "převzaly" hlavně lilie. P.S. Ale ani za oknem to "nezaostává". O tom ale obrázek až příště.