Březen už klepe na dveře

Venku začalo odpoledne sněžit, přesně tak, jak předpovídali, ale že by toho mělo být u nás v nížině tolik, nevypadá. Ale do rána je ještě dlouho, tak uvidíme. Každopádně první březnový den bude možná jedním z několika málo dnů, které by zapadaly počasím do té klasické zimy. Byť asi u toho nebude tolik mrznout. Ať to bude tak či tak, zítra čeká Praha a s ní snad už konečně "čistý stůl" za vším, co si člověk před sebou tlačil a nedařilo se s tím úspěšně vyrovnat. Ne že bych byl nějaký velký pesimista, ale určitě na něm něco zůstane. Ale tentokrát bude následovat i druhý krok - "tlustá čára", takže  začátek měsíce sice bude, jak říkají na bowlingu, "do plných" ale s jasnými pravidly, jak se se zbylými kuželkami dá vypořádat v následujícím hodu a netlačit je před sebou po několik dalších her. Určitě to ale nebude krok do tmy. P.S. Domácí drbnu, tedy tyto stránky, by žádná změna potkat neměla, i když i o tom začínám přemýšlet. Ale určitě ne dříve než v létě, aby příštích několik zážitků ještě zůstalo v obvyklém formátu. 

Na samém konci února

Poslední únorový týden byl poměrně jednotvárný, neb to bylo až na pár chvil denně vlastně jen o práci (za okny bylo většinou docela hezky), spaní a jízdě autem. Celé to vyvrcholilo v pátek, ve kterém se potkaly standardní pracovní věci koncentrované do dopoledne, poté účast na jedné velmi smutné akci, kterou život tak někdy přináší, aby večeře a poté zbývající čas to byl úplný opak při setkání se svými bývalými spolupracovníky. Takže co bylo součástí pracovních dní, tedy spánek, tak na ten ale v pátek už nevyšlo. A tak podle toho vypadal i víkend, na který díky tomu, že byl tím prvním od počátku roku, kdy nebylo nic v plánu, nebyly žádné požadavky :-) Vlastně něco bylo. Když v týdnu došlo k "zamítnutí" návrhu, jak strávit hlavní část letošní dovolené, byla a vlastně ještě je představa, že zkusíme najít jiné řešení, aby bylo možné v práci dle toho řešit event. úpravy v plánu dovolených. P.S. Ale nebylo to jen o lenošení, neb ani dnes nechyběl fotbal s Clifem i obhlídka květinové zahrady, na které se proti očekávání objevila i nějaká ta kvítka, byť i na tom místě byla znát Clifova tlapka. Došlo i na nějakou tu ňamku k odpolední kávě. Shodou okolností byl na její dokončení použit stejný nápoj, se kterým jsme se "kamarádili" během pátečního odpoledne i večera. Co však bylo na žebříčku tohoto víkendu  bezkonkurenčně tím č. 1 s tím vším, co se kolem toho dělo, je zobrazeno na fotografii úplně  vpravo dole:-)

Pantofle u postele

Na připomenutí čehokoli se dá použít vlastně téměř cokoli. Od poznámky na libovolnou plochu, kde je to samozřejmě dovoleno, přes kus volně ležícího papíru či jeho vyšší formy organizované v nějakém bloku či sešitě, přes různá elektronická udělátka až po žádost na někoho druhého, aby danou věc vedl v patrnosti a včas ji připomenul. Každá tato možnost má ale svá omezení odpovídající situaci, kdy daný nápad, myšlenka či něco podobného vznikne. Platí to i pro chvíle, kdy člověk nemůže usnout, v hlavě se mu honí většinou spousta blbostí a najednou se objeví něco, na co by člověk nerad zapomenul. Co s tím? Rozsvítit, napsat do mobilu ležícího na nočním stolku? To není dobrý nápad, zejména když už je zavření očí na spadnutí.  Vzít tužku ze šuplíku a potmě to načmárat na kousek papíru? Taky ne, pravděpodobně bych to ráno nepřečetl. Tak co jen lehce pomoci paměti s rizikem, že by to ale ráno nemuselo dopadnout? To by šlo. A tak v takových situacích přicházejí ke slovu pantofle u postele. Dva obrázky ukazují jejich obvyklou polohu, když si prostřednictvím nich nic nepřipomínám. Přesněji řečeno, poloha na druhém obrázku je spíše výjimečná. Další dva obrázky (zleva) značí, že si mám vzpomenout na něco, co si vzít ráno s sebou či nezapomenout koupit či že mám něco udělat nebo se na něco podívat. A díky tomu, že paměť nejeví významných poruch, zatím se ráno daří. Úspěšně se vyrovnala i se situaci zobrazenou na posledním obrázku - tou z dnešního rána. Něco si vzít s sebou či koupit to určitě nebude, ani netřeba se na nic podívat či něco udělat. Prostě je třeba ty pantofle najít, kde včera zůstaly :-)

Střípky ze závěru týdne

Aby mohl začít, bylo třeba se odpoledne vrátit z Ostravy, což nebylo tak snadné, jako byla cesta tam. Sněžení se v pátek přemístilo na Moravu a Bělotína to chvílemi vypadalo jako ve slušné sněhové vánici, takže první kilometry byly hodně opatrné. U Olomouce to sice už vypadalo na zlepšení - sněžení přešlo do poměrně slušného deště, aby to zpět vrátila před Mohelnicí mlha a hlavně pak nadměrný náklad, který nešel předjet až do Litomyšle. Ale konec dobrý, všechno dobré a tak mohl začít víkend. A s ním po delší době návštěva z Prahy, stavění komínů, čtení pohádek a s tím jiné myšlenky :-) Venku však podnikat nic nešlo, neb to docela fičelo a aby se to nepletlo, dnes ještě nepřestalo. Naopak vítr zesiluje. Že k tomu bude od rána pršet, to předpověděli taky dobře. P.S. Ne, v Ostravě ještě metro nemají, to jen část vestibulu hotelu Harmony je v retro stylu upravena do podoby stanice pražského metra :-)
 

Ostrava v mimopracovní době

Konec pracovního týdne byl tentokrát v Ostravě. Po středeční chumelenici v Praze, byť cestou zpět domů už za Poděbrady nebylo po sněhu ani památky, to vypadalo, že jsem si pro čtvrteční cestu zase vybral termín :-) Nakonec přes noc k nám nic nedorazilo a i ranní teplota přeskočila 4°C, takže ani žádná námraza ani ledová místa. A tak s deštěm umytým autem trvala cesta z Hradce Králové jako obvykle - necelé tři hodiny. Pak už standardní pracovní schůzky, aby po téměř celodenním sezení, měl-li jsem to tu přežít bez toho, aby zítra cestou domů nebolela záda, zbyla před večeří chvilka i na menší procházku do centra. Tam jsem se nakonec rozhodl, že nejlepší bude se hned otočit a najíst se až v hotelu, kde zrovna měli v nabídce zabíjačkové speciality. Nakonec jsem uznal, že by to chtělo něco lehčího, přesto volba ze standardního jídelního lístku zůstala u "prasátka" :-) A teď, když do okna tlučou dešťové kapky, nezbývá, než za kulisy fotbalu Sparta - Krasnodar dotáhnout přípravu na zítřek. Snad baterky vydrží, neb zdroj zůstal díky špatnému odhadu dnešní potřeby notebooku doma :-(

 

Zimní pozdrav z Passo del Tonale okem objektivu

 

Týdenní pelmel aneb všehochuť v polovině února

Počasí stále spíše jarní a jiné nebude ani v dalších dnech, takže přišly na pořad dne i první zahradní povinnosti. V pondělí se totiž naplnila expozice v počtu teplých a slunečných hodin o počátku roku, takže první povinné ošetření broskvoní proti kadeřavosti. Byť s chemií poměrně šetříme, v tomto případě nezbytné, jinak nejen žádná broskev, ale v podstatě ani žádné listí. A o víkendu se dostalo i na jabloně.  Na "jarní účesy" už čekaly nůžky, pilka, štafle. S pomocníkem Clifem, který pod stromy pomáhal v likvidaci ořezaných větví, na to tentokrát stačil na to necelý půlden. Navíc místo pod střechu pergoly letos putovaly ořezané větve do improvizovaného plůtku kolem zeleninové zahrádky s očekáváním, zda to pro Clifa bude signál, že tam už NE :-) Když v poledne hrál svou oblíbenou hru "jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme..", vypadalo, že rozumí :-) Myšlenka, že po včerejším poměrně slušném počasí by neděle nemusela být na horách marná, trošku vzala za své hned ráno u Panorámy v TV, neb i když v noci lehce mrzlo, asi by to (zejména na běžkách) nebylo nic moc, což potvrdili i sousedi, kteří byli včera jezdit v Krkonoších a bylo to hodně zmrzlé a na většině míst i ledové plotny. A jak to tak vypadá, tak se místo zrakových vjemů posunulo téma tohoto víkendu k těm chuťovým. Na jeden zážitek (určitě bude, jaký, to se uvidí) se dnes ještě čeká. Jedno léta odmítané jsme měli nedávno možnost ochutnat v podání mistra kuchaře v penzionu Hoffelner, tak čekáme na výsledky v našem provedení. Zábavy už kolem toho bylo docela dost. Při nejhorším dnešní večeři zachrání domácí chleba s něčím a Alte Liebe :-) P.S. Zelený pozdrav přivezený v pondělí ze Srí Lanky udělal velkou radost a vzhledem k tomu, že ho je pořádný balíček, bude těšit po řadu dalších dní.

 

Víkend ve znamení prevence

Po občasném pobytu v minulém týdnu v prostředí plném prskajících a kýchajících jedinců bylo logickým krokem vystavět během víkendu, hlavně ale včera, proti možnému hrozícímu ohrožení nějakou bariéru. Což spolu se "zákazem vycházení" a "omezením fyzické zátěže" se protáhlo i na dnešek, ale výsledek to má. Pokud to nezakřiknu, tak zítra do Prahy to bude ve stavu " téměř absolutně fit", což dává předpoklad, že by se příští týden mohlo udělat zase něco většího pro zlepšení kondice a přidat k tomu i nějaký ten zážitek. Na počasí bude záležet, zda to bude pod střechou nebo venku. P.S. Takže dnes se nám naskytl maximálně pohled přes otevřené domovní dveře, které v té době byly pod kontrolou Clifa :-)

Dilema letošní dovolené

Nastal čas, kdy obvykle začínáme přemýšlet, co uděláme s letošní dovolenou. A že je letos o čem, neb díky mizerné zimě zůstalo něco i z té z loňského roku. Určitě to tedy nebude o tom, že bychom si ji tentokrát vybrali najednou resp. ve dvou částech, ale na druhou stranu něco delšího by nebylo od věci zase vymyslet. Na mysl se sice vkrádá otázka, proč se dospělo až do tohoto stavu, když v závěru loňského roku moc nescházelo a měli jsme na letošní rok jasno a za pár dní jsme si už mohli užívat? A navíc docela dlouho. Takový je ale někdy život, zejména když si jej občas dělám složitější, než je. Teď to ale vypadá, že z různých důvodů a zájmů musím letošní dovolenou podělit více věcí. Takže zase pěkně od začátku – a nejdříve od té její hlavní letní části. Přiznám se, že po menší pauze opět láká pobyt u moře s pár výlety a s nějakými těmi místními dobrotami. A s tím hned na mysl přichází, zda by nebylo od věci opět se podívat do Řecka (konečně, jako vždy nakonec takové uvažování skončilo  J), nebo někam jinam. Ale rozhodně za teplejší vodou než představuje Atlantický oceán J. Pokud to nemají být termály v tuzemsku a blízkém okolí, ale pravé moře, tak tady mě k tomu Řecku už napadá jen něco z italských ostrovů, kde jsme ještě nebyli, či zda si po těch letech nezopakovat západní část Kypru (tedy tu v řecké samosprávě). Ostatní destinace v nějaké bližší vzdálenosti na jih od nás letos nezaujaly a někam dál, tedy zvažovaný Karibik, se mi letos taky nejeví, byť stále láká. Lákají také některé tuzemské lokality, ale spíše než na pobyt tak jen za poznáním, takže ty to určitě doplní prostřednictvím pár prodloužených víkendů.  Takže nezbývá, než se „ponořit“ do map a zkusit něco najít. P.S. Asi ale nejsme sami, kteří v současné době trošku tápou, kam to bude, když jsou ty možnosti, jak říká klasik :-)