A hned první den zkouška ohněm

Vlastně vodou, neb s malými přestávkami tu prší už od čtyřech hodin od rána a vůbec to nevypadá, že by chtělo přestat. A tak odpolední kontrola realizovaného díla vlastně proběhla praktickým testem. A jak jinak než bez nějakých zjištěných problémů, což potvrzuje naši již dříve vyjádřenou spokojenost. Že to byla klika i na počasí, to už snad muselo přijít samo s sebou :-) Déšť nepomohl jen otestování střechy, ale i zahrada čekala na trošku větší příděl vody a také ze dvora se konečně spláchl jemný prach vzniklý ze spousty stavebního materiálu, který v posledních dvou týdnech prošel oběma směry. Tedy starý dolů a pryč a nový sem a nahoru :-) Na druhou stranu z něj ale nemají moc radosti pořadatelé letošních slavností královny Elišky ani ti, co na zítra připravují jízdu parního vlaku téměř napříč celým krajem. Kam se zítra dopoledne vypravit, to ale nechám na ráno. Odpoledne je tentokrát jisté - a to Pardubice :-)

Najít pět rozdílů bude asi těžké :-)

Střecha byla, střecha je, okapy byly, okapy jsou, střešní vikýře jakbysmet a  hromosvod byl a hromosvod bude (nejde všechno najednou a hned :-). Jen ten komín nahradil malý větrací komínek. Tedy by to mohlo vypadat, že jsme se vlastně jen zbavili části komínu zasahujícího nad střechu :-) Ha, ha, ha a potřebovali jsme na to celých osm pracovních dní! Ale dost humoru, nová střecha nad hlavou je dokončena v pravý čas a zítra hlášený silný a vytrvalý déšť bude její první zatěžkávací zkouškou. A jak pevně věříme, úspěšnou, což zase vrátí pocit domácího klidu při event. silných deštích či sněženích podporovaných silným větrem. Poslední roky byl takový čas totiž jakousi "noční můrou" našeho domácího bytí.

Středa rozhodla

K úplnému dokončení zbývá zabudovat jedno střešní okno, vyřešit poslední úžlabí a kolem něj položit spolu s pár hřebenáči zbytek tašek. Tedy vidina, že až se zítra vrátíme z práce domů, bude hotovo a po osmi pracovních dnech intenzivní práce se budeme moci začít bavit o předání/převzetí díla. Počasí dnes až na ranní déšť po celý den přálo a zejména odpoledne bylo krásné. Takže jsme jej i patřičně využili. Pokojové bonsaji - ibišku - už nějaký pátek slibujeme novou misku, tak jsme se cestou domů stavili v Bonsaicentru v Libčanech - tentokrát ale bez tradiční prohlídky, co tu mají nového. To snad někdy příště, dnes jen miska, podmiska, drát a domů :-) Tam již pomalu tradiční obhlídka, co je nového kolem střechy - opět patrný přírůstek a pak po nějakých drobnostech přišel konečně po týdnu lenošení na řadu i zahradní krb. Takže v závěru dne takový menší "víkend", když ten blížící se nevěstí co do počasí nic dobrého. Třeba to ale nakonec bude všechno jinak. Každopádně ať bude počasí jaké bude, něco se o víkendu určitě podaří a o nějaký ten zážitek nouze opět nebude :-)

Další třetina je nahoře

a ostatním se dole už nechtělo být, tak se aspoň nechaly vyvézt nahoru, než skončí na tom pro ně určeném místě. Pravda, je jich na můj vkus a chápání na jednom místě až dost, ale jsou to přeci odborníci, tak přece vědí, co dělají :-) Ale dlouho takto tam nebudou, neb ráno už poputují na své místo a postupně zaplní poslední zbývající volná místa na střeše. P.S. Sice ještě není úplně hotovo, ale už teď velká spokojenost. A to po všech stránkách.

Třetina se už vyvezla

Letmý pohled vzhůru na střechu říká, že by z jedné třetiny už měla být  v očekávané podobě. Volného místa na dvoře sice nepřibylo, neb své místo si zabral výtah, ale pokud to půjde tak dále, tak dokončení realizace v prvně odhadovaném termínu, tj. za osm pracovních dní, se jeví jako naprosto reálné a víkend by už mohl být s kompletně novou střechou nad hlavou.Ale o tom by definitivně měla rozhodnout středa, ze strany počasí by podpora v následujících dnech měla být maximální.

Letos již téměř obvyklé nedělní "nicnedělání"

S vidinou samých téměř už "čistých prací" kolem střechy jsme se dnes úspěšně zbavili veškerého kovového odpadu a zbytků stavební suti po dočištění půdy, abychom konečně po dlouhé době, jak se u nás nedávno říkalo, slavili neděli. Tedy aspoň nedělní odpoledne a trošku se přitom rozkoukali i kolem. Sice na postupující rekonstrukci střechy je taky krásný pohled, zateplení na půdě už hřeje od pohledu, ale změny je už třeba. Právě včas, neb lekníny na květinovém jezírku vyrážejí se zřejmě poslední sadou květů před koncem léta a na jabloních už jsou první jablka k utržení. A hlavně proto, že teď pár dní to bude zase maximálně o výhledu přes volant a z oken kanceláře :-) P.S. A aby nebylo líto, že zahradní krb byl tento víkend vyhaslý, budou aspoň ty buřty v pivu. Vůně se už začíná linout z trouby ven :-)

Tady jsme spolu nebyli opravdu hóóóóódně dlouho

ale teď už bychom mohli vyměnit typ zážitku a něco zase pro změnu ochutnat. A kam to bude? Jako obvykle, když je krásné počasí - někam, kde bude i nějaký ten rozhled. A navíc když s sebou nemáme platební kartu a nějaké to stolování u gotické tabule už taky zvládáme (nebyla by to zde první návštěva), tak po menším váhání, že je to nakonec jedno, jestli tam nebo hned vedle, to byla středověká krčma U Rytíře. Během posezení zde mne sice napadlo, že bychom sobotní odpoledne mohli ještě vylepšit výstupem na Bílou věž, ale to si necháme na jindy, příležitostí bude určitě dost. Dva zážitky tohoto druhu hned po sobě by asi nebyly to pravé ořechové :-) Teď vzhůru na Hučák!

A po páře přišla na řadu voda

Tentokrát doslova v "domácím" prostředí, neb malá vodní elektrárna Hučák (byť oficielní název zní Labe) patří do působnosti mého současného zaměstnavatele. A ani tato dnešní odpolední exkurse neměla chybu. V informačním středisku jsme si názorně mohli vyzkoušet, co představují obnovitelné zdroje, v kinosále si prohlédli obdobné stavby na celé české části toku Labe a poté po výkladu historie tohoto objektu i viděli vlastní elektrárnu v chodu. I tady patří klobouk dolů před těmi, kdo stáli jak na jejím počátku jejího provozu tak i těmi současnými, kteří toto historické dědictví udržují a nadále zvelebují.

Nábřeží plné páry nemělo chybu

Nábřeží paromilů 2012, z historického pohledu již desátý ročník, si návštěvníci opravdu užívali, neb opravdu bylo na co se nejen dívat ale i si přímo užít. A jelikož všichni vědí, že na počátku vzniku páry je oheň a ten se musí něčím živit, tak si všichni dostatečně užili i kouře z jednotlivých parních kotlů. Když se k tomu přidá pěkné počasí, dopoledne (neb odpoledne jsme měli další program) strávené na nábřeží Labe v Hradci Králové nemělo chybu a klobouk dolů před všemi těmi nadšenci vystavujícími a prezentujícími různé způsoby využití páry. O to víc, neb koníček to rozhodně není levný.