PROČ tu nejsou kočky? ... A PROČ?

Pohled z okna ráno rozptýlil i ty malé obavy, které z předpovědi počasí na dnešek trvaly, takže po vydatné snídani a sbalení všech důležitých věcí na dnešní malý turistický výlet jsme vyrazili. Co bylo nakonec to místo, ke kterému váží historické vzpomínky? Kočičí hrádek u Slatiňan, a pokud bude dobrá "konstelace hvězd", pak i nedaleká Podhůra a s ní návštěva hlavně rozhledny Bára II. Sice nás hned v zámeckém parku začaly hodně bolet nožičky, pak už se tam chtělo být, když se nechtělo jít, ale nakonec i to se za občasného sběru kaštanů překonalo, a jak Kočičí hrádek, tak i rozhlednu Bára II včetně atrakcí na místním se podařilo zdolat. Velkou únavu pomohl překonat jahodový Mrož a necelý párek v rohlíku., takže na zpáteční cestě se i závodilo, kdo u kterého stromu/kamene bude dříve apod..Když se přihlásila "druhá únava", byly v dohledu opět kaštany, takže se do batohu dosbíralo vše, co jsme na cestě parkem potkali. Mimochodem, pohyb pod kaštany při poměrně slušném větru není tím úplně nejlepším nápadem, ale asi jsme měli štěstí, neb se nám všechny padající kaštany vyhnuly :-) A aby nechyběla úplná tečka za dnešním výletem, zastavili jsme se Na Netřebě a musíme konstatovat, že tu opravdu dobře vaří. Kávu/čaj jsme zde ale už odmítli, neb to nás spolu s vynikajícími šátečky s tvarohem čekaly v Pardubicích, odkud jsme přes krátkou návštěvu Alberta, neb doma se výrazným způsobem nějak ztenčila nabídka toho, co by se dalo sníst (máslo jsme nekupovali :-)), dorazili na večeři domů. Únava po necelých sedmi kilometrech procházky v okolí zámku ve Slatiňanech je patrný, takže dne se půjde spát dříve než včerejších půl desáté, myšleno z pohledu Ali :-)

Menší "drámo" mezi dny volna

Dnešek, přesněji noc na dnešek a brzké ráno byly naprostým protikladem včerejšího pohodového dne. Možná, že to bylo tím, že včera bylo volno a dnes byl pracovní den. Možná a právě proto si ten provozní problém počkal, až bude na jeho řešení více lidí. Sice jich o moc víc nebylo, neb většina kolegů měla po včerejším volnu dnes dovolenou, ale přesto se do půlnoci podařilo  vše odstranit, byť s konstatováním, že po příčině se pátrá a tedy nelze vyloučit, že se vše bude do jejího objevení a odstranění opakovat. Ráno už to bylo o kontrole, co se díky tomu přes noc nestihlo zpracovat resp. co ty problémy dalšího způsobily. A světe div se. Na dnešek byla většina prací načasována až za půlnoc, takže kromě drobností se v podstatě nic nestalo. To byl asi jediný potěšující moment z toho všeho, neb díky tomu, že ostatní muselo počkat, zbytek času byl o tom, co dřív a co si člověk odnese na víkend domů. Nakonec ani toho nebylo tolik, takže po návratu domů vše zůstalo v domě a přednost dostala prosluněná zahrada. Nejprve menší relax, neb po těch všech dnešních čajích to chtělo změnu, a potom, aby člověk "nevyšel z tempa", tak to tentokrát "odnesla" pergola. Sice pro letošek ještě nezavíráme, určitě to na nějakou parádní grilovačku ještě vyjde, ale až budeme chtít "zavřít", bude stačit už jen srovnat a přikrýt nábytek a na jaře ji najdeme hned k použití místo toho, abychom začínali gruntováním. P.S. A navíc jsem si dnes potvrdil platnost starého českého přísloví, že "Bez peněz do hospody nelez". Naštěstí, byť tam jsem to nepředpokládal, brali platební karty. Jinak bych tam za oběd asi něco nechal, proběhl se kousek k nejbližšímu bankomatu, abych si to pak po návratu s hotovostí "vykoupil" :-)

Svatováclavské volno vše narovnalo

Byť po tom včerejším večerním "rovnání" jsem měl ráno v hlavě ještě větší zmatek a navíc jsem se ještě moc nevyspal,  už samotné ráno dávalo na vědomí, že dnes to bude o něčem jiném. Tentokrát se domácí meteo nespletlo, takže po celý den to tu bylo na krátký rukáv. Což při ohlédnutí se za minulými dny se může jevit jako malý zázrak. A kdy jindy by už měl být, když ne na svátek nějakého svatého :-)  Jakmile uschla rosa, přišla na řadu sekačka, neb trávník nebezpečně za uplynulé dny povyrostl. A jak bylo slyšet kolem, stejný nápad měl kolem nás skoro každý. My jsme navíc sekačkou zkrátili před zimou ještě jahody, aby z nich zůstala jen středová srdíčka. Což znamená, že jsme volno v podstatě věnovali péči o zahradu, která tím docela prokoukla. Zítra se sice zase přepnu na pár hodin do pracovního, ale to bude jen taková předehra před víkendovým "výletováním" s Ali. Snad nám bude přát počasí, byť takové, jako bylo dnes, to už nebude. P.S. Hned to odpolední cappuccino chutná jinak, když si jej člověk může vzít na zahradu. Navíc, když dnes k němu pekla Sázava. Náš "zahradník" se ve stejném čase vypravil s páníčky za humna nasbírat něco hub, ale moc ho to nebavilo, neb jich tam bylo tolik, že spíš musel dávat pozor, aby jich moc nerozšlapal předtím, než je páníčci sebrali. Každopádně se ale slušně proběhl, takže hezkou chvíli ukazoval všem, jak dlouhý má jazyk.

 

Dolce far niente

 Aneb nicnedělání jednoho říjnového poměrně slunečného pozdního odpoledne. Vlastně jaképak nicnedělání, jen takové zklidnění a první dobíjení energie po poměrně bouřlivých třech pracovních dnech. Zvláště to úterý, to bylo výživné, když informace nám sdělená v odpoledních hodinách bude ve všech možných podobách navíc dále prostupovat většinou toho, co se bude dít v práci, a možná něco i mimo ni, nejméně do konce listopadu tohoto roku. Ale čekat na to, co nejbližší dny přinesou, není dobrá strategie, takže tomu půjdeme naproti. A jak jinak začít, než potřebným doplnění energie a poté si to všechno začít rovnat v hlavě :-)

Poslední zářijová neděle pomalu končí

A s ní i poslední "celý" zářijový víkend, který stejně jako ty předchozí měl do babího léta daleko. Takže nezbývá věřit, že trošku lepší počasí přinese začátek října, nejlépe již poslední den měsíce září, kdy bychom se chtěli podívat na místo, kde sice tuším, kdy jsme tam naposledy asi byli, ale to je tak všechno. Na naše domácí meteo se ale rozhodně spoléhat nebudeme, neb to od rána signalizuje jasnou oblohu, což je jediná věc, která dnes neměla žádnou šanci. Ostatní se nějak dalo zvládnout, byť něco zůstalo jen ve fázi přípravy, jako třeba zahradní krb, kde už zbývá jen škrtnout sirkou.  P.S. V sobotu "měli službu v kuchyni" v pardubickém Keltu. A jako již tradičně, nemělo to opět chybu.

 

Už pár hodin tu máme podzim

A s ním, jak to tak dnes ráno venku vypadá, navíc když předpověď říká, že mírné oteplení lze čekat jen na přelomu září a října, se veze slušné množství vody, které by mělo spadnout v nejbližších dnech. P.S. Ale trošku jsme se na ten podzim už přece jen stihli připravit. Přesněji řečeno nejprve bylo třeba se včera po rušném pracovním dni  "uklidnit" v hradeckém Cona Coffee (čaje už nefungovaly), poté následoval úklid úrody do sklípku, abychom den zakončili kontrolou (premiéra na sebe asi nenechá dlouho čekat) připravenosti na podzimní plískanice a zimní večery :-)

Odpoledne (nakonec i večer) ve znamení hub

 Množící se zprávy kolem o tom, jak rostou, přispěly k tomu, že se narodil nápad si vycházku do lesa ještě jednou zopakovat. A tak část dovolené, tedy odpoledne, padlo na vycházku do lesa. Sice jsem moc nepředpokládal, že bychom toho našli více než posledně, ale nechal jsem se přesvědčit a vzal si taky košík. Taška v kapse bundy ale zůstala, což se nakonec ukázalo jako "prozíravé". Když jsme při vstupu do lesa hned narazili na větší množství kousků na jednom místě, vypadalo to, že na zamýšlenou paseku, kde by měly být větší kousky, s prázdným košíkem rozhodně nedojdeme. Ale nakonec jsme to rozřešili tak, že kdybychom na pasece nepořídili, tak je posbíráme cestou zpět. Dopadlo to tak půl na půl. Na pasece téměř nic, ale v lese kolem ano, takže na ty  "cestou zpět" jsme z důvodu nedostatku místa v košících a tašce už zapomněli a tam dosbírali už jen ty lepší kousky. Dnešní úlovek za dvě hodiny zabral další tři v jejich zpracování a spolu s ním nás z lesa doprovodila dvě klíšťata. Ale ta byla záhy zlikvidována, tak snad dobrý, ale bude to potřeba sledovat. A aby z toho byl okamžitý užitek kromě toho, co za chvíli již v předzpracovaném stavu poputuje do mrazáku, přistála na stole báječná smaženice.