Svítíme, ale to kolem chybělo

Když z důvodu přijatých vládních protiepidemiologických opatřeních se letošní rozsvícení vánočního osvětlení obecního stromu realizovalo bez účasti návštěvníků této tradiční akce, udělali jsme si jej tentokrát jen v "domácí bublině". To jsme pak doplnili procházkou po okolí a "kontrolou", jak to pojali naši sousedé resp. známí. A že to bylo s kelímkem vánočního punče a kouskem cukroví v ruce, nemusím nějak zdůrazňovat :-) P.S. A když do toho ještě vyšel měsíc, dostalo to nakonec i tu pravou adventní atmosféru.

Čas adventní v tomto zvláštním čase

Zrovna toto téma a změna u něj ale není to, co by si člověk přál resp. vítal. Ale výskyt koronaviru kolem nás a opatření k němu přijatá způsobily, že i tato pro většinu z nás tradiční událost dostává novou podobu. A to zejména v tom, jaké jsou možnosti tuto dobu trávit, tedy hlavně co do možností setkávání se. První adventní neděle, tedy dnešek, snad bude tou jedinou, během které letos v rámci adventu platila  ta nejpřísnější opatření, neb podle aktuální informace by se určité "rozvolnění" mělo stát "už" od příštího čtvrtku, takže ta bronzová by už mohla být o trochu veselejší. Co letos určitě nebude, to už je jisté - tradiční rozsvěcení obecního vánočního stromu. Ten svítit sice bude, ale my se budeme muset spokojit jen s rozsvícením našeho domácího osvětlení. Ale zpět k začátku našeho letošního adventu. První změnou byl počet vyrobených věnců, neb jen dva překročily práh toho domu, z toho jeden doslova jen o pár milimetrů, neb zůstává na domovních dveřích. Co se ale nezměnilo, je to, že v této chvíli už plamínek první svíčky na našem adventním věnci oznamuje  začátek letošního adventu. Svíčky stejně jako v loňském roce zůstaly co do barvy beze změny, tedy tři fialové a jedna růžová. Na můj dotaz, proč není i ta čtvrtá fialová (nabízí se otázka, proč jsem se neptal už vloni?), se mi dostalo odpovědi, že tak je to správně. Pak jsem si dohledal, že fialová je liturgická barva a růžová pak značí radost z příchodu Ježíše Krista. A já to chtěl mít, bláhový, všechny svíčky stejnobarevné:-) Vždyť jsem se už teď mohl připravit o příchod Ježíška, což ale neznamená, že když je růžová, tak automaticky Ježíšek přijde :-) Takže všem krásný první advent a ať nás nadále míjí vše nedobré, co současný čas provází.

Bylo načase, aneb návrat po delší odmlce

V polovině prázdnin jsem si prohlížel historii těchto stránek a řekl jsem si, že by to už chtělo nějakou změnu. Vždyť příspěvky v posledních několika letech už pomalu vypadaly, jako bych vzal ty starší, trošku je oprášil, doplnil aktuálními, ale opět poměrně podobnými těm starším, a vyvěsil na stránkách tohoto blogu. Ale nebylo to tím, že bych to takto zamýšlel, ale tím, že tak šel život, kdy poslední roky až na pár originálních příspěvků na základě nějakého dosud neprožitého zážitku tady byly se svými událostmi jak přes kopírák. A to jak obsahově, tak i časově. Ano, určitě se člověk nějaké šabloně nevyhne, vždyť je to dáno stylem života, povahou i typem člověka a jeho okolí, ale náplň do ní by to chtělo aspoň trošku obměnit. A jak se říká, že člověk míní, život mění. Tak se i stalo.  Vracím se k pokračování blogu a věřím, že to nebude jen o změně náplně, neb za těch několik měsíců život přinesl docela dost změn, přičemž aspoň jedna by se dala přirovnat k "veletoči. Takže by se z větší části měla změnit i ta "roční osnova" dosud vymezující časování událostí a zážitků během roku. Jen tu přírodu a její koloběh neovlivníme, takže nelze čekat, že příští rok tu bude příspěvek o tom, jak se dařilo našim broskvím, v prosinci :-) P.S. Ale vzhledem k tomu, že uplynulé období "nečinnosti na blogu" nebylo nezajímavé stran zážitků (byť v původní osnově :-)), vracím se i k postupnému doplnění několika příspěvků z této doby, tj. od 1.8.2020. To, že je tento příspěvek bez obrázku, ale rozhodně není signál, že takové budou i ty další :-) Dodatek z 6.2.2021 - Sliby se mají plnit. Tak se i stalo a ta "delší pauza" byla zpětně vyplněna.

Ani na ani po svém svátku nepřijel Martin na bílém koni

Po víkendovém svatomartinském hodování bylo třeba se zase trošku provětrat. A tak se spojilo příjemné s užitečným a s batohem na zádech jsem se vypravil pro pár věcí ke Cvrčkovi do Lhoty a odtud na počtu do Libčan, kde jsem měl už pár dní uloženou zásilku. P.S. A jelikož velmi rychle zmizely i zbytky svatomartinské husy s přílohami,  pokračovaly mé kuchařské "experimenty". O nějaké "lehkosti" to ale tentokrát zrovna moc nebylo :-).

Základ příští úrody česneku je v zemi

Když na konci října nastalo to období, kdy by do země měla přijít sadba česneku, hledal se opět ten nejlepší termín, aby díky rozmarům počasí nestačila sadba zakořenit tak, že s příchodem prvního většího oteplení  na počátku nového roku se hned objevily zelené výhonky mladého česneku, aby je ranní mrazy (v lednu a v únoru určitě nějaké budou, i to prý na nějakou velkou zimu opět nevypadá) stačily spálit. A tak když se pár dní po svatomartinském víkendu objevil první ranní mrazík a předpověď počasí na další dny už neavizovala nějaké větší "plusové teploty", přišla včera ke slovu špetka Hypermanganu rozpuštěná do vody k namoření sadby a dnes šla v obvyklém počtu, tedy šedesáti kusů, do země. P.S. A jak jinak než s patřičným "zabezpečením", neb čerstvě upravená půda je pro Clifa signál, aby to tam "překontroloval" :-). Že se nesázelo až o víkendu? Prostě teď mají zahradní práce prioritu a netýká se to jen česneku :-) 

Svatomartinské hodování v čase nouzového stavu

Nadpis dnešního příspěvku už vlastně vypovídá o všem. Hlavně, že to bylo jen v omezeném počtu, tvořeném členy naší "domácí bubliny", bez Svatomartinského vína a tak nějak i v atmosféře ovlivněné současnou situací kolem. Ale pokud jsme se snažili si toto všechno odmyslet a doplnili jsme na stůl "jedno červené" z domácího archívu, tak nakonec i ta letošní oslava byla prima zážitkem. Jedním z mála, který současná doba přináší. Ale aby byl,  musel člověk pro to něco udělat - nejlépe uvařit/upéct, neb z restaurací se svatomartinské menu dá letos dostat díky jejich uzavření jedině výdejním okýnkem v plastové krabičce a hlavně v omezeném množství. P.S. Dobrá zpráva je, že něco zbylo, takže uschovat v chladu a ve středu  bude již se Svatomartinským vínem repete.

Radost i přes divný čas kolem

Prvních ještě necelých pět dnů prvního celého listopadového týdne s sebou přineslo spoustu novinek, když tou největší a nejradostnější, zejména v tomto divném čase, bylo narození naší třetí vnučky Aničky. Naše přání, ať jsou všichni zdraví, ať nám Anička roste, atd. jsme mohli do Prahy vyjádřit jen přípitkem v rámci naší "domácí bubliny" s tím, že dokumentace (foto) šlo Messengerem a cinknutí jsme si potom ještě zopakovali po telefonu. Návštěva přijde na řadu až v lepším čase, ve který všichni doufáme. Radost veliká, největší asi u Ali, neb ona tím nejen ztratila "punc" jedináčka, ale hlavně bude mít brzy "parťačku" na společné aktivity. Jinak to bylo o dohánění "zpoždění" způsobeného nedávnou karanténou, takže se povedlo dokončit rytí na užitkové části zahrady, sklidit zbytek jablek /včetně těch na bonsaji :-), vyloupat další košík ořechů, a to vlašských, a hlavně doplnit zásoby do karanténou vyprázdněné lednice, což znamenalo vypravit se do města. Tam nám vánoční výzdoba připomenula, že za cca měsíc a půl tu máme závěr roku a s ním Vánoce, a že by nebylo od věci začít o nich přemýšlet. Cestou centrem si jeden obrázek "vyžádal" za plotem parku Střelnice pracující bagr, který likvidoval poslední zbytky bývalého Dřeváku, místa, kde se v Hradci konala v historii spousta akcí, které se i stihly zapsat do historie města. Jinak zazimování není jen naše téma, takže dnes už bylo prázdné i přístaviště, ve kterém zůstávalo až do poslední chvíle pár lodí s očekáváním, že by se mohl stát zázrak a na závěr sezóny by se mohlo pár návštěvníků města ještě projet. P.S. I dnes se pojede do města, ale tentokrát už jen na otočku, neb je třeba vyzvednout objednanou husu na letošní oslavu svátku Martina. I tady "zasáhl" C-19, takže si s husou budeme muset poradit v "domácí bublině", když jsme se rozhodli, že ji i letos koupíme celou. Tím ale, že oslavu pořádáme zítra, tedy ještě před svátkem Martina, který je až uprostřed příštího týdne, nebude k ní letošní Svatomartinské. Ale určitě z husy něco zbyde, takže by mohlo být repete. Byť menší a méně slavnostní, ale s letošním Svatomartinským vínem. 

Ještě pár hodin a karanténa končí

Z nadpisu lze usoudit, že první větší střet s C-19 jsem zvládnul, což potvrdil i PCR test. Sice to nebyl jediný test v tomto týdnu, ale byl ten jediný, který by si člověk rád odpustil. Ten druhý už souvisel s mým on-line "dovzděláváním" a jelikož jsem jen dělal v podstatě bez zvláštní přípravy a dosáhl 100%, tak nejen spokojenost, ale i konstatování, že jsem toho za uplynulé roky buď nestačil tolik zapomenout nebo mě to neminulo, aniž bych si to "zařadil" někam do své paměti. . Jinak si člověk v uplynulém týdnu krátil čas drobnostmi, jako byla příprava krmení pro hosty naší ptačí budky, většinou vrabčáky, "destrukce" sklizených lískových oříšků z naší lísky a  postupná revize domácí "dokumentace", kde už je zcela jistě spousta dokumentů, které volají po skartaci. P.S. Sklizeň citrónů v počtu 5 se blíží a první ze sklizených dýní už skončila na talíři, v podobě dýňové polévky.