Čas rozhodně není pomíjivou veličinou

A dnes kromě stále ubývajícího písku z těch velkých přesýpacích hodin se potkává několik milníků. Prvním je konec desátého kalendářního měsíce tohoto roku a s ním už asi definitivní nástup podzimu, byť ten stále na mnoha místech trhá historické teplotní rekordy. Dnešní počasí už bylo fakt podzimní, a to se vším všudy. Tedy nejen s nízkými teplotami, ale i deštěm a dosela silným větrem.  Tím druhým, ale jen co do pořadí neb co do důležitosti je absolutně první, je skončená "realizační fáze" projektu 3Z, po které už bude následovat jen něco podobného tomu, co ještě na konci minulého století bývalo typické u škodovek (myšleny osobní automobily). Tedy "V ZÁBĚHU" :-) A aby to bylo kompletní, tak tím do třetice je snad už úspěšně ukončená příprava na letošní zimu. Tedy aspoň co do všeho, co je třeba vykonat venku a má na to vliv počasí. Nakonec ale ani to nemusí být pravda, o čemž svědčí to letošní jarní stříhání živého plotu za slušného deště. Pár restů ale zůstává i na aktivity pod střechou. Sice jako resty to označovat lze, ale většina už nemá vztah jen k přicházející zimě. Garáž byla první vlaštovkou, druhou je sklep, aby se tam nejen vešlo veškeré venkovní rostlinstvo rostoucí v čím dál tím větších a tedy i těžších květináčích. To si zatím ještě pár dní počká, až se tam uvolní prostor úklidem po výměně odpadního potrubí. Zato podle venkovních bonsají už může přijít zima, neb od včerejška už mají své zimoviště v jednom z venkovních záhonů užitkové zahrady, tedy  "za drátěným plotem". Přípravu na zimu zvládlo i auto, takže po třech týdnech užívání si letních pneumatik si teď už  pár dní "zvyká" na ty  zimní. Zda se k tomu na letošní zimu koupí i sněhové řetězy, to ale uvidím na konci listopadu podle plánů na začátek roku. Jinak jejich použití v domácím prostředí nehrozí.  Takže by se nakonec i dalo říci, že to všechno kolem v posledních dnech šlapalo. Co ale mělo menší "výpadek", byla paměť. Zřejmě těch informací bylo moc, což zřejmě způsobilo jakési "upozadění" důležitosti některých nezajímavých věcí, jako jsou klíče, mobil, brýle a platební karta. Naštěstí to zapomenutí bylo vždy "jen" takové, že tyto "nedůležité" předměty zůstaly doma. Ve dvou případech se to nakonec díky tomu, že pomoc byla na blízku, nějak "obešlo" či zvládlo, v jednom bylo třeba prohlédnout si vše z větší blízkosti ale v tom posledním to stálo za to, když jsem zůstal bez mobilu uprostřed města s tím, že to budu já, kdo se ozve, až bude v pneuservisu s výměnou pneumatik hotov. Jistě, existuje určitě více možností, jak i toto obejít. Ale pokud vám v paměti neuvízne jediné telefonní číslo resp. nenapadne vás způsob, jak se k nějakému dostat, na které by se člověk mohl dovolat a nějak i toto, byť třeba trošku komplikovaně, obejít. Ale i to se nakonec zvládlo, byť se člověk nakonec musel pro mobil vrátit domů, aby teprve poté mohl zakončit den jedním vydařeným setkáním, po kterém ještě následoval rychlý večerní nákup, abychom na sobotní návštěvu v Pardubicích měli vše potřebné už s sebou. To téměř 3/4 hodinové zpoždění nakonec byl jen můj takový "vnitřní" problém, neb opravdu nejsem zvyklý někam chodit později. Vlastně marně vzpomínám, kdy se mi něco takového vůbec přihodilo, pokud se nejednalo o čas návratu z Plzně nebo Prahy přes Jižní spojku. S novým měsícem na nějaký ten zajímavější milník dlouho čekat nebudeme, neb do týdne čekáme na letošní dodávku "svatomartinské drůbeže", aby ji už náležitě upravenou a doplněnou přílohami před sobotním polednem ještě doplnilo pár lahví letošního svatomartinského vína. Že svatomartinský víkend s sebou přinese další letošní prima rodinné setkání, to už po těch letech, co jej slavíme, lze brát za hotovou věc. Ale že ta víkendová pohoda bude mít tentokrát delší přesah do téměř celé druhé půlky listopadu, byť už na talíři nebude nic ze svatomartinského menu, to je taková letošní novinka. Mimochodem, ten poslední obrázek k rozluštění nevede :-)  Ale změna je tentokrát proto, aby se člověk konečně zase na chvilku zastavil a trošku se přitom i ohlédl. Nejen zpátky. Vždyť dosažením jednoho z dnešních milníků se otevřely možnosti podívat se zase více dopředu. A nejen po tom, co by mělo být tím jakýmsi "motorem" pro další období. Tentokrát tou fyzikální jednotkou, na kterou bych se chtěl u toho motoru zaměřit, už nebude rychlost ale jeho výkon, neb v té rychlosti už předem vyhrává čas. Mimochodem, ten, byť jen pocitově, letí čím dál tím více.

Někdy mi to ale hlava nebere

To, když se člověk naladěn hodnotami po delší době zase zjištěnými "domácím přístrojem" odebere k praktické lékařce stran konzultace platnosti očkování proti tetanu a hodinu po "domácím měření" si tam nechá změřit to stejné i jejím přístrojem. Malé odchylky bych bral, ale to, co naměřil její přístroj, to mne doslova "posadilo na zadek". A následek? Žádná kontrola až příští rok v čase, kdy budu potřebovat razítko pro řidičský průkaz, ale ještě před vánočními svátky a s nasazením "drobné prevence", jak to paní doktorka nazvala. Že se to promítlo do mé nálady, o tom asi žádná. Ale když jsem přijel domů a naměřil stejně dobré hodnoty jako ráno, tak jsem si to vyhodnotil, že buď mám přístroj na vyhození (nepřipouštím) či po nějakém čase zase zafungoval syndrom "bílých plášťů". Tak tomu necháme čas a uvidíme, neb jsem přesvědčen, že na nějaké trvalé řešení je stále čas.  Bohužel mi to ale docela dost rezonovalo v hlavě než jsem se vrátil domů, což se promítlo téměř jako hlavní téma resp. pozadí i těch dalších do mé komunikace zejména na jedné dopolední schůzce k uplynulým dvěma měsícům :-).  A taky mi to na chvíli vzalo chuť pouštět se do nějaké větší "podzimní činnosti", kterých ještě pár čeká. A "ubezpečení", že ještě pár dní bude slušné počasí, tomu odkladu ještě přispělo. Ale přece jen něco ubylo, jako třeba zpracování letošní úrody naší bio mrkve a doplnění zásob rakytníku v medu do Pardubic. To jsem dnes spojil s ranním vyvětráním, takže jakmile bylo na okraji silnice dobře vidět pohybující se postavu, tak jsem s batohem vyrazil na obvyklý jižní okruh s pauzou uprostřed na nákup v Krámku u Cvrčků. Výsledek? Dalo by se říci že dva v jednom, tedy jak zajištění nákupu, tak i vyvětrání. Navíc v docela slušném čase na to, že člověk měl na zádech batoh a chtěl domů přinést všechny sklenice bez poškození. Blížící se víkend ale už má poměrně bohatší plány, byť zítřejší "rozjezd" bude pomalejší. Po dnešní mrkvi totiž přijdou zítra na řadu nejprve jablka dočasně umístěná pod střechu a odpoledne i přezutí pneumatik, aby se zbytek už posunul na víkend, byť bude většinou o Pardubicích,  a zítřejší podvečer jsme si užili na jedné dlouho plánované návštěvě. P.S. Dnešní dodávky z e-shopů budou mít zítra docela bohaté (jak na kusy tak na kg) pokračování, tak si říkám, jestli si už neudělám smlouvu se Zásilkovnou :-)) Ha ha ha ...

Když se dostane ke slovu logika

To, že nějaký čas již skoro celý rok trávím v prostředcích hromadné dopravy, není nic zajímavého a snad ani divného. To, že to s sebou přináší spoustu většinou všedních zážitků, o tom taky žádná. Že se s některými věcmi, které třeba úplně "neladí", jako třeba zpoždění, musí smířit, to je také fakt. A tak po namlsání se rychlostí vlaků spojujících Hradec Králové a Pardubice teď člověk trošku vzpomíná na ty časy a věří, že na samotný konec roku už se to zase vrátí na ty správné koleje, resp. mezi Rosicemi nad Labem a Pardubicemi přibyde ještě jedna, čímž by se to mělo ještě zlepšit. Teď tuto trasu obsluhuje náhradní autobusová doprava s jízdními řády přizpůsobenými době jízdy autobusu mezi hlavními nádražími obou měst a odjezdem návazných spojů, což s sebou nese zejména ve špičkách městského provozu v obou městech, byť v případě Pardubic je konečná téměř u výpadovky, občas problémy. Přesto i tam, zejména při ranní špičce se dá strávit v koloně pár minut navíc. Ráno mi menší zpoždění nevadí, horší to je odpoledne nebo v podvečer cestou zpět. Tak asi není divné, že je třeba dobře volit spoj, aby měl člověk čas na přestup a kvůli zpoždění mu neujel návazný spoj domů. Až potud stále nic neobvyklého. Ale to "zajímavé" se mi přihodilo právě dnes. Na odjezd jsem tentokrát měl naplánován spoj, aby v Hradci byla rezerva aspoň půl hodiny na přestup, kdyby nás zase potkalo menší zpoždění. Takže jsem si zakoupil jízdenku a zamířil na stanoviště náhradní autobusové dopravy na autobus s odjezdem v 15.25 hod. (bylo 15.10), před kterým stál poměrně slušný počet cestujících, kteří jej během pár minut, tedy dvou, zaplnili. Místní koordinátor dopravy však místo, aby se s ním čekalo na čas odjezdu, zapojil mozek a rozhodl, že povolá další bus a tento už může rovnou odjet. V tu chvíli přišlo na mysl, že mi návazný autobus v Hradci nejen že neujede, ale toho času tam budu mít více. Ale když se k tomu přidal průjezd Hradcem jako nůž máslem, stejně jsem úprku na autobusový terminál neušel. S tím rozdílem, že jsem stíhal dřívější autobus k nám, který odpoledne jezdí v intervalu jedné hodiny. A tak díky tomu, že někdo zapřemýšlel, jsem dnes i s náhradní autobusovou dopravou absolvoval cestu v pomalu rekordním čase, který by už jen překonala jízda autem, a hlavně byl doma o hodinu dříve, což docela potěšilo, neb jsem za světla ještě stihl kontrolu svého včerejšího "sklepního počínání".  A dobrý.

Dnes se dočkaly jen kladiva, sekáče a rozbruška

Rýč musí vydržet až do středečního odpoledne, neb výměna odpadního potrubí mne dnes zaměstnal od časného rána až do podvečerních hodin. Ale stihl jsem to aniž bych si do sklepě musel donést přenosný reflektor. Zprvu to vypadalo, že vše skončí obědem, ale jak to tak bývá, některé předměty věkem utrpí, takže původně zamýšlené napojení na kameninu po odříznutí jejího hrdla se změnilo v menší "archeologický výzkum" kolem této trubky, neb jedna malá prasklina způsobila, že bylo nutno spoj posunout až dovnitř zdi ohraničující sklep. A jelikož stavitel používal nejen přepálené cihly ale i vysokopevnostní cement, vysekání otvoru kolem trubky chvilku zabralo. ale nakonec i to se podařilo vyřešit a hlavní odpady z domu resp. místnosti, odkud jsou vyvedeny, jsou zase v provozu.  Nakonec se ale podařila nejen ta výměna, ale i to vytlučení některých zbytečných starostí a chmur z hlavy. Sice se ještě nedá úplně říci to obvyklé, "tak zvesela do dalších dnů", ale změna to je. Na zbylých dnech tohoto týdne už bude, aby se to dotáhlo. Rýč a lopata čekají na středeční odpoledne a tečka by mohla být na příštím úterku, kdy by měl skončit "Projekt 3Z".  P.S. Odtud asi plyne ta největší nervozita, neb že by "P3Z" v úterý neskončil, si nechci ani připustit.

Pátek a sobota s návratem dvacítek

Samozřejmě myšleny jsou venkovní teploty. Byť ta neděle už se k tomu podzimu více přiblížila, ani pro těch několik příštích dnů by to ten klasický podzim připomínat nemuselo. A stejně jako první půlka týdne, i ten jeho zbytek byl tak trošku "nadplán". V tom, že kromě rýče a zahradních nůžek se tam vešla i ranní návštěva Hradce. A když už jsem tam byl, tak proč se nestavit v pneuservisu a zkusit rovnou vyřešit i ty zimní pneumatiky a nové disky. A vyšlo to tak, že brzy bude nejen dodávka, ale hned poté by mohla dopadnout i montáž, neb se v jejich plánovacím kalendáři našlo volné okno. A že ani vstup do příštího týdne nebude "pozvolný", o tom už ve sklepě svědčí nejen složený materiál na výměnu odpadového potrubí, ale i nářadí na její zvládnutí. Zejména na vybourání zabetonované kameniny v základech domu. To vypukne hned, až na mne ráno opustí dům, aby se vrátili o obvyklém odpoledním čase doufajíc, že odpady budou napojeny do nového rozvodu. A pokud se nestihne i to kolem, byť to úplné finální začištění proběhne až na jaře s dalšími úpravami ve sklepě. tak že i to dopadne v nejbližších dnech. A stále to není jen o těch podzimních barvách a i to cappuccino se včera zase vrátilo ven. Byť tentokrát to posezení bylo trošku netradiční, neb se mi za tím účelem nechtělo vytahovat z pergoly stůl a nabídl se stoleček od poté na zimu uklízeného zahradního domečku naší Štěpánky. Na rozdíl od léta bylo toto okénko bez obsluhy :-) P.S. Jinak se mi "na pozadí" v posledních týdnech toho ne zcela humorného a příjemného nahromadilo trošku více než je zdrávo, takže věřím, že s rýčem resp. kladivem v ruce se valné většiny toho v několika příštích dnech už konečně zbavím a těch několik úspěšně zvládnutých "zařizovacích" restů  doplní ještě pár dobrých zpráv. Snad to tento již téměř uplynulý týden konečně rozsekl, aby se to třeba mohlo potvrdit i nějakým tím podzimním výletem. Pro tento případ se v kalendáři určitě místo najde, byť připadá v úvahu už jen nějaký prostředek týdne.

Ani ochlazení neubralo na zážitcích

Aneb prognóza z minulého příspěvku se naplnila již po čtyřech dnech, takže pro zítřek a víkend se "otevřely" další možnosti. Zejména když se očekává a v tomto čase tomu vše i nasvědčuje, návrat vyšších teplot a slunečného počasí k tomu. Všemu asi "vévodily" úterní 3,5 hodiny strávené na křesle ve 1. patře povilonu č.11 hradecké fakultky. Zážitek to byl opět silný a opět hluboký, zejména co do hloubky některých výkonů. Však se mi poté odpoledne hezkou chvíli nějak nedařilo otevřít více pusu. Ale to hlavní se povedlo, další návštěva už by měla být tím finále, do kterého zbývá něco málo přes deset dnů. Jinak když už jsme zmínil hradeckou nemocnici, tak ani tu pardubickou jsem, byť za poměrně slušného deště, tentokrát nevynechal. Čtvrteční odpolední půl roku plánovaná návštěva zde svými výsledky vše "rozjasnila", takže potom už náladu nezkazilo ani podvečerní cestování, když mi ujel návazný spoj a domů jsem se vracel za tmy posledním spojem. A čím se vyplnil zbylý čas? Trošku se hledalo a něco i nakupovalo v e-shopech, ale nic na sebe ani k jídlu či pití. Nákupy obnášely vše na výměnu stávajícího odpadního potrubí, tedy od jeho vyústění z obytné části domu do sklepa po jeho napojení na hlavní rozvod pár metrů od domu, a hledání se zaměřilo na nové disky a zimní pneumatiky na auto, abych se i toto dalo do konce října "odfajfkovat". Že si po nákupu budu asi muset na přezutí pár dní počkat, s tím počítám. Rovnou si objednat na e-shopu  pneumatiky zkompletované s disky jsem si totiž nějak netroufnul. Nákup sice udělám přes e-shop, ale pod "dohledem" pneuservisu včetně jejich následné montáže a výměny. A na víkend už je taky jasno - v hlavní roli bude rýč a zahradní nůžky. Doufám, že v kontejneru na bioodpad zbyde o víkendu ještě nějaké to místo, neb odvoz se předpokládá až po víkendu. P.S. Že to bude pár náročných dnů jsme tušili už při pondělku, kdy jsme si v podvečer na jednom prima setkání připíjeli nejen na ty příští dny :-).

Sbohem a šáteček teplému počasí

I když to v tom relativním srovnání s v tomto čase obvyklými teplotami nemusí tak  dnes a v těch nejbližších dnech vyznít. Ale každopádně by to měly být ty dny, během kterých by se mohlo povést vypořádat se konečně s koncem léta a nástupem podzimu. Zejména co do všeho toho, co je třeba udělat v místech, která nejsou někde pod střechou nebo uvnitř domu či příslušenství. Uplynulé dny tomu, byť magický pátek třináctého se trošku "vzpíral", docela napomohly, takže pod střechou skončil zbytek letošní úrody ze zahrady. Samozřejmě kromě skleníku, kam ještě ten pravý podzim nedorazil. K tomu pátku jen tolik, že se do něj dostalo i pár věcí, které už nesnesly odkladu ani o den déle. Takže ten od brzkého rána pel mel začatý s lístečkem č. 7 v hradecké Medile, mající pokračování v cestování ranní špičkou přeplněným busem do Pardubic s plánem činností pomalu na každou tam strávenou půlhodinu završeným podvečerním návratem opět busem, měl ještě večerní pokračování, aby víkend už nebyl jen o tom, co aktuálně přijde pod ruce. Navíc bylo v TV první čtvrtfinále MS v rugby. Prostě pátek jaký dlouho nepamatuji. Víkend už byl klidnější, sobotní dopoledne si sice ještě vyžádalo návštěvu města, ale pak už zahrada. Že z ní "zmizela" úroda, to už jsem zmínil. Ale že to provázelo pár koleček zelené biomasy, to je třeba zmínit také, neb té je, zejména když ještě není všemu konání na zahradě pro letošek konec, opravdu hodně. A byť tu ještě čekáme nějakou tu odpolední dvacítku (myšleno venkovní teplotu :-), cappuccino se už definitivně stěhuje domů a občas jej začíná doplňovat i večerní horký punč. A jestli pel mel toho právě končícího týdne byl bohatý, tak ten příští týden nebude jiný. Ale na rozdíl od něj by měl přinést i další "silný zážitek" z 1. patra pavilonu č.11 hradecké fakultky. Snad už bude jeho výsledkem brzký "postup do finále" a poté bude již následovat ta téměř dva roky očekávaná změna. Zda přinese ty 4 proklamované výhody, to si nedovolím tvrdit. Ale že naplní, co od toho očekávám já, to už mohu říci ještě před tím "finále" s plánovaným termínem na poslední říjnový den.

Po dalším teplotním rekordu už bude jen sešup

Ale na ten rychlý, končící letošní prodloužené babí léto, bychom si prý ještě měli počkat až do víkendu. Následujících pár dní by totiž odpolední teploty venku měly ještě být nad tou magickou dvacítkou. Tam už ale hezkých pár dní není voda v bazénu, takže dneškem definitivně skončila letošní sezóna, která zejména v září neměla chybu. Bazén už v nejbližších dnech čeká jen zazimování. Jinak ty uplynulé tři dny byly jako na horské dráze. Tedy chvíli nahoře, chvíli dole. Myšleno hlavně co do nálady.  Pondělní odpoledne to načalo, když se do ničeho nechtělo,  aby úterní ráno pokračovalo v "nastaveném" módu. Hned ráno jsem "ochutnal", co mohu čekat v následujících více než dvou měsících při cestování vlakem mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Rychlík sice přijel jen o tradičních 5-10 min. později, což už sice nikdo neřeší, stejně tak to, že z Rosic pokud nebudeme chtít jezdit rovnou z Hradce do Pardubic autobusem, budeme muset zbytek na pardubické nádraží absolvovat autobusem. Ale co hýbalo cestujícími bylo, že rychlík přijel jen s polovinou vagónů, takže jsem si po delší době stejně jako ti další postál nejen ve vlaku ale i poté v autobuse. Věřme, že je to začátek a že po prvních dnech se už obsluha té výluky srovná, což už začalo být patrné při cestě zpět. Tentokrát přímým autobusem. Tomu to sice trvalo o čtvrt hodiny déle než vlaku, ale jelikož odjíždí vždy o cca 10 min. dříve než je pravidelný odjezd vlaku, tak se návazná "pětka" bus k nám nadále stíhá. Přesto ale občas pouvažuji, zda nebude lepší využít auto. Dopoledne jakoby někde "pracovala" umělá inteligence, neb náladu "doplňovaly" jí odpovídající informace jak z rozhlasu, tak i z Internetu. Takže jsem se pro jistotu podíval do kalendáře, zda dnes nebyl "Den deprese" či nějaký podobný svátek, neb toto označení dominovalo v řadě příspěvků, aby tím před polednem to dorazilo. tím, že se člověk dozvěděl co všechno doprovází stav, kdy se člověku nechce nic dělat.  Když jsem si to vyslechl, moudře jsem usoudil, že tím, co to jednoznačně zlomí, bude začít něco dělat. Jak chytré. A ono to zafungovalo a tak se po dopoledním zataženu a poledním polojasnu objevilo podvečerní jasno. Zbytek včerejší pracovní iniciativy už "odnesl" jen notebook, aby se mu konečně po delší době dostalo souvislejší a delší péče, jejímž výsledkem bylo jeho "omládnutí". Nejenže zeštíhlel a zrychlil, ale rovnou zvládnul i nějakou tu práci. Dnešek už byl snad rekordní ve všem. Nejen v té venkovní teplotě, ale i snad o všem ostatním, neb na jednu stranu podle kalendáře už bychom třeba měli mít venku hodně věcí hotových, aby nás nezaskočily první mrazíky. Ale dělejte to v čase, kdy je venku 23°C a dalších pár dní s avizovanými dvaceti stupni před námi. Mimochodem i tak byla dnešní produkce biomasy z naší zahrady do bio kontejneru rekordní.  Takže se nebylo čemu divit, že se odpolední cappuccino vrátilo zase ven a teprve pak přišel na řadu balkón a jeho letní výzdobu, aby i ta po chvilce skončila v kontejneru spolu se značnou částí větví z vegetace kolem jezírka a garáže. Teď už na sebe Clif s Rockym konečně pořádně uvidí :-). V pondělí jsme v kuchyni tentokrát měli malou pomocnici, abychom to domácí řízkobraní zvládli :-), pro ostatní dny už jsem to dal bez pomoci a opět s maximálním využitím toho, co ještě nabízí zahrada. Tam navečer proběhl i první test první úrody našich tří hlav vinné révy, abychom sklidili zbytek před příchodem prvních mrazíků, neb ledové z toho opravdu dělat nebudeme. P.S. Nic neříkající upozornění modrou samolepkou v kalendáři na zítřek, navíc nemající protějšek nejen v kalendáři v mobilu ani jinde, to mne v podvečer trošku vrátilo z toho sluníčkového dne do reality, ale spojil jsem si ji s něčím, co se mi povedlo udělat už včera, tak snad dobrý, byť určitá pochybnost zůstala, že to nakonec ale nemusí být tím, na co jsem si tu upomínku v kalendáři udělal. Tak uvidíme, co přinese čtvrtek, neb já mu zatím kromě ranní procházky s Clifem a přípravy terénu kolem kanalizační přípojky před její výměnou nemám co nabídnout. Stran plánů jsem totiž nějak přeskočil rovnou do pátku a víkendu.