Na jednu stranu si říkáš, že to, aby se to opakovalo, už nějak nechceš, na stranu druhou by člověk mohl být celkově potěšen nejen tím, co se do právě končícího týdne vešlo, ale hlavně, že se to nakonec i všechno zvládlo. Proč zrovna takováto úvaha na konci tohoto týdne? Asi proto, že se po delší době zase trošku připomenul stres, na který jsme si ještě měsíc zpátky ani nevzpomenuli. Možná proto, že mi teprve v posledních dnech úplně došlo, co by asi bylo resp. co by asi čekalo v nějakém budoucím čase, kdyby se něco už právě v tomto týdnu nestalo. Vstup do něj sice ničemu takovému ještě nenasvědčoval a navíc hned v pondělí přišla zpráva, že by ta potřebná úprava na rozvodu vody v domě nemusela čekat až na půlku května, ale že může dopadnout i zítra. To byl začátek, kterému se v podstatě přizpůsobilo vše další. Tedy nejprve rušení a překládání všeho již domluveného na úterý dopoledne. To si s sebou nakonec přineslo nejen úspěšnou úpravu rozvodu vody v domě, ale i dořešení zjištěné netěsnosti ve studni u odbočky z ní do zahrady. Takže nic nenasvědčovalo, že by se musely měnit další plány. To vydrželo do první návštěvy koupelny v patře, kde se zjistilo, že na té zrušené staré větvi bylo ještě napojeno WC v patře. To se pak potvrdilo z dobové fotografie, kdy se koupelna rekonstruovala a všichni si mysleli, že i tam už dosáhl v té době nový rozvod vody. Takže nezbylo, než odložit zazdívání a obklady toho již zhotoveného, neb to bude asi jediná možnost, jak se na nový rozvod napojit, aniž by člověk musel sekat ve všech třech prostorech, kudy ten stávající přívod vedl. Fotky k tomu hned odpoledne putovaly přes WhatsApp instalatérovi, aby následná debata ten můj "optimismus" trošku ochladila, neb to není jen o tom dostat se do těch prostor s novou trubkou, ale hlavně s nářadím. Takže to bude chtít, aby se při nejbližší cestě kolem stavil a definitivní variantu, jak to připravit, jsme si pak domluvili na místě. Něco už se ví, tedy že by sekání ve zdi mohlo skončit jen dole a napojení by mohlo dopadnout mezi stropem a podlahou patra. S tím úvahy a stejně tak i úklid sekáním dotčených prostor skončily, abychom se pak u kalíšku skvělého rumu přesvědčili, že v podstatě i v nové nemovitosti se už musí začít, byť zatím jen něco málo, řešit :-) S odstupem času tu minelu, že jsme zlikvidovali větev, na které ještě něco bylo připojeno, už ale začínám vnímat jinak. Neb kdyby to nenastalo a dokončili jsme vše jen v rámci dolního WC, mohl za nějakou chvíli vzniknout i u této části obdobný problém a řešením by už nebylo udělat vše při jednom, ale celé znova a asi s dopadem na více míst. Teď se čeká na návrh určitě již konečného řešení a termín jeho realizace. Že se do úterý ještě vejde připomenutí našeho téměř měsíčního cestování na druhé straně zeměkoule, to byla taková třešnička v tom úterním pel melu. Pohled nalezený v poštovní schránce s poděkováním, navíc s motivem, který nám v tom jednom obrázku připomenul nejen to téměř nejikoničtější místo našeho putování, ale i tu skvělou partu se kterou jsme jej absolvovali, nám udělal velkou radost. A nejen nám, jak bylo vidno z komunikace v rámci naší skupiny na WhatsAppu. Středa už to s respektováním toho, že to nedokončené plus i to v patře připravené na pokračování nebudeme teď chvilku "vidět" a čekání na dokončení "vnímat", nás v podstatě vrátila na zahradu. Tam s asistencí Bakyho, který přímo nesnáší sekačku na trávu ale musí asistovat, než ho to unaví nebo přestane bavit, v podstatě u všeho, se snad povedlo se dostat už se vším do stavu, jaký by asi tomuto času měl odpovídat. První zjištění po nedávných mrazech říká, že z meruněk ani letos nebude nic nebo možná jen něco opravdu málo, co by se dalo na prstech jedné ruky (v lepším případě dvou) spočítat. Středeční "klid" ale neměl dlouhého trvání, byť se s ním ve čtvrtek počítalo. Ten silný vítr byl sice nepříjemný, ale při návštěvě v Lázních Bohdaneč na místní zahradě nevadil. Začal vadit, když po půl třetí ke zjištění, že nejde elektrika, přišla SMS od distributora, že oprava potrvá až cca do půl sedmé. Tedy o půl hodinu déle, než čas, na který jsme měli rezervaci v nedaleké restauraci v Pivovaru Beránek. A jelikož se člověk ze zahrady většinou nevrací zrovna jako ze škatulky, trošku problém, neb to, že se přívod vody dá přepnout na městskou vodu, když nemůže jít voda ze studny, úplně nestačí. Na druhou stranu ale když to nakonec zapnuli dříve, přesněji v čase, kdy zbývalo cca 10 minut do domluveného odjezdu, to by člověk od doby výkonu vojenské služby nevěřil, co a jak rychle se dá v těch necelých deseti minutách stihnout :-) Tim ale čtvrteční "poruchy" nekončily. Restauraci a celý večer s prima posezením u skvělého jídla sice minuly, ale ještě nebyl všemu konec. Neb jsme si řekli, že domluvenému odvozu půjdeme kousek naproti a cestou mu zavoláme. Díky větru jsme se snažili volat hned pár metrů od pivovaru, ale dovolali jsme se, až jsme došli málem do Hřibska. Tedy po necelých dvou kilometrech :-( Do té doby byl telefon nedostupný. K tomu ale musím říci, že se to tu stává i v čase, kdy žádný vítr nefouká, navíc prý u všech poskytovatelů mobilních služeb. Tečkou za večerem byla informace, že v pátek dopoledne asi bude potřeba být doma, že něco většího možná přiveze doručovací služba. Ale že se bude vidět ráno, takže podle toho bude třeba si přizpůsobit nějaké to dopolední zařizování ve městě, abychom ještě před poledním vyzvednutím Štěpánky stihli "uvařit" v libčanském Gastromu a taky doplnit zásobu jablek na příští týden. Ráno se ale "nic nevidělo", takže minulý pátek snad byl nakonec jediný den bez nějakého překvapení resp. větších změn proti plánům. Další dny už byly docela v tempu, aby teprve až samotný závěr měsíce, přesněji v jeho poslední den, trošku "uvolnil" kalendář a většina dne už byla "mezi ploty :-) Už sama bilance od sobotního večera, kdy jsme si na oslavě jednoho životního jubilea ověřili, že na letošní domácí květnové oslavy jsme v kondici :-), přes nedělní cestování kousek před Prahu, kdy jsem zase po delší době seděl v autě na sedadle za řidičem, až po pondělní pozdně odpolední návrat přes Chrudim domů, byla na dění a taky na kilometry bohatá. Úterý se to ještě cestou do Mladé Boleslavi a návratem domů přes Košumberk a Chrudim patřičně navýšilo, takže nebylo se čemu divit, že na zbytek dne už jsme zvolili relax pod střechou resp. u podvečerních farmářských špekáčků na venkovním grilu před pergolou. Středa už tu "rozlétanost" konce letošního dubna doplnila o dopolední Hradec Králové busem s "poměrně bohatým" a tentokrát velmi příjemným programem rozpůleným po delším čase jedním "plechovým" obědem. A poslední dubnové kilometry za volantem do pomyslného "výkazu jízd" si zapsaly Lázně Bohdaneč. Poslední dny stojí také za zmínku s počasím a ranními teplotami, které u nás vyvolaly určité obavy o rozkvétající jahody i o z řádků již vylézající první brambory. Takže přišla na řadu geotextilie a pod rozkvetlé broskve navíc i trocha teplého kouře ze zahradního grilu. Dnešní ráno naštěstí ukázalo, že ta prevence byla zbytečná. A když k tomu všemu ještě přidám za chvíli začínající obecní čarodky, více se do dubna už asi nevejde. P.S. Mezi obrázky dokumentující poslední dubnové dny se vešly nejen Hradčany a Karlův most, ale i "22" tramvaj, kterou jsem při návštěvě Prahy opět nevynechal :-) A když jsme u těch obrázků, tak jsem snad už konečně dospěl k tomu, kolik by jich měl mít soubor pro přiblížení toho zajímavého z našeho pobytu u protinožců, aby to něco říkalo i těm, kteří to s námi neprožili a chtěli by vidět více. Zde sice stačí ten soubor TOP 55, ale těch později na flash disk připravených 200 ks na cca necelou půlhodinku prohlížení prý ještě není to úplně ono, byť už to nebude jen na půlhodinku. Zejména když se k tomu ještě přidá pár natočených videí. Ale to už bude výběr spíš pro nějakou zvláštní příležitost. Pro takový ten "přehled" ale zůstanu u toho již vytvořeného s 200 ks, jehož prohlédnutí se dá zvládnout poměrně svižně u kávy, čaje nebo jedné sklenky vína :-).
