TOP 23 očima několika objektivů

Stejně jako i v několika předchozích letech se mezi poslední příspěvky roku, ne-li přímo jako poslední, řadí příspěvek, kde převažuje obraz. Zda jsou to nové fotky resp. ty již zde opakující se, neb se v některém z letošních příspěvků vyskytly, nebudu v tento čas zkoumat. Rozhodující je, že představují (aspoň pro mne) ty hlavní resp. symbolické momenty právě končícího roku. P.S. Že v něm byly pořízeny i kvalitnější resp. zajímavější obrázky, o tom nemám pochyb, ale do té "třiadvacítky" se prostě dokumentovanou událostí resp. zážitkem, které představují, prostě nevešly. Čímž zároveň říkám, že ten právě končící rok byl opět hodně bohatý, přičemž i letos pár plánů nevyšlo resp. přesunulo se na později či se nestačilo dokončit. 

Co se nepodařilo do tohoto času, to už se letos nestihne

Aneb krátké zamyšlení na samém konci roku podpořené "zeleným obědem" a v očekávání ochutnávání aktuálně připravovaného večerního pohoštění na náš "silvestrovský stoleček". Má-li být krátké, dojde jen na to z mého pohledu nejdůležitějšího. A jako obvykle vztaženo k sobě samému bez toho, co se dělo, děje a bude dít kolem, byť v řadě případů či situací je právě toto, co to mé resp. naše domácí dění významně ovlivňuje. Co asi tomuto a vlastně i části toho loňského dominovalo, byl projekt "3Z", který svými termíny obsadil tři ze čtyř čtvrtletí tohoto roku, aby to ostatní "skákalo" podle nich. Co určitě potěšilo, bylo to, že s posledním říjnovým dnem projekt úspěšně skončil. Což uvolnilo pár pozdržených plánů, aby to ten konec roku trošku vynahradil, byť už ani počasí ani zbylý čas do konce roku tomu moc nepřál. Ale i to dopadlo a každopádně bez ohledu na roční období, povedlo se do něj poskládat poměrně zajímavou mozaiku zážitků. Sice ani letos rok nezačal pomalu již tradičními běžkami pod štíty rakouských třítisícovek, mimochodem ani ten příští tak nezačne, ale prožít pár dnů přicházejícího jara na Madeiře je už samo zážitkem na hodně dlouhou dobu. Podobně tomu bylo s týdnem stráveným na řeckém ostrově Karpathos v netradičním pojetí, tedy jako plně pobytový pobyt bez výletu, či s týdnem v Karlově pod Pradědem s řadou výletů, po kterých byl většinou problém usušit mokré věci, či několika dny strávenými v blízkosti Kralického Sněžníku pod místním mamutem. A takovou třešničkou těch prvních tří kvartálů bylo cappuccino s jablečným závinem v Café Hawelka, které v podstatě uvedlo pěší putování centrem Vídně. Více toho vícedenního už se do kalendáře vložit nedalo, takže ostatní zážitky se už v podstatě vešly do několika hodin. Ale jak se říká, někdy je méně více, takže obsah některých by někdy stačil i na několik dnů :-)  Jedním z těch "půlhodinových" byla předvánoční návštěva v pardubickém Vektoru, ze které jsme si odnesli jen potěšující zprávy. Ale co bych více psal, navíc když příspěvek je uváděn jako krátký. Následující příspěvek to snad už dopoví. Že jsem se tu skoro nezmínil o tom posledním čtvrtletí? Možná proto, že dojmy z něj ještě nedozněly. Možná také proto, že něco bylo jen inspirací do budoucna resp. v lepším případě by to mělo  mělo mít pokračování v příštím roce. Pravdou také je, že v něm bylo i pár opačných zážitků, které by člověk už nechtěl opakovat, ale vzhledem k tomu, že by se něco z toho mohlo "vrátit zpět" (samozřejmě ale ne už v čase, což by ale nemělo vadit), tak i toto "dorovnání" by mohlo být námětem do budoucna, ale ne moc dalekého, aby se nezapomnělo :-)   Každopádně ale i toto bylo vydařené čtvrtletí, o tom žádná. Čtvrtletí plné zajímavých zážitků či nových zkušeností. K plánům na příští rok se ale tentokrát dostaneme až na jeho začátku. Až se v tom hlavním podaří sladit více kalendářů, neb těch již předem známých událostí spojených s příštím rokem je tentokrát trošku více a mají je "v rukou" jiní. A hlavně bylo by škoda je minout. P.S. Na samotný závěr si nechám jedno "pětileté" ohlédnutí a poděkování hodinkám, které mne již pět let provázejí v mém každodenním putování "po svých" , abych aspoň trošku snížil ten nepoměr s počtem kilometrů vysezených za volantem. Za právě  končící rok by se možná dalo říci, že mělo navrch :-)

Barborky si tentokrát daly na čas

Aneb když nemají "nic co napovědět", tak proč to nenechat až na samý  konec roku, že? A to měly všechny předpoklady, když větvičky prošly mrazem ještě před začátkem prosince, byly v doporučené teplotě, dvakrát byly seříznuté a voda se ve váze také vyměňovala pravidelně. Každopádně tu máme již od včerejší noci první květy a jak to tak vypadá, ještě si této vánoční dekorace se živými květy těch dalších pár dní užijeme.

Návštěva ZOO v samém závěru roku

Po překvapivě rychlé návštěvě modré budovy u soutoku Labe a Orlice a stejně rychlém doplnění pečiva na příštích několik dnů v pekárně Sázava už nic nebránilo tomu, abychom se připravili na odjezd do ZOO. Byť nakonec předpověď počasí ani meteoradar zrovna pěkné počasí neavizovaly, vyrazili jsme za téměř jasné oblohy s příslibem, že před Hradcem najedeme na D11 směr Jaroměř a sluníčko už nebude do auta svítit zprava ale zezadu. Tento příslib se ukázal jako zbytečný, neb před Hradcem se obloha nejen zatáhla, ale začalo i drobně pršet. Déšť nás sice provázel při začátku návštěvy ZOO ještě při přecházení mezi několika prvními pavilóny, ale pak už zůstalo jen u té zatažené oblohy. ZOO jsme si opět nejen užili jak co do zážitků se zvířaty, tak i v místním Safari restaurantu. Mimochodem nejen na parkovišti, ale i tam bylo plno, přestože tento čas nabízí omezenější program a počasí opravdu nebylo nic moc. P.S. Aby zítra během další rodinné sešlosti byla na stole i ta očekávaná vánočka, když ta první zmizela jako pára nad hrncem, bylo třeba si zase trošku zaplést :-) A výsledek? Bude to "honička", aby ještě něco vydrželo k zítřejšímu odpolednímu cappuccinu, přestože se tentokrát  upekly rovnou dvě :-)

S velkou vodou přišel a s ní také i odešel

Kdo? No přece ten letošní vánoční čas, který byl tentokrát tak trošku nahoru / dolů. A to nejen co do počasí. Už fakt, že Štědrý den jsme si opět posunuli o den později, to tak nějak předestřel. Sice to tak úplně nebylo, neb se "posunula" jen ta jeho část kolem štědrovečerní večeře a po ní následujícího setkání s Ježíškem. Ostatní, ať oběd či "štědrovečerní studna" byly, byť na jiném místě. To první o necelých 25 km jižněji, to druhé o pár desítek metrů severněji, neb terén kolem studny by tentokrát spíše vyhovoval nějakému převaděči přes rašeliniště. Mimochodem díky našemu téměř celodennímu "zaneprázdnění" mimo dům dohořela poslední svíčka na letošním adventním věnci až v odpoledních hodinách prvního svátku vánočního. Pak už ji vystřídal nejen rozsvícený vánoční stromeček, ale i tradiční vánoční zvonění, které přivolalo Ježíška, který tentokrát nejprve na chvilku bloudil po zahradě, aby se teprve na druhý pokus trefil k tomu správnému vánočnímu stromečku. Radost byla veliká a jít spát se opět nechtělo. Proč taky, když byla taková prima pohoda, že? Že pro některé to už byl v pořadí druhý letošní Štědrý den a ani ten první se nechtělo jít spát, to se neřešilo.  Nakonec to ale o nějaké té druhé "půlnoční" za sebou nebylo, byť k tomu scházelo jen pár desítek minut. Stačilo si uvědomit, že druhý svátek jsme si naplánovali jako cestovní, abychom se v rámci něj potkali s dalšími z naší širší rodiny. Takže se není čemu divit, že až dnes konečně přišel na řadu ten pravý sváteční klid v domácím prostředí, byť kalendář už ukazoval jeden z posledních pracovních dnů v roce. Ten další, tedy zítřek, bychom si rádi, pokud se podaří zvládnout ranní návštěvu Hradce na otočku, užili v ZOO Dvůr Králové nad Labem, abychom pak po návratu připravili vše na další vánoční setkání, dvoudenní a  tentokrát celé rodiny. Tak snad nám zítra na tu návštěvu ZOO bude aspoň trošku přát počasí, aby to ten zážitek byl maximální :-)

Tak jsme se nakonec dočkali

Nejen těch letošních vánočních svátků, ale i druhé sněhové nadílky této zimy v našich končinách, i když se může stát, že se zítra probudíme do Štědrého dne a bude po ní, neb venku teplota pod nulu neklesá a navíc začíná drobně pršet. Pokud ale něco zůstane, tak to sice do té zimy podle Lady bude mít daleko nejen co do sněhu, ale i co modré oblohy, ale pořád to bude lepší než klasická "podzimní šeď", jak ji v tomto čase známe z posledních let. Jen ten vítr by mohl ubrat na své rychlosti. U nás na rozdíl od těch, kteří jsou na mnoha místech bez dodávky elektřiny, naštěstí jeho nápor nevydržel jen větrník. Jinak to byl den jako každý jiný v předvečer Štědrého dne, takže vše je připraveno, abychom si mohli začít užívat vánoční čas. Jen většina toho, co je obvyklé na Štědrý den, si počká ještě jeden den. Ale jen to, co se většinou odehrává v čase mezi 17 - 20 hodinou večerní, ostatní bude "beze změny", pokud do toho "nehodí vidle" počasí.  Takže nezbývá než popřát všem klidné vánoční svátky a přepnout na vlnu sváteční pohody, i když už teď vím, že bude i pár chvil, které s ní zrovna kamarádit nebudou. Ale neměl by být problém se zase rychle vrátit do těch "klidných vod" konce roku.

Nedalo mi to a vrátil jsem se tam ještě jednou

Na Velké náměstí, sice ve středu a opět dopoledne, ale i to se "počítá".  Motivací tentokrát nebyl ani punč (byl jsem ve městě autem), ani klobása či trdelník (čekal oběd U růže v Kuklenách), ale pořízení pár obrázků, zájem si něco vánočního odsud zakoupit a trošku i článek v dnešních novinách o hodnocení letošních místních vánočních trhů, který mi dopředu říkal, že i v tom budu mít asi smůlu. A byla to pravda, do vánoční atmosféry, přestože bylo teprve poledne, to tu mělo i tak daleko. Takže jsme si to co do doplnění energií vynahradili U růže, aby po té bylo menší "repete" ještě u nás v místním hostinci po letošním posledním zasedání zastupitelstva. Čtvrtek trošku změnil plány, stačila teplota lehce přes 38°C a čtvrteční cesta do města za posledními nákupy vzala za své, ale v pátek dopoledne, byť už za většího počtu nakupujících se to dohnalo a polednem jsme to letošní opatřování věcí na letošní svátky definitivně uzavřeli. Samozřejmě kromě nedělního nákupu v Pardubicích, ale to se do naší domácí statistiky "nepočítá" :-) I kdybychom mezi svátky nechtěli ve městě nic nakupovat, stejně nás to město jednou nemine, neb konec letošního roku má v sobě i trošku více návštěv jednoho zdravotnického zařízení a zřejmě se tomu ještě neujde i na samém počátku roku příštího. Zda se k tomu přidá ještě návštěva ZOO ve Dvoře Králové, toť zatím jen otázka. Aktuální deštivé a větrné počasí nejen tomu moc nepřeje,  a tak se plány na konec roku a začátek toho nového pomalu bortí jako domeček z karet. Určitě se s tím ale nesmíříme a snad ještě něco vymyslíme nejen pro samý závěr roku, ale i na tuto zimu, byť by to bylo asi až v nějakém pozdějším termínu. A byť letošní Štědrý den budeme mít o den později, abychom si užili nejen dárků ale i našich "dárečků", zítřejším odpolednem by už to tu mohlo být v té vánoční atmosféře uvozené podvečerní přípravou bramborového salátu a rybí polévky. Stromeček je v tuto chvíli již v plné kondici a očekávání, co pod něj přinese letošní Ježíšek. Teď už jen otevřít dveře poslednímu letošnímu adventnímu víkendu jehož druhým dnem bude nejen Zlatá neděle, ale současně i Štědrý den. P.S. Neškodilo by také, kdyby už konečně trošku přimrzlo, aby k tomu všemu, s čím se musíme v poslední době vyrovnávat, nepřibylo něco dalšího, tj. velká voda, ale začalo to po té první bílé nadílce letošní zimy kolem nás zase vypadat jako v zimě, byť to bude mít za následek, že se bude rychleji točit počítadlo na plynoměru.