Vlastně předposlední, neb u vlaku z Pardubic do Hradce Králové je do Rosic nad Labem výluka, takže místo vlaku autobus. Ale jak jsem si to "zkusil" nedávno, žádné zpoždění z toho nebývá, takže tři čtvrtě hodiny před půlnocí bych se mohl před hradeckým nádražím rozloučit se službami veřejné dopravy, které mi dnes byly poskytovány od 10:12 hodin.
Počítáno od odjezdu náhradního busu z Lince. Jinak na cestě již více než 11 hodin a minimálně dvě mám ještě před sebou. P.S. Mimochodem, za kolik to bude celkem, za tolik jsme se dostali až na ostrov Mauricius. Byť letadlem a hlavně bez zpoždění.
Za hranicemi se prý včera večer krajinou prohnala vichřice a škody jsou i na trati mezi státní hranicí a Českými Budějovicemi, takže Ex 332 je zrušen, takže pokračování cesty zajistily rakouské železnice zastávkovým autobusem. Ale jen na hranice, přesněji do poslední zastávky na rakouském území, tedy do Summerau. Tam se uvidí. Ale to už by mělo být v režii ČD.
Byť drobné a jen na odjezdu. P.S. Jak to vypadá, tak chvilku asi pojedeme v pořádném lijáku. Včera touto dobou by to vadilo, dnes už ne. Vždyť většinu dne bych měl trávit na cestě.
Probuzení sice nebylo do sluncem zalitého Salzburgu, ale "desátá" nakonec rozhodla a modrá obloha byla zpět. Než se tak stalo, tak už jsem měl po bohaté snídani v nohách okruh na Kapuzinerbergu a s ním pohledy na historickou část města z několika vyhlídek místních hradeb. Nakonec se to polojasno ukázalo jako "dobrá volba" shora, neb po desáté už by to bylo po hradbách většinou za plného slunce. Po krátké zastávce na vrcholu u Franziskischlösslu a pohledu opačným směrem, tentokrát směrem nádraží a po proudu Salzachu, bylo pokračování cestou Stefana Zweiga až ke klášteru, jehož vnitřek jsem ani tentokrát neopomenul navštívit. Pak rychlý sestup po 278 schodech dolů na nábřeží k hotelu Stein, přechod přes most na druhou stranu řeky a po nábřeží až pod železniční most. Mj. sem proto, aby bylo další foto města s pozadím tvořeným místními vrchy. Pak už druhé dnešní stoupání, tentokrát na Mönchsberg. Nejen se spoustou výhledů na centrum ale i s Muzeem moderny. S blížícím se polednem a stoupající venkovní teplotou bylo také třeba začít řešit doplnění energie. Přilehlá restaurace s parádním výhledem na město sice lákala, ale nakonec jsem zvolil zastávku až o kousek dál, přímo u hradeb v Stadtalmu. Samozřejmě s "covid-19 procedurou". Jak bylo i zde vidno, nikoho to neobtěžovalo. To u nás je už jen z toho, že by se měla v hospodě vyvěsit cedule, že od hostů se očekává, že budou mít příslušný certifikát, velké haló. Teď nezbývá, než si ty výhledy tady chvilku užít, upravit plány na odpoledne a za chvíli pokračovat. Ale to už bude v dalším příspěvku.
