V titulku známý dialog Marfuši a dědy Mrazíka ze stejnojmenného filmu. Vzpomínáte ? Mrazík: „Je ti teplo, děvče?“ Marfuša: „Co chceš? Zbláznil ses, dědku? Ruce i nohy mě mrznou!“ Mrazík: „Tak co tady hledáš?“ Pro pořádek třeba ještě připomenout i odpověď její sestry Nastěnky při setkání s Mrazíkem o nějakou tu chvilku
dříve: „Teplo, Mrazíčku. Teplo, dědečku.“ A proč
zrovna tu? Asi takovou odpověď by bylo možno čekat od" tiskové mluvčí "všech krojovaných děvčat účastnících se dnešního průvodu v rámci letošního kácení máje, statečně snášejících chlad a občasný vítr, který o sobě dal zejména vědět, když odpolední občasné sluníčko definitivně zalezlo za obzor. A byť na celé trase průvodu byla k dispozici pro mlsné jazýčky spousta dobrot i něco pro zahřátí, v závěru se ve chvílích volnější zábavy
objevila i nějaká ta prošívaná bunda, což u diváků zdaleka nebyl oděv z kategorie v tuto dobu neobvyklých. Na průvod letos začínající v Libčanech a ve
Hvozdnicích očekávaný v podvečer byla zvědavá určitě dobrá třetina naší vesnice a hostů zde bylo také dost. Soudím jen z toho, že jen za vraty prý jich byly včetně kapely dvě kopy (tj. 2x60 :-) a před domem bych si dovolil taky necelou kopu odhadnout, "Tak ať nežeru", tak něco před 150 účastníků a diváků
bych viděl jako reálný odhad. Na svou "poslední štaci" v letošním ročníku průvod dorazil s drobným zpožděním, kterým by však směle mohl konkurovat vlakům Českých drah, když se trošku více ochladí. Na všech už byla patrná únava, trošku se podepsala
i zima, ale dát to na sobě znát? To přece nejde. A po vyvedení posledních dvou krojovaných krásek (mj. co říkáte, že jim to v krojích opravdu slušelo ?), nezbytných tanečcích a posledním občerstvení, kdy občas
k duhu již přišlo i něco nealko (podávala se i minerální voda Rájec, ročník 2010 - a to je výborný ročník, jak jsme si se sommeliérem Honzou potvrdili u pohárku něčeho ostřejšího :-) se průvod v čele s družbou rozloučil s místem své poslední zastávky a vyrazil zpět k májce. Družba se rozhodl, že těch zbylých pár desítek metrů od nás k májce již dojde bos, tak u nás zanechal své boty i ponožkami.
Ale to by nesměl mít kolem sebe "servis", který zjistil, že by se ještě mohly hodit a vzal je s sebou
. U májky obvyklé dva tanečky pro diváky, uchopit "břichatku" a byť letos pila byla ještě ostřejší, těch tahů na to, aby šla máj k zemi, bylo potřeba trošku více. Jeden z muzikantů už začal přemýšlet, že by se šel zahřát a někoho vystřídal, ale když mu dali do ruky groček a kluci ještě párkrát potáhli, šla už letošní máj k zemi. Finito, tedy konec? Zdaleka ne. Přichází na řadu májové losování. Kdo
bude letos tím šťastlivcem a mládenci mu donesou skácenou májku, ze které děvčata mezitím sundala zelený věnec? Doplním, že donáška je jen po území naší obce, ostatní výherci najdou svou výhru buď u cedule
"Konec obce" nebo na jiném dohodnutém místě v rámci ní. A jelikož si výhru zopakoval loňský vítěz ze sousední obce, mládenci si oddechli, poponesli májku pár desítek metrů a nyní už je na výherci, aby se o výhru postaral. Děvčata mezitím přenesla
zelený věnec na sál, za nimi dorazili i ostatní účastníci a diváci a úvodním tancem zahájil poslední bod programu - letošní májová zábava. Sborové volání : „Čí jsou máje?“ „ Naše!“ zaznělo i tam a formálně udělalo tečku za letošním ročníkem. Proč formálně? To proto, že vzpomínkami na tuto opět velmi vydařenou akci budou její účastníci
žít hezkých pár týdnů a na řadě následujících akcí se ní budou (minimálně při prohlížení bohaté dokumentace,
ze které jistě bude možno čerpat pro vytvoření DVD ) vracet a určitě i diskutovat o "příště", neb nejen někteří s těch letošních letošní ale i místní dorost se již připravují. Ti (ty) mladší si ale ještě musí počkat, až i na ně přijde řada. Že to ale místní malé slečny zvládly letos nanečisto opravdu mistrovsky, svědčí i fakt, že nejenže byly pořád v čele letošního průvodu, ale ani v čase jeho zastávky si neodpočinuly, neb čerpat zkušenosti se musí, prozkoumat vše také a družbu přece nelze nechat samotného :-)
Přesněji řečeno je to o její návštěvě v posledním květnovém víkendu, kdy stejný nápad i díky opravdu parádnímu počasí a spoustě plánovaných akcí na těch nejznámějších místech, dostala spolu s poměrně velkým množstvím zahraničních turistů asi i spousta dalších, o čemž svědčily "zácpy" na
Karlově mostě, při vstupu
do chrámu sv. Víta, na všech cestách kolem Pražského hradu i na samém Staroměstském náměstí, kde by "v celou" před orlojem asi nepropadl ani špendlík. Trošku to jistě ovlivnily i volby, kdy do Prahy dorazili i ti z regionů očekávat výsledky a také i sraz Hells Angels na Džbánu, díky němu bylo v ulicích opravdu vidět jak státní tak městskou policii - ve většině případů v plné výzbroji a v neprůstřelných 
vestách. Ale úplně klíčové bylo asi to, že se o víkendu slavil Mezinárodní den dětí. A ten byl v sobotu patrný zejména v ZOO, neb když jsme chvilku 
po poledni ZOO opouštěli, vypadalo to, že k deseti tisícům návštěvníků Dětského dne s Beruškou nebude daleko. JInak v pátek večer se opravdu povedl muzikál Adéla ještě nevečeřela, v němž doslova exceloval Jiří Langmajer a zdárně mu sekundovali i ostatní účinkující, kteří neopomněli "zaktuálnít" představení řadou hlášek, na které publikum reagovalo potleskem. Zejména závěrečná scéna, kdy se detektiv Nick Carter na nádraží loučí s komisařem Ledvinou a ptá se jej, zda si to
nerozmyslí a nepojede s ním. Odpověď "Až jak dopadnou volby" byla tou hláškou, která dostala všechny. 
Po muzikálu přišel čas na pozdní večeři, ale díky tomu, že v La Provence na starých hodinách fungovala jen velká ručička, malá ukazovala "vlivem zemské přitažlivosti"stále na šestku, tak zase tak pozdní večeře nebyla :-)) Pak na metro (jedno z posledních) a ráno vzhůru za hlavním programem. A to 
jsme ještě netušili, že nefunkční hodiny nás budou provázet celý víkend. Po absolvování téměř 
všech míst v ZOO jsme to trošku ušlí nasměrovali do centra za mušlemi, kde jsme "měli kliku" a čekal na nás stolek pro dva. Potom již v proudu lidí hlavní prohlídková trasa staré Prahy s návratem k orloji a pak už "jen" večerní pohoda v hotelu, kde se s nasazenou "gastro laťkou" tohoto víkendu 
určitě vyrovnali. Probuzení do neděle už bylo do občasného 
deště, ale i s tím program počítal, neb dovolená se blíží a je (bylo) třeba doplnit výbavu, neb tentokrát místo slunného Řecka vyrážíme na chladnější sever a tam se "nějaký ten teplejší hadřík" navíc s sebou snese a podle předpovědi počasí trénovat můžeme už příští týden :-( I zde se nakonec zadařilo, byť si přiznejme, že nakupování je v žebříčku zážitků hodně nízko. Plán však počítal s tím, že se tento zážitek rychle přemaže, což se kousek nad Prahou v Golemově Restaurantu v Březíněvsi povedlo (pozn. i zde mají starobylé hodiny jen pro ozdobu s nastaveným časem "za chvilku poledne"). Na odpoledne zbyla už jen cesta domů, aby vše uzavřel podvečerní deštík a krásná duha začínající doslova pár kroků za zahradou, jakoby symbolizující pestrost tohoto víkendu :-)
