neděle 26. října 2014

Víkend sice skončil, ale volno pokračuje

A to tím, že zítra došlo po delším čase zase na něco, čemu se říká dovolená, a navíc to pokračuje úterkem, kdy je volno díky státnímu svátku, takže vlastně jsme teprve v polovině :-) Ale podle toho, co bylo v plánu v těchto dvou dnech, to vypadalo, že volno dneškem končí a tak je potřeba vše stihnout do nedělního setmění. A tak jsou zase na svém místě vrata (ještě něco bude kolem ovládání, ale i to snad dopadne a hlavně už toto není závislé na počasí), zateplení stropu nad místem, kde letos budou přezimovat kytky také (z druhé strany by to bylo možné v létě nabízet k přespání :-), dokonce i podzimní výživa ke všemu zelenému dorazila, takže seznam důležitých věcí před příchodem zimy se docela zmenšil. Sice tam toho ještě dost zbývá, ale už je to veselejší, byť toho času moc nezbývá. Ne že bych zimu čekal za pár dní, ale spíš těch možností na zvládnutí zbytku už do konce listopadu moc není, takže i zítra bude další pokračování s vidinou likvidace dalších restů. Konec letního času s sebou přinesl tradiční zimní "depku" pro pracovní dny, tedy za tmy do i z práce, takže víkendů třeba užívat, abych byla změna. Zejména když kolem je stále hodně barevno a místy to má podporu i shora. Vždyť i sluneční paprsky dokáží vylepšit náladu, tak třeba i zítra se nějaké objeví, byť většinu toho mám v plánu "pod střechou", abychom to tu  řádně připravili, neb od úterý tu zase budeme na pár dní mít vzácnou návštěvu. A se zimním časem snad konečně bude i více času na nějakou tu novinku sem.

neděle 19. října 2014

Příští týden už v tomto čase bude tma

Ale to je až příští víkend. Tento je ale ještě světlo a hlavně k tomu vrcholící babí léto, takže i s odpolední kávou bylo možné zůstat venku a při ní chvilku přemýšlet nejen o posledních dnech, ale i o těch, kam až lze tohoto času dohlédnout. A jelikož ten čas letí čím dál tím více, tak to bylo i docela daleko. P.S. A že to ohlédnutí by zasloužilo i nějakou zmínku zde, o tom žádná.

sobota 4. října 2014

Večer v podzemí


Setkání s nejlepšími zaměstnanci mého nového zaměstnavatele se letos odehrálo v prostředí staré čistírny odpadních vod v Praze – Bubenči. Její prohlídka po všech těch oficiálních i neoficiálních, jako byla přehlídka molekulární kuchyně, částech programu byla opravdu zajímavým zážitkem. Zejména když si člověk uvědomil, že svému účelu zde sloužila od své výstavby v letech 1901-06 až do roku 1967. Nyní už slouží jen jako ukázka architektury a technologie té doby. A to nejen pro její návštěvníky, ale i jako kulisy pro filmové a televizní tvůrce. V jejich tajuplných prostorech se to „hemžilo“ tajnými agenty, vyděděnci zdejšími kanalizačními stokami utíkali před spravedlností, atd. Ano, mluvím o filmech jako Mission Impossible, Bídníci atd. Sice pomaleji, ale stejnou trasu jsem si zkusil také. P.S. A zvládl jsem to „bez namočení“ bot, které asi úplně vhodné pro pobyt těmito místy nebyly J