Neděle měla "o hodinu více"

Neb biologické hodiny nezklamaly, takže dnešní probuzení bylo vlastně o hodinu dříve. Tak proč toho nevyužít a začít den načerpáním energie z vycházejícího Slunce. Nakonec z toho byla třetí "desítka" tohoto týdne. Tentokrát nestačila jen silnice a lesní cesty. Stačila totiž jedna otevřená vrata do jednoho ze sadů před Těchlovicemi (mimochodem s plotem jen k silnici) a až do Želí tyto povrchy ještě doplnila oranice. Mimochodem pokud s tím polem do zimy ještě něco neudělají, tak sem na běžkách jedině, když by výška sněhové pokrývky překročila 20 cm. Optimisto, kde by se tolik sněhu vzalo. A nemusím říkat, že to byla pro nohy docela výzva. Pěkné počasí vydrželo po celý den, takže opět bylo možno se na zahradě kochat směsicí podzimních barev. Na své si přišla i kuchyň, neb se podařilo sehnat skvělou paprikovou klobásu, takže po delší době se na stole opět objevila valašská kapustnica. Samozřejmě v množství, aby ji ještě bylo možno "ochutnat" trošku odleželou :-) Do víkendového souboru zážitků zapadl i včerejší výlet naší Štěpánky s rodiči z Luisina údolí na rozhlednu na Velké Deštné, za obrázky děkujeme a ten "nejazurovější" tu dnes i zveřejňujeme. A aby těch zážitků nebylo málo, tak bych ze svého pohledu mohl část neděle charakterizovat jako "Já a mých šest žen", neb tentokrát jsme tu byli po delší době opět kompletní. A stejně tak tomu bude i příští sobotu, byť tentokrát v Praze, abychom se k nám opět všichni v plném počtu vrátili další víkend. Martin na bílém koni sice asi nepřijede, ale dvě svatomartinské husy spolu s mladým vínem si nelze nechat ujít :-) P.S. Nakonec do té neděle ještě večer promluvil i krb v pergole, takže to dnes pomalu vypadá, že jsme tu chtěli toho v neděli stihnout, jakoby zítra byl pomalu konec světa :-).

A není to málo, Ivane Jaroslavoviči?

Parafrázováním již pomalu kultovního výroku Járy Cimrmana, taková by mohla být otázka dnešního rána, když jsem se hlavně díky krásnému počasí opět rozhodl "vyvětrat se" v lese za humny. Tentokrát ale jen kolem studánky. Když ale po pár kilometrech začala nad hlavou prosvítat modrá obloha, došlo i na lesní cesty v lese za silnicí a byla z toho zase poctivá desítka. A s tím i odložení zimních doplňků, tedy rukavic a čelenky někde uprostřed trasy. Dnešní ráno bylo opravdu docela výjimečné, aspoň zatím stran počasí. Nebyla žádná inverze, která už začíná být pomalu typická pro každé přicházející ráno, sluneční paprsky vykouzlily na řadě míst překrásné barvy a navíc to bylo poslední letošní ráno s letním časem. Ten se zítra vrací "do normálu", paradoxně zase jen na půl roku, byť od loňského roku už mělo být rozhodnuto, co s ním dále. Covid to rozhodování prý nějak zastínil, takže jsme se nedávno dozvěděli, že pokračování změn času se koná nejméně po dalších pět let. Co z toho vyplývá, že si zítra možná o hodinu "přispíme", pokud se nám podaří ošálit biologické hodiny a neprobudit se dříve. Ale zpět do reality, byť přichází ten čas Dušiček,  netřeba zůstávat jen u vzpomínek a nostalgie. Stejné platí i o podzimu. Od pondělí tu už máme listopad, s tím v podstatě vlastně už druhou polovinu podzimu. Aktuální pěkné počasí asi nevydrží dlouho, desítku nad nulou na Vánoce bychom si asi ale nepřáli, ale to sluníčko by nemuselo zůstat v tomto období skoupé. Ale jen jej vyhlížet přes mraky, když určitě bude párkrát možnost se nad ně  za ním vypravit, to ani v tomto podzimu nebude v plánu. Takže nějaké ty kilometry ještě do letošní bilance určitě přibydou.

Poslední dny prodlouženého babího léta

Tentokrát trošku "rozlítané" a "rozkouskované". Ale bylo to tentokrát nejen "zvladatelné",  ale i  "kontrolované", takže zbyl i prostor na několik zastavení se a i trochu toho zavzpomínání. Trošku ovlivněno i přicházejícím časem Dušiček.  Ale se společným jmenovatelem vyjádřeným většinou dokonavými slovesy. Většinou proto, že přestože většina aktivit teď směřuje k dokončení, je tu i jedna (zatím připravovaná), jejíž zahájení čeká v případě, že se vše podaří připravit, na první listopadové dny. Základní představa už je po odborné konzultaci na světě,  proveditelnost se ověří v nejbližších dnech a pokud se k tomu brzy ještě najde vhodný "dodavatel" a nebude se opakovat nějaký lockdown, který by to překazil, mohlo by být do jara hotovo. Jinak babí léto pokračuje a mělo by určitě vydržet v blížícím se víkendu, takže bychom si mohli i během něj užít sluníčka. Podzim v těchto dnech už začíná s barvami doslova kouzlit, ale díky větrné mu počasí se občas ty barvy potkávají až na zemi, neb listí už na většině stromů moc nedrží. Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je naše nejstarší jabloň, která listí shazuje někdy i v půlce ledna. P.S. Moučníky byly tentokrát opravdu vydatné :-)

Mrazivá rána pokračují, odpoledne zůstává přes desítku

Co nestihl mrazík z nedělního rána, to dokončil ten pondělní, což bylo nejvíc patrné na nadzemních částech jiřin. Ty skončily v kontejneru na bioodpad, aby hlízy našly své místo do jara příštího roku ve sklepě.  Podzimních barev je plná nejen zahrada, ale i les nad obcí. A když se k tomu dnes přidala modrá obloha a teplota nad 10°C, navíc když příprava oběda byla tentokrát záležitostí několika minut, které představovaly čas na ohřátí již připravené dýňové polévky, neodolal jsem, doplnil výbavu o rukavice a vyrazil se zase po pár dnech provětrat. A tentokrát už většinou po lesních cestách či chvilku i necestách, přesto jsem se s desítkou vešel docela blízko jedné hodině, takže před zimou zase slušný výsledek. A to jsem si říkal, že tentokrát se nebudu starat o čas. Ale znáte to, člověku to nedá, takže si ty stopky stejně spustil. Takže z toho žádné kochání se podzimními barvami nakonec nebylo. Kromě krátké obhlídky a pár obrázků kolem horního rybníka po jeho sobotním výlovu. P.S. Oběd byl dnes sice rychlý, ale poměrně pozdní, neb po návratu to tentokrát chtělo dát tělesné schránce menší pauzu :-) 

První mrazík už uzavřel zahradu

Postupně klesající ranní teploty se staly symbolem posledních dnů, byť příroda ještě rozloučení s babím létem zatím odkládá. Prý minimálně do poloviny příštího týdne. Na jednu stranu dobrá zpráva, neb venkovní teplota v plusu a nad desítkou není stále k zahození, na druhou stranu s trochou sobeckosti povzdech, proč by prodloužené babí léto už nemohlo vydržet až do konce měsíce. Ale všechno je jen předpověď, uvidíme, jak s počasím zamíchá páteční větrná smršť, která napáchala na řadě míst docela škod. U nás jsme to zvládni s čistým štítem a nepřerušenou dodávkou elektřiny, což nemohou říci hlavně ti kolem Prahy.  Dnešní ranní drobný mrazík už ale v podstatě ukončil letošní zahradní sezónu. Včera dostal poslední úpravu před zimou trávník a většina záhonů na zahradě, zítra půjdou ven hlízy jiřin a s nimi dostane rýčem fazónu i ten poslední záhon, aby zbylo z toho, co není pod střechou už jen  zazimovat skleník a zasázet česnek. U skleníku to je otázka nejbližších dnů, u česneku čekání na první mrazivější ráno. Pokud by nepřišlo do půlky listopadu, půjde do země i bez toho, ale o něco hlouběji, aby v případě mírnější zimy nevylezl už v lednu a pak jej únorové mrazy spálily. Ani v závěru týdne jsem neopomenul navštívit Hradec, Dobrou čajovnu jsem tentokrát jen minul, neb zásoby čajů jsou více než dostatečné :-) Zítra tentokrát ale dojde na ochutnávku čajové směsi od konkurence. Bude to zelený Šťastný Buddha. P.S. Po klasických čajích zase jednou směs, tak uvidíme, co za zajímavé chuti přinese.

Praha 2 v 1 aneb sliby se mají plnit

Na počátku bylo přání, setkat se v Praze osobně s pár lidmi, aby to event. při budoucí spolupráci nebylo jen o těch telefonech, mailech a videokonferencích. S Prahou se později spojil i příslib udělat pár zajímavých obrázků a poslat je na druhou stranu zeměkoule pro připomenutí, jak to na těch turisticky nejfrekventovanějších místech teď vypadá. Když se k tomu přidalo ještě avizovaných pár dní babího léta, padla volba na dnešek. A jak to z obrázků vypadá, tento, v podstatě již soukromý výlet, se opravdu vydařil. Dopolední kontaktní schůzka byla rychlá a dopadla, jak jsem z prvních informací trošku předpokládal. Překvapení s větší kyticí hortenzií se povedlo, v japonském obchodě se doplnily zásoby zeleného matcha čaje a wasabi, v kořenářství U Salvátora to to zase byla místní grilovací směs a vše tentokrát z Michle, přes Pankrác,  Vyšehrad, vltavskou náplavku, nábřeží, Karlův most, Staroměstské náměstí až na hlavní vlakové nádraží bylo po svých. To, aby se do objektivu mobilu dostalo co nejvíce zajímavých obrázků. Tak snad se to povedlo a mohu s přesvědčením říci, že takovou Prahu, jak jsem si ji dnes užil, jsem asi mockrát nezažil.  Asi to bude i tím, že jsem tam většinou jezdil jen pracovat a vše ostatní bylo jen doplňkem takového pobytu zde.  P.S. Stejný nápad s dnešní návštěvou Prahy mělo i docela dost turistů, takže nebylo se čemu divit, že se zase vrátily resp. spíše ještě povyskočily ceny na zahrádkách a kavárnách na Staroměstském náměstí. Že by to nějaké davy k posezení nalákalo, to ale nevypadalo. Já jsem si odpolední matcha latté nechal na doma před pergolu. Tentokrát bych už asi souhlasil, že to bylo už to poslední konzumované za slunečného a poměrně teplého počasí někde venku. Další už bude muset být, pokud by mělo být venku, v bundě či u hořícího krbu resp. pod plynovým ohřívačem.

Rozlučka s letošním babím létem

Aneb naposledy už asi bude naposledy. Myšlen hlavně dnešek, zítřek a možná ještě pátek, ale doufání v to už by asi bylo "za hranu", neb tam už se všechny tři předpovědi počasí, které mám ve svém hledáčku, shodují. Stejně tak jako na zítra, kdy by snad na některých místech teploty mohly konkurovat letnímu dni. Na loučení s teplejšími dny reaguje i okolní příroda. Co má ještě na květ, spěchá, aby to nějaký přízemní mrazík nespálil, něco už očekává, že bude na zimu uloženo tak, aby s jarem mohlo zase ožít, a těm jednoletkám už pomalu "zvoní". Každopádně barevně se v těchto dnech předvádí vše, co může. Ale listí zatím poměrně drží na všem. Mimochodem k tomu jsem zaslechl, že pokud v říjnu zůstává většina listů na stromech, lze očekávat krutou zimu. Stejně tak ale na druhou stranu lze prý počítat s tím, že když námi vypěstovaná cibule má málo "košilek", tak bude zima mírná. Krutá tentokrát bude ale určitě pro naše peněženky, ať tomu bude tak či tak.  Teď už ale dost psaní a jde se spát. Zítra si chci užít ten poslední záchvěv "babího léta" tentokrát v Praze, tak aby na polední procházku po vltavské náplavce bylo dost sil :-) P.S. Ta kytice tam poputuje se mnou jako malé překvapení za všechno to "trápení" se mnou na mém posledním pracovním místě v Praze. Na rozdíl od "normálních" kytic, ta by v případě správného usušení mohla být i trvalejší, tak snad to vyjde a bude dělat radost delší dobu.