Kvetu, kveteš, kveteme

Pozn. A jen dva obrázky jsou z míst vzdálených více než 25 m od našeho domu :-)

Doslova "ani minutu nazmar"

Počasí o tomto víkendu umožnilo plně využít ten největší luxus, kterého se nám dostává. Čas. A ten, jak uznáte, je potřeba prožít co nejlépe, neb nejen mě připadá, že ubíhá stále zběsileji. Tentokrát už to bylo nejen o dodělávkách, ale trošku již o pravidelné údržbě a nějakém tom klidnějším posezení, kdy přišly na řadu i poslední otázky spojené s plánováním naší letní dovolené. Kéž by aspoň troška počasí z posledních dnů zbyla na druhou polovinu června. A "na sucho" to opět nebylo, takže z komína se opět linula směsice vůní signalizujících, že za chvíli přijde na řadu i chuť. Sousedovic jezevčice Ajda ví co je dobré a jak si to pohlídat, tak ani tentokrát nenechala nic náhodě a po chvíli se dočkala, aby pak cca na dvě hodiny vynechala své obchůzky kolem plotu sousedního pozemku a výhradně se věnovala likvidaci kostí. Tento víkend byl již i o čilém životu kolem - nad hlavy se vrátila letadla, ve vzduchu se objevil první letošní balón a ještěrka Terka vyvedla své mladé, aby i sama se chvilku vyhřívala na sluníčku. A jelikož jsem si na závěr týdne ještě potřeboval spravit chuť po větším množství vypitého čaje, tak padlo ještě jedno latté. A vězte, že pod rozkvetlými stromy chutnalo stejně jako v nějaké té dobré kavárně :-) , zejména když k tomu posílalo své teplo sluníčko a místo klimatizace se staral opříděl čerstvého vzduchu mírný jihovýchodní vítr.

Salieri

Proč je v titulku dnešního článečku zrovna příjmení italského hudebního skladatele Antonia Salieriho? To proto, že s jeho jménem je spojena jedna z hradeckých kaváren - Café Salieri. A proč zrovna o kavárně, když zrovna káva nepatří k mnou vyhledávaným nápojům, byť občas "zahřeším" - ale jen "pod pláštíkem" dostatečného množství mléka? Když jsem hledal místo na krátké posezení v centru města, a jelikož jsem si týdenní limit tohoto nápoje "šetřil", padla volba sem. Přestože to zde není jen o kávě a čaj Ronnefeld s přesýpacími hodinami na změření doby louhování byl velkým lákadlem, bylo to nakonec o kávě. Ale s dostatečným (snad tím úplně maximálním) množstvím mléka - takže latté, což znamenalo, že ani nezkusím místní specialitu - smetanu ke kávě ve speciální porcelánové kravičce vyrobené exkluzivně pro tuto kavárnu. To ale rozhodně nebylo na závadu příjemně strávené "hoďce". Ta byla o něčem jiném a káva, prostředí i celková atmosféra včetně perfektní obsluhy byly jen kulisou k ní.

Chvilka před duhou

V mezičase mezi jednotlivými resty na chvilku "vypadnout do domácí zeleně", neb tak skutečně nutno nazvat vše, co se dnes nestihlo v Praze, byť tentokrát to bylo trošku ovlivněno i potřebou dřívějšího opuštění Prahy, to většinou "postaví na nohy"- a asi i nejen mě :-) A opět to nezklamalo, byť ta chvilka byla opravdu chvilkou a návrat ke klávesnici, byť podpořený chvilkovým deštěm, po kterém se objevila letošní první duha, na sebe nenechal dlouho čekat. Hold zítřejší "výkop" tříměsíčního projektu s sebou nese trošku více činnosti v jeden čas a ty se ještě k tomu potkávají s "obvyklým normálem. Ale zpět k barvičkám, květům a vůním - vlastně co dodat, když se stačí jen dívat. A co se ještě nepředvádí, to se postupně připravuje. Jak vidno, zima na tom, co roste nebo bylo uloženo venku, žádné škody nezpůsobila a vše vypadá v kondici. I ty venkovní bonsaje už nabírají sílu a brzy se objeví ve své plné kráse (některým už moc nechybí). Teď jen aby postupně přibylo trošku toho tepla i slunce a lepší místo pro relaxaci aby člověk pohledal:-) Zřejmě si ale musíme počkat až na víkend, neboť předpověď počasí na nejbližší dny nepřináší nic zajímavého.

Relaxace prací má své meze :-)

Týden s obvyklým průběhem "zpestřený" několika pozdními návraty z Prahy a byť oči by ještě něco dělaly, tělesné schránce se už moc nechtělo. A tak na pokračování "odzimování" naší zahrady zůstal opět jen víkend. Jaké by to bylo ale dokončení jarních prací na zahradě a úklidu pergoly, kdyby se prakticky neodzkoušel po zimě stav jejího inventáře. A uznejte, že bez "pořádné flákoty" a "lahvinky" k tomu by to nebylo ono. Zejména když byl k tomu i první "letošní důvod". A výsledek? Jak by v době povinné vojenské služby řekl lékař : "Inventář schopen bez vady" a první letošní večeře v zahradě bez chyby. No, jedna chybička přece jen byla, neb jsem snížil výšku roštu nad topeništěm a prvních pár kousků chleba k opečení nemělo daleko k černému uhlí :-) Ale uznáte, opravdu drobnost. A k víkendu celkově? Venku zbývají (a to i díky počasí, které přálo) už jen drobnosti, potom už "jen" pravidelná údržba (trávník už pomalu volá po sekačce :-) a opět se nasytila většina smyslů, jak dokládá pár přiložených obrázků. Takže na jedné straně příjemně unaveni, na straně druhé patřičně "zregenerováni" pro nejbližší dny.

168 hodin

Při pohledu na čas již uplynulý od posledního příspěvku nelze než použít název známého televizního publicistického pořadu rekapitulujícího uplynulý týden. Jaký vlastně byl? Jedním slovem pracovní. A to jak v těch pracovních tak i v těch nepracovních dnech. Řečeno suchou řečí čísel za volantem další tisícovka kilometrů, téměř poloviční počet přečtených stránek různých dokumentů, nějaký ten "mejlík" i telefon či posunutí řady věcí o kousek dál nastavilo pro tento víkend laťku poměrně vysoko. A ta na stejném místě zůstala i o tomto víkendu, byť to nebylo jen o jarním úklidu v dílně, zprovozňování pergoly, přípravě zahrady na další ročník našich pěstitelských experimentů :-) a nedělním odpoledním dešti, který mimochodem ještě nepřestal. Ale i o nějakých těch zajímavých chutích, vůních i nových barvách, jak se ke správnému víkendu patří. Příští týden by ale už konečně mohlo být tepleji. Nejen proto, aby bylo možno dořešit zbylé resty po letošní zimě (některé ještě po těch předchozích:-) , neb kalendář akcí už klepe na dveře se svým prvním termínem, ale i proto, že všichni stále ještě máme nějaký ten deficit z letošní zimy, kdy po většinu dní chybělo sluníčko.

Sluncem zalitá velikonoční neděle

Dnešní velikonoční neděle měla pro všechny ty nejrůznější tváře. Od té nejznámější, představující pro křesťany hlavní církevní slavnost roku - slavnost Zmrtvýchvstání Páně, připomínající vzkříšení ukřižovaného Krista, přes řadu souběžně konaných lokálních akcí až po v našem případě individuálně strávený den, kterému letos obzvláště přálo počasí. A jelikož velikonoční svátky jsou vlastně prvními svátky nedávno nastoupivšího jara, byla rozhodně o přírodě a jejímu postupnému návratu do plné formy. Ta o sobě dala dnes opravdu řádně vědět, byť v následujících dnech očekávané ochlazení tomu "trošku ubere plyn". Ale dnes to bylo jinak. Sluníčko to pořádně rozbalilo, na zahradě přibyly k zelené i další barvy, bonsaje po pár dnech od "vysvobození" ze zimoviště se už mají k světu, ryby se v zahradním jezírku "vyhřívaly" těsně pod hladinou a i ten největší spáč, jako náš zahradní nábytek, už musel ven z místa svého zimního odpočinku, aby odpolední káva konečně už mohla ven. Což je zároveň signálem, že je možno připravit pergolu na další sezónu. A s tím by se rozhodně nemělo otálet, neb kalendář letošního jara se už pomalu hlásí s termíny letošních akcí :-)

Osmifinále, tradičně můj osud :-)

Po včerejší domácí ekvilibristice na žebříku ve studni při drobných dokončovacích pracech po výměně vývodu pro zahradní vodovod či při strhávání "psího vína" z jižní a západní fasády domu a po snad už posledním rozhovoru s operátorkou Telefónica O2 na téma jakou chybu děláme, když rušíme pevnou linku, jsem se k nějakému většímu "potrénování" na dnešní turnaj nedostal. Sice jsem do něj nastoupil fyzicky zocelen každodenním pohybem na kolečkové židli, občasným běžkováním v zimních měsících a téměř každodenním vysedáváním za volantem auta, ale v podstatě to bylo jako "rovnýma nohama". Když mi ale v polovině prvního utkání "křuplo" v pravém koleně, což mělo za následek, že při každém došlápnutí jako by mi kolenem projela jehla, bylo po pohodě. Hned jsem si vzpomněl na bývalého kolegu z práce, který po podobném tanečku skončil s přetrženými kolenními vazy, ale k tomu jsem měl daleko. Prostě jen to nezatěžované koleno trošku zaprotestovalo a trošku mě drželo při zemi po zbytek turnaje (mj. k umrtvení bolesti jsem užil kalíšek slivovičky). Byť ve skupině jsem prohrál všechny zápasy a ani v osmifinále to nebylo jiné, ve všech zápasech jsem si nejen parádně zahrál, ale ani nedal svou kůži zadarmo. V pavouku pro poražené osmifinalisty jsem si svou dnešní bilanci jednou výhrou dokonce i vylepšil, ale nebylo to na víc než na krásné 11.-12. místo v turnaji. Pozn. v kategorii veteránů, kteří již oslavili své abrahámoviny, jsem však neměl konkurenci. Možná (určitě) tím, že do ní nikdo další nepatřil :-) Sedmý ročník turnaje je tedy za námi. A dojmy (určitě nejen mé), jsou ty nejlepší. I nějací diváci letos opět zavítali. Před jedním se ale museli mít nejen hráči (s těmi se chtěl pořád jen kočkovat) ale hlavně míčky na pozoru :-) Jinak vyhráli nejen soutěžící, neb kdyby se hodnotila organizace, tak by se ti, kteří se na přípravě a průběhu této akce podíleli, nevešli na stupně vítězů. Dík jim patří i na tomto místě. A nesmím zapomenout ani na tradičně skvělý gulášek a občerstvení v průběhu turnaje v místní restauraci U Čechů. Tak zase za rok. Chtělo by to ale trošku potrénovat. Ani ne tak pro vidinu lepšího výsledku, ale spíš pro ještě větší radost ze hry, kterou nemusí zrovna kazit nějaká bolest v koleně, že :-) A netřeba na nic čekat, tak hned odpoledne byl první trénink. Tráva na zahradě sice zelenou barvu stolu připomínala, rýč ale měl do pálky hodně daleko a míček úplně chyběl, pro získání pocitu únavy to však úplně stačilo. A jarní sluníčko tentokrát nebylo za okny a teplo nebylo od roztopených kamen v sále :-))