poslední večeře - tentokrát přes ulici u Alexandrose, "na cestu" kalíšek ouza, pro kufry do hotelu a pak už jen večerní cesta po pobřeží na letiště. Tam to až zhruba do patnácti minut před odletem vypadalo, že vše bude OK. Kufry naloženy v letadle, tak by nemělo nic bránit tomu, abychom odletěli na čas a po dvou hodinách letu a když k tomu připočítám čekání na kufry, tak ještě po stejné době a budeme doma. Ale místo nástupu do letadla jsme se dozvěděli, že letadlo má nějaké technické problémy, že se let odkládá a že více se dozvíme za hodinu. O půlnoci žádná příznivá zpráva. Pro nás v rozmezí šesti týdnů stejná, neb obdobně tomu bylo na počátku července při letu do Paříže. A shodou okolností se stejnou společností - Travel Service. Když po více než hodině přišel kapitán a oznámil, že závada trvá a že další se dozvíme zase za hodinu, už začaly pochybnosti, zda tento stroj poletí nebo se začne shánět náhradní letadlo. A to by asi nebylo hned! Když už to po třech hodinách čekání vypadalo, že se bude vykládat občerstvení, začal trošku větší ruch kolem. Z občerstvení sešlo a do půl hodiny jsme byli na palubě letadla. Poměrně unaveni, ale rádi, že konečně odletíme. Let v pohodě, z proslovu kapitána to vypadalo, že byla závada někde v programovém vybavení řídicího systému. Mne hned napadlo, zdali nebylo jednodušší místo toho hledání letadlo vypnout a zapnout, jako se to občas musí udělat s počítačem, když už si člověk neví rady :-) Na pražském letišti jsme snad byli v tom čase jediní cestující, byť na cestě k autu už tomu tak nebylo a hlavně - asi nás tu "nečekali", tak jsme si i na kufry počkali déle. Netradičně však naše dva kufry vyjely jako první a třetí (normálně jsme zvyklí, že téměř poslední nebo úplně poslední z celého letadla), tak po čtyřech hodinách proti plánu jsme nasedli do auta a po necelých dvou hodinách dorazili domů. Ale ani tato patálie nic nezměnila na tom, že to byla opět báječná dovolená se spoustou nejrůznějších vjemů a zážitků a i to teplo se dalo vydržet. Bylo tam opravdu krásně, byť už to bylo o trošku jiné Řecko, než pamatujeme z předchozích let. Dopad složité hospodářské situace tu je viditelný už i na těch místech, kde si to donedávna nikdo nepřipouštěl. Ale "two minutes, sir", je stále dvacet minut nebo občas i nikdy :-)
