Květná neděle okem objektivu

Chtěli jen provázek

Den se přehoupl do své tmavé části, my jsme se posunuli do klidu a najednou zvonek. Kdo to může být, vždyť hlášená návštěva je už uvnitř a instalatér ještě neví, že mám vše připraveno na další "pokračování vody" - tentokrát ve studni a vývodu na zahradu. Otevřu dveře a nikdo. Vlastně někdo tam stál. A nebyl sám. Ale byly vidět jen pusy a oči. A jak jsme spočítali, celkem jich bylo sedm, ale rozhodně ne "malých černoušků". "Dobrý den, prosím, nemáte kousek provázku?", řekl jeden z nich. Moment překvapení zvítězil, provázek jsme jim dali, oni poděkovali, na oplátku se nechali "vyblejsknout" a pokračovali v cestě za zábavou o několik čísel popisných dále. A my jsme si na tu naši šlechetnost šli dát "paňáčka" z našich domácích zdrojů. Opravdu jsme si jej zasloužili :-)

Voňavý kouř se linul z komína

Slunce sice ještě nestačilo vyhnat zimu z komína zahradního grilu, my "jsme ještě v prodlení" s jarním úklidem pergoly, ale cestu ke krbu jsme našli hned. Vždyť dnešní odpoledne nebylo možné nechat bez toho, aniž bychom si letos poprvé "něco malého neohřáli" na grilu. A když se k tomu ještě našlo kousek žeber, prvního grilování si užila i sousedovic Aida. Pravda, bylo to hodně hektické, ale "návyky" z loňska zůstaly. Jen jsme si přitom všem uvědomili, že jsme nějak nestihli si dát opravit rošt. Takže další námět pro nejbližší dny, aby příště nebo co nejdříve byl OK, neb v letošním roce jej opět čeká pořádný zápřah.

Najděte aspoň pět rozdílů

Dobře si prohlédněte přiložené obrázky. Opravdu nevypadají - ani na první pohled - úplně stejně. Nejen, že nevypadají, stejné prostě nejsou a ani nemohou být. A pokud chce někdo vědět, jaký byl poslední den díky páteční dovolené prodlouženého tohoto víkendu, tak taky povedený. Dnešní zážitky byly tentokrát objednané, neb jaro je tady a s tím i nějaké ty povinnosti na zahradě (však ona nám to už za chvíli zase začne vracet) a resty doma. A pokud byste hledali inspiraci pro sebe, stačí najít pár rozdílů a třeba se do toho taky pustit. Není to snadné z toho zimního lenošení se přepnout hned do jarní únavy. Ale pokud si člověk chce v létě užívat nějakého toho domácího lenošení, nezbývá než vyměnit běžecké hůlky nejen za zahradní náčiní a "plynule pokračovat" v pohybu :-) Sportovní náčiní se do ruky vrátí za necelé dva týdny při místním a již tradičním turnaji ve stolním tenisu. Dnes to ale bylo ještě bez té třešničky, která většinou doplňuje jarní práce na zahradě, tj. bez nějaké té malé ňamky na grilu, neb počasí tomu dnes odpoledne vůbec nepřálo. Tak až příště, vždyť dnes to byl teprve začátek :-)

Fascinující krása orchidejí

Tropický skleník Fata Morgana pražské Botanické zahrady v Tróji, objekt esovitého půdorysu o 130 m délky, 17 m šířky a 11 m výšky s 225 m dlouhou prohlídkovou trasou hostí do zítřka 5. ročník výstavy orchidejí. To byl i hlavní cíl dnešní "výpravy" do Prahy. Ano, nestačí mi to přes týden :-) V duchu hesla "Ranní ptáče dál doskáče" jsme vyrazili hned ráno, abychom tam byli na desátou. Cestu do Prahy jsem si užíval, neboť takovou pohodu na silnici člověk přes týden nezažije. Na "poslední míli" jsme se svěřili do péče dopravního podniku a jízdu busem č.112 jsme si také užili - společnost nám dělalo maximální množství osob, které se do busu vměstnalo. U vstupu do skleníku jsme se postavili do menší fronty a nedbaje komentáře pána za mnou ("Dovnitř nejdu, to bych měl zkažený celý den") jsme zakoupili lístky. Ale pro vstup bylo ještě třeba odložit kabáty do šatny, vždyť je to přece tropický skleník. A právě šatna je místo, přes které se asi reguluje počet návštěvníků ve skleníku. Na naše "vysvoboditele", kteří si vyzvedli své kabáty a číslo po nich bylo k dispozici pro nás, jsme nakonec zas tak dlouho nečekali. Zmiňuji se o tom proto, že když jsme vycházeli a fronta sahala téměř do půlky skleníku, jsem čekající docela litoval. V suchomilné části skleníku jsme se trošku "zaklimatizovali", ne však můj fotoaparát, neb následný přechod do tropické části byl na něj příliš rychlý a chvilku mě trápil svým opoceným objektivem. Vlhkost zde posilují nejen jezírka se spoustou ryb, ale i dva šestimetrové vodopády, vytvářející se spoustou rostlin kolem téměř dokonalou iluzi deštného pralesa. A poslední, chlazená část, je o rostlinách v trošku drsnějším prostředí. Ve všech třech částech byly v přírodních i aranžérských kompozicích orchideje z téměř 150 druhů. Jejich květy přesvědčovaly návštěvníky o jejich "schopnosti" od nepaměti fascinovat člověka svou křehkou krásou. Fakt, nádhera, takže dalšího komentáře netřeba. Vždyť těch pár obrázků mluví samo :-) Celá výstava je doplněna exponáty z výstavy PET Tropicana výtvarnice Veroniky Richterové , Jejím z PET lahví rozličným zvířatům a rostlinám vévodí na vodní hladině plující krokodýl, k jehož zhotovení bylo prý potřeba necelých 200 PET lahví. Po necelé hodině uvnitř skleníku ještě krátká prohlídka v prodejní a poradenské části, kde ceny trošku připomínaly drahotu. Ale i to je to, co k výjimečnosti orchidejí patří. K úplnému zážitku ale ještě něco chybělo. A jelikož ručičky na hodinách neúprostně zamířily ke dvanáctce, bylo jasné, co by to mělo být. Cestou kolem Davidovy sochy z 80 tisíc klíčů volba padla na nejoblíbenější jídlo rodilých Belgičanů, a tedy na restauraci Les Moules. A pověst nelhala. Poté ještě krátká prohlídka velikonočně vyzdobeného Staroměstského náměstí se spoustou vůní linoucích se od jednotlivých stánků. Od svařáku přes grilované klobásy, špízy, šunku, bramboráky, langoše až ke staročeskému trdelníku. Tam se také dalo "poskládat" polední menu, ale už nebylo kam. Tak aspoň trdelníky do sáčku a domů. A když k celkovému dojmu přidám i fakt, že i počasí dnešku poměrně přálo, tak ten přechod zimy do jara neměl chybu.

18:32 hod. - jaro je tady

Jaro, a jak to tak podle počasí venku i vypadá, tak nejenom astronomické. Střed slunečního kotouče v tuto chvíli stanul přesně nad rovníkem a Slunce vstoupilo do znamení Berana. Od této chvíle se den už bude jen prodlužovat. A to až do 21. června, času letního slunovratu, kdy bude dvakrát delší než noc. Mj. víte, že se prvnímu jarnímu dni dříve přisuzovala zvláštní moc? Ne? Tak si třeba zkuste na první jarní den postavit syrové vejce na špičku. Podle jedné z pověr je to prý možné právě dnes. Pozn. Ale dá to práci :-)

Bez peněz do hospody nelez, ...

aneb zase jeden opravdu povedený den. Vše začalo tím, že když jsem na začátku týdne viděl předpověď počasí a přečetl si, jaká "vedra" na to, že je ještě zima, nás v jeho závěru čekají. Řekl jsem si, že pokud mají být ještě jednou běžky (vždyť je třeba se ze sezónou rozloučit) tak čtvrtek nejpozději pátek. Jinak už to bude spíš takové po většinu dne jarní klouzání či neklouzání v rozbředlém firnu. Jelikož dovolená "sedla" až na pátek, tak už to bylo s vidinou proměnlivého počasí, polední šestky nad nulou, občasnými větrnými poryvy a nebezpečím odpoledních srážek. Vsadil jsem tedy na brzké ráno a hned na osmou jsem se pustil do prvních kilometrů. Než se tak stalo, bylo nutno něco vymyslet na skluznici, neb měnící se sníh šlo zdolat buď bruslením (což moc nepreferuji) a nebo dobrou mázou. A tak jsem tam namíchal ze svých zdrojů téměř všechno, což pak připomínalo spíš dort pejska a kočičky. Ale nakonec lyže do kopce moc neprokluzovaly a dolů zase trošku jely. Nevím, co bych si počal, kdybych se ráno nevrátil domů pro zapomenuté vosky:-) Že tam zůstaly brýle proti slunci, to jsem zjistil až na kopci. Přešel jsem to mávnutím rukou, ale sluníčko ne, takže (a možná i tím) mě provázelo až na malé výjimky po celou trasu a avizované zhoršení počasí se opozdilo. Když se přiblížilo poledne, dalo tělo o sobě vědět, že by nebyla od věci pauzička a nějaká ta místní specialitka pro doplnění již vydané energie. Ale ouha, když jsem rozepnul batoh, zjistil jsem, že peněženka zůstala v přihrádce auta dole na parkovišti. A tak nezbylo než sáhnout pro "balíček poslední záchrany", spokojit se s "Bébéčky" a čajem a patřičně si vyčinit, aby byla motivace k návratu k autu, neb jak to tak u nás bývá, občerstvení je většinou v půlce trasy. Nakonec ještě s vidinou toho, že bych se mohl o kousek déle svézt, jsem se ještě jednou vrátil kousek pod vrchol, ale to se neukázalo jako dobrý nápad, neb dolů to moc nejelo a poslední kilometr, to byl opravdový očistec pro ruce. Výška sněhu je tu sice stále dostatečná, ale na místech, kam delší dobu svítilo slunce a nebylo to v nějakém větším klesání, to fakt už nejelo. Ještě "podpis" do sněhu na závěr sezóny (co je psáno, to je i dáno :-) přejít v rozbředlém sněhu s kolejemi plnými tekoucí vody parkoviště a co nejrychleji už k autu. Sláva, pamatoval jsem si to dobře, peněženka tam byla! A hned se s tím objevil i nápad přece jen jít něco ochutnat na blízkou Hoffmanovu boudu. To jsem nakonec vyměnil za návštěvu Pivovarské bašty v nedalekém Vrchlabí, abych si do batohu přidal i pár kousků zdejší speciality, Krkonošského medvěda. Pak už jen krátká zastávka v Hořicích za tradičními trubičkami (aby i kolegové v práci - letos už naposledy - něco z toho loučení se zimou měli) a za chvíli tu bylo "doma". Ještě se někdy přemoci, očistit, zakonzervovat a uložit lyže a za letošní sezónou se zavřela voda (pozn. to jsem zvědav, kdy se k tomu zase dostanu :-) A jelikož ani podvečerní počasí se nestihlo zkazit, probouzející se jaro na zahradě už dalo na běžky definitivně zapomenout. Jarní účes broskvoní, které už díky venkovní teplotě čekají na nezbytný postřik proti kadeřavosti, byl tím prvním letošním počinem.

Voda stále v zorném úhlu

Dnešní časné ráno bylo opět bílé, byť sníh už nebyl prachový, ale již docela vlhký. A když se potkal s nočním mrazíkem vychlazenou silnicí, tak opět v autě nic moc, byť tentokrát do bylo jen do Hradce. Ale to už snad byla v našich končinách "labutí píseň" této zimy, takže starost o vodu v pevném skupenství už nechám zase na příští zimu. Teď ale už nastal podle domácích plánů ten správný čas začít řešit obnovu rozvodu té v kapalném skupenství - vodu užitkovou. A tak k již inovovanému přívodu ze studně z loňského podzimu dnes v podvečer přišla na řadu výměna bojleru s tlakovým spínačem a rozvody s nezbytnými ventily ve sklepě, aby vše bylo již připraveno jak pro plánovanou rekonstrukci koupelny, tak aby současně během ní nebyla ohrožena dodávka vody do ostatních prostor v domě. K obnovení dodávky užitkové vody ze studny už chybí jen maličkost - finální montáž nového tlakového spínače a nová kabeláž k němu, což už je ale "šance pro domácí". Takže ve čtvrtek by vodě ze studny zase na delší dobu, samozřejmě pokud nám bude příroda přát a výška její hladiny se bude ve studni držet v potřebné výšce, už nemělo stát nic v cestě do těch správných míst. Pozn. A že s astronomickým jarem přicházejí i starosti pro řádného hospodáře domu a přilehlého okolí, netřeba zvláště zdůrazňovat. Ten dnešek byla taková první vlaštovka :-))