Všechno jednou končí ...

Tedy i po osmi a čtvrt hodině času měřeného od opuštění hotelu po zaparkování auta doma do garáže končí náš prodloužený víkend v Lisabonu a jeho okolí. Vrátili jsme se Airbusem 321-200 - sice s malinkým zpožděním díky špatnému větru na trase a s tak rychlým zastavením letadla po dosednutí na dráhu, že jsem si zase po delší době připomenul funkci bezpečnostního pásu, abych se nepraštil do hlavy o sedadlo přede mnou.  Ale na druhou stranu jsme byli (kóóónečně :-) zase jednou mezi prvními, komu přišli kufry. A když toto zpoždění vymazal pohodový průjezd Prahou, tak nezbylo, než i zde udělat tečku a ve volném čase ještě doplnit trochu textu a pár obrázku k úplnému dokreslení zážitků. P.S. První srovnání bylo hned po výstupu z auta - je tu nepoměrně chladněji. A druhé - zítra už není volno, jde se do práce!

Check-in za námi, Gate 23 čeká

Předtím ještě něco proti turbulencím:-)

Check-out v hotelu za námi

Za chvíli ještě pár minutek cesty autobusem na letiště, tam to zase bude check-in a pokud všechno klapne, tak 18.15 sedáme na pražské letiště. A tam už jen nebýt poslední s kufry (jak se nám většinou stává) a zbývají jen závěrečné kilometry v autě domů. Zážitků spousta, fotek ještě více, takže bude na co vzpomínat. P.S. Dopolední procházka po břehu Rio Tejo byla tím nejlepším zakončením pobytu zde, neb se k námi většinou zde absolvované historii podařilo přiřadit i něco z toho aktuálního, byť trošku více vystupujícího z toho, než je zde obvyklé.

 

Oriente tentokrát po delší diskusi opět metrem

Vzhledem k tomu, že času je poměrně dost, chtěli jsme zkusit i jiný způsob dopravy, tedy příměstskou dopravu vlakem. Časově by to od hotelu mělo do stanice Oriente, který je jedním z uzlů místní dopravy, vycházet stejně. Ale nakonec zvítězilo opět metro, zejména když po sobotním menším bloudění to dnes bude už známé prostředí. Místo pro náš výstup je spojeno nejen místním oceanáriem na břehu Rio Tejo, ale i s dalšími stavbami v blízkém okolí, které vznikly jako součást světové výstavy EXPO 1998 pořádané zde v Lisabonu.  Torre Vasca da Gama a Pavilhao Atlántico jsou ty největší. P.S. Včerejší večer u bývalé býčí arény taky neměl chybu.

 

K Torre Vasco da Gama aneb poslední hodiny v Lisabonu

Sobotní návštěva místního oceanária v podvečerních hodinách už nám neumožnila projít se s fotoaparátem ještě kousek kolem po břehu Rio Tejo, tak to zkusíme dnes, v den odletu. Do odjezdu z hotelu zbývají čtyři hodiny, v Portugalsku na rozdíl od nás je pracovní den, takže intervaly městské dopravy jsou příznivé, proto by cesta tam neměla v nejhorším případě zabrat více než půl hodiny. Cestou zpět nesmíme zapomenout konečně si vyfotit i naši "základnu" pro pobyt v Lisabonu, hotel Roma na Av. de Roma 33. Zatím přidám pohled z okna směrem k železniční stanici Roma - Areeiro.

Óbidos aneb středověk i na závěr

A posledním místem dnešního výletu do okolí Lisabonu bylo středověké městečko Óbidos. Středověké městečko s téměř zcela zachovanými hradbami, dlažbou ve stylu kočičích hlav a bílými domky uvnitř. Během půlhodiny jsme zvládli mezi zde po této ulici proudícími davy turistů si projít hlavní ulici vedoucí od jedné brány k druhé, nakouknout do nějakých krámků, prohlédnout si hradby a pořídit pár obrázků. Po pravdě řečeno, chtělo to tu být o chvíli déle, ale to s ohledem na to, kolik už bylo hodin, možné nebylo. I tak, krásné místo a dobrý zážitek. A místní Ginja "medicína? Tu jsme si odvezli na ochutnání až doma :-)

 

Nazaré a Sítio

Pohled na rybářské městečko Nazaré ležící na pobřeží Atlantského oceánu pod 110 m vysokým skalním útesem z vyhlídky Sítio a na vše v jejím nejbližším okolí, to bylo vše, co se vešlo během čtvrthodinové návštěvy tohoto místa do objektivu. Poslední minuty patřily návštěvě na náměstí stojícího kostela Nossa Senhora da Nazaré . Uvnitř se totiž nachází socha Madony Nazarénské ("Černá Madona") s dítětem na klíně, která je zde vždy v září nesena v procesí k moři. Touto tradicí si místní připomínají vznik Nazaré. Takže "cvak, cvak foto" a pak rychle  kolem stánků s místními pochutinami (většinou oříšky) provozovaném místními ženami oblečenými do tradičních sedmi sukní do autobusu, aby se na nás nečekalo.

 

Fátima

Po rozloučení se s Tomarem pokračování do Fátimy, jednoho z nejznámějších katolických poutních míst na světě.  Místo známé jako "sluneční zázrak". Nebyli jsme tu v čase, kdy je tu nejvíce poutníků, ale úplně to stačilo, aby si člověk uvědomil, co se na prostranství Cova da Iria  musí dít, když jich sem dorazí více. A co teprve v r. 2017, kdy zde budou slavit 100 let od posledního zjevení Panny Marie. Už teď bylo vidět, že bazilika (pro návštěvníky uzavřena) prochází zásadní rekonstrukcí. P.S. Do této návštěvy jsem měl nějakou představu, co znamená zapálit svíčku na nějakém poutním resp. s vírou spojeném místě. Tady to připomínalo spíše vsázku do vysoké pece! Jinak tak po všech stránkách vyleštěný chodník od kolen poutníků, jako tady prochází prostředkem Cova da Iria, asi nikde jinde nenajdete.