Zima to ale nevzdává

Sice jen na pár příštích dnů, ale co na tom. Od toho, že se někde jen ochladilo a ráno bylo kolem nuly až po místa, samozřejmě v těch nejvyšších polohách, kde připadlo až 30 cm sněhu. Sice těžkého, ale takového a v takovém množství, že na mnohých místech to prý vypadá nejlépe za celou tuto zimu. Já jsem se v týdnu potkal jen s tím ranním chladem a poměrně silným větrem, co se týká srážek, tak až na dnešních 5 minut dopoledne, kdy drobně sněžilo, byly v kapalné formě. Každopádně dík i za ně, neb stejně jako vodohospodáři naplňují přehrady, i já jsem vytáhl nádoby na vodu a první kubík vody pro budoucí zálivku na zahradě je zachycen. Hlavní mimopracovní téma tohoto týdne bylo malování poloviny domu. Tentokrát i s kompletním oškrabáním, takže se nelze divit, že to zabere 4 dny a skočit by to mohlo zítra, aby v dalších dnech se zase uvedl život v domě do normálu. Jinak tento týden za moc nestál, navíc s pocitem, jakoby člověka přejel parní válec, což vypadalo, že by na mne mohlo něco lézt. Snad mne to minulo, byť viróza se kolem mne vyskytovala a v podstatě ještě vyskytuje hodně blízko. Teď tu máme víkend, co přinese, teprve uvidím. Každopádně část neděle padne i na přípravu na příští týden, kdy se budou obhajovat výsledky loňského roku. Tentokrát nejen v Praze, ale i v Ostravě, takže to bude i o pár hodinách za volantem navíc. P. S. Vzhledem k tomu, že doma pomalu nebylo “čím by psa uhodil”, jak praví lidové pořekadlo pro situace, kdy je lednice vymetaná a spíž prázdná, bylo nutno navštívit nějaký obchod s potravinami. Nemám v oblibě ty nákupy  v  předvánoční době, ale tento to překonal. Sice bylo méně lidí, ale podle některých prázdných regálů a cedulek v nich ( např. 49 litrových krabic mléka na osobu a den !!!) vypadalo to, že se pomalu blíží konec světa. Proč zrovna 49 ? :-) Vlastně i na nás to dolehlo, když jsme si řekli, že jednou místo vrtulí uděláme špagety. A tak jsme jednomu posledních balení dali do vozíku. Až  doma jsme zjistili, že to samé jsme si řekli na nákupu před Jiz50kou. Takže nejenom, že jsme jej zatím nepoužili, ale i zapomněli, že jej máme. Teď tedy máme dvě, takže kdybych konal jako někteří panikáři, co se v této době spekulativně předzásobili, asi bych měl výhledově uvažovat o tom, jak na nich někde vydělám resp. za co je vyměním, kdyby to nastalo. Ale spíše budu přemýšlet, jak budu řešit “toho Němce”, co mne v posledních dnech párkrát navštívil :-) Co mne trošku trápí vlastně i zajímá, je ale jak ta panika cvičí s akciovými trhy :-(

Smutný pohled z okna

I na dnešní den se předpověď počasí vyplnila, od rána poměrně dost prší a k tomu se přidává i vítr, takže “adrenalin” už bude dostat věci z hotelu do auta, aby člověk nebyl jak hastrman. Natož uvažovat, že by se člověk po odhlášení se z hotelu ještě aspoň na louce a na kousku stopy k Prezidentské ještě symbolicky na rozloučenou s letošní sezónou  sklouznul. Takže běžky už fakt čeká jen cesta odsud ve vaku až do garáže, poté očista od zbytků vosků a ze včerejška nalepeného jehličí, kterému se v lesních úsecích nešlo vyhnout, a pak už jen čekání na příští zimu. Bude? Kde? A kdy? P.S. A na oběd už doma, stále prší, jediné plus, auto se zase trošku opláchlo :-)

Relax, aneb program po zbytek dne

Poté, co jsme doplnili tekutiny, tentokrát už na hotelu, mezitím na pokoji technici zvládli výměnu televize (DVB-T2 dorazila i do těchto končin), směřovaly naše kroky do místního wellnessu. Paní provozní sice byla nucena zamknout dveře na terasu sloužící jako přírodní ochlazovna pro saunu, neb hrozilo, že by tam někomu mohlo přistát za krkem něco sněhu ze střechy, ale my jsme si stejně vystačili se zchlazením uvnitř a v kapalné formě :-) Sauna byla sice trošku teplejší, vířivka prý zase o něco chladnější, takže celkem jedna paráda. Když se tak ohlédnu, tak by se to taky mohlo nazvat jako Jizerská 50. Jen místo na sněhu to bylo ve vířivce a nebyly to kilometry ale minuty :-) A pak už čekal jen stůl u okna s výhledem do údolí a večeře. Tentokrát v podstatě taková “tříchodová”. Jeden měl první a druhý chod a druhý zase ten druhý a třetí :-)

Prezidentská praskala ve švech

V podstatě prý tady nic neobvyklého. Když jsme byli u Šámalky, tak to ještě nebyl ten správný hlad, i proto padla volba na Prezidentskou chatu. Pravda, možná, že bychom ten hlad tam dostali ve frontě při čekání na volný stůl, neb jsme tam byli v nejexponovanějším čase, ale volba byla Prezidentská. Tam jsme měli úžasnou kliku, bez čekání stůl pro dva, který právě opouštěli již občerstvení hosté. Proč kliku? Byl jediný volný a za námi už to tam bylo o čekání ve frontě. Takže doplnění tekutin a energie bylo nejen stylové ale i rychlé :-) Venku se mezitím o další dva stupně oteplilo, stopa ještě více změkla a až na pár výjimek by asi nejlepší máza byl opět nějaký klistr. Možná ani ten už ne. Na tento sníh má můj kolega trefné pojmenování. Říká, že by to nejelo ani na včelí med. Každopádně to dnes bylo, byť na méně kilometrech, o připomenutí různých podmínek letošní “Jiz50ky”. Dokonce se tam vešly i nějaké navíc, např. kdy stav jedné lesní zkratky prošlapané pár turisty nás dokonce donutil sundat běžky a obejít to lesem, resp. trasa avizovaná  jako udržovaná skútrem podle nás skútr v letošní zimě asi neviděla. Ale i to jsme nakonec dali. Prostě ten kopec od přehrady Josefův důl nahoru na Královku byl dnes nejen plný překvapení ale i poučení, že když je někde uvedeno, že cesta je sjízdná, neříká se tím jak :-(. Ale zvládli jsme nakonec všechny dnešní výzvy, které přinesl sníh.  S konstatováním, že únava po dnešku je snad větší než po celém našem nedávném pobytu pod Dachsteinem. Běžky a boty pak už jen putovaly do vaku v autě a pro nás tu začíná druhá část zdejšího pobytu, relax. P.S. Nejvíce je oteplení znát na stadionu, logicky, je nejníž. V horních partiích ale stále vládne zima, byť i tady už se jí to trošku vymyká z rukou. Pro nás plus, neb cesta od hotelu nahoru na silnici do Bedřichova výrazně roztála a riziko z potřeby řetězů při zítřejším odjezdu se výrazně snížilo. Relax začínáme v křeslech u krbu s knihou či tabletem v jedné ruce, aby ta druhá zůstala k dispozici pro šalek či sklenku položenou na stolku. Nemusím zdůrazňovat, že pitný režim třeba stále dodržovat:-)

Téměř jarní dopoledne

Sice vymyšleno bylo, ale v provedení se muselo trošku zaimprovizovat, neb až dolů k nádrži Josefův Důl by zbytečné “spadnout”, na druhou stranu ta “lesní pěšina” hned za Královkou nevypadala , že by se nám po ní chtělo někam jet, byť po ní z opačného směru před námi někdo přijel. Takže jsme usoudili, mj. i dle rady paní z kiosku, že nejlepší to bude po žluté k silnici a odtud lesní stezkou bez lyží rovnou na stadion, abychom na Novou Louku přijeli ve stopě. Oteplení už tu bylo ve kvalitě sněhu sice znát,  ale po přemáznutí se to ještě dalo. Zejména v lesních úsecích to i docela jelo, byť díky počtu běžkařů toužících si zde dnešek užít, už byla stopa místy rozbitá. Každopádně ale klobouk dolů před OPSkou za přípravu tratí na víkend, kdy mj. na pětce vedle probíhaly závody žactva. Šámalku jsme ani nezkoušeli, neb srocení běžkařů i turistů dávalo přesvědčivý signál, že na tomto pomalu kultovním místě to s poledním občerstvením nebude jen tak hned. Takže zpět s cílem Prezidentská chata. U Buku jsme to místo na stadion vzali rovnou dolů k silnici a pak lesem  na rozcestí pod kopcem, na jehož vrcholu se tyčí rozhledna Královka. Trošku nás překvapilo,  že to místy pomalu nebylo na lyže, ale dali jsme to a když se v povzdálí objevila silueta Prezidentské, bylo jasno nejen o občerstvení ale i o to, že dolů už dnes nikam nepojedeme a maximálně už to bude jen kolem Královky. 

Probuzení do sobotního rána

Venku je, překvapivě, zima :-) A vypadá, že by se mohlo i vyjasnit na obloze. Tak si ji jdeme, letos zřejmě už naposledy, užít. Sice nejprve bude třeba doplnit energii na snídani, ale už teď je jasné, že první cíl bude Nová Louka. A snaha bude se tam dostat co nejkratší cestou. Ale samozřejmě ne za každou cenu.

 

Po dvou týdnech opět Bedřichov

Tentokrát už bez startovního čísla a nervozity a na hlavně celý víkend. Cesta až do Janova téměř suchá, v Janově první sněhové krupky a od stadionu až pod Královku už souvislá sněhová pokrývka. Na parkovišti pod Královkou jsme obhlédli stav cesty k hotelu (krátký ale docela slušný “padák”) a padlo rozhodnutí, že i přes telefonické upozornění paní provozní, že to zpět nemusí dopadnout, když nemáte 4x4, to dáme nejen dnes dolů, ale když nám v tom pomůže avizované oteplení a řetězy, tak i v neděli snad i nahoru. Auto na to může až do neděle odpočívat. My jsme sem vlastně přijeli se stejným cílem, tak uvidíme, kdo na tom bude v neděli večer lépe :-)  První obhlídka sněhové pokrývky a stopy na Prezidentskou vypadá poměrně dobře.

Do čeho to dnes jedeme?

Dva týdny po 53. ČEZ Jizerské 50 se vracíme do Bedřichova, tentokrát na celý víkend a určitě na méně kilometrů :-) Na druhou stranu program zase doplní i jiné “procedury” :-) A proč se před tím tedy nepodívat na místní webkamery, jak tam je? P.S. Slibuji, že ten pohled na Jizerku je jen pro srovnání. Až tam se zítra určitě nevypravíme :-) To bychom zcela jistě nestihli ten sobotní podvečerní wellness :-) A asi nejen ten:-)

Zima by měla trvat ještě aspoň měsíc

Ale to říká kalendář. Skutečnost za oknem vypadá ale jinak. V pondělí to vypadalo, že po tom "dynamickém" víkendu by mohl být klidný jak týden tak i víkend. Sice se to až do pátku tak netvářilo, neb občas to spíš vypadalo, že se řídím podle hodin ve vedlejší kanceláři,  ale víkend to snad narovnal. Byť to bylo částečně ve společnosti kolem kroužících virů, kterým jsem snad úspěšně odolal různou formou prevence. Víkendový relax "zpestřily" i první práce na zahradě - hlavně ve skleníku. S očekáváním, že končící zima spíše připomínající začátek jara podpoří růst první jarní zeleniny. Navíc jelikož celková expozice doby teplot nad 8°C od počátku roku dospěla k hodnotě, při které nutno provést první postřik proti na broskvích proti kadeřavosti, stalo se tak před chvílí. Vše ještě doprovodilo pár řezů pilkou, aby se broskvoním odlehčilo od několika starých větví.  Na rozdíl od zahrady nám teplé počasí, hlavně na horách, moc radosti nedělá. Pokud to bude pokračovat, tak to víkendové běžkování plánované do Jizerek kolem Královky a Nové louky by moc velkým zážitkem nemuselo být. Ale stejně jako to bylo s Jizerskou 50, ukáže se až na poslední chvíli :-) A jak již bylo řečeno v nějakém z předchozích příspěvků, příští víkend nebude jen o běžkování :-)

53. Jizerská 50 pohledem hobíka z 8. vlny

Zde je to slíbené ohlédnutí se za nedělí 9.2.2020, přesněji řečeno dnem, kdy mé běžky měly zvládnout  v jednom “zápřahu” vzdálenost 50 kilometrů. A to na trase s poměrně členitým profilem. Vždyť celkové převýšení trasy je 937 m, nejdelší stoupání s převýšením 187 m měří 3,1 km, max. klesání na trase je 10,1% a stoupání je 13,4%. Pečlivá příprava v posledních dnech sice dostala “menší trhlinu” v podobě od úterý naraženého levého ramene a špatného spaní na neděli, ale všechno ostatní už tomu šlo na ruku, takže po improvizované vlastnoručně připravené lehké snídani na pokoji penzionu Volt, neboť snídaně se zde totiž podávají až od 8.00 hod., tj. v čase, kdy už jsme stejně jako ti ostatní zde tu noc ubytovaní mířili do Bedřichova (takže v neděli asi zde snídaně asi nakonec ani nepodávali :-), jsme vyrazili směr Bedřichov. Jelikož se startovné zařizovalo s velkým předstihem, byla k tomu i parkovací karta na parkoviště Maliník, takže po krátké procházce z něj už čekal jen stadion. Malým zpestřením v rámci předstartovní nervozity bylo společné foto s kolegy a kolegyněmi z naší firmy. A pak už jen u servismanů Swix okouknout, čím se dnes u nich maže (základ jsem trefil předem a stoupací vosk V50 domáznul sám na místě) a potvrdit si svou mázu s vírou, že mne na aspoň až k Jizerce podrží. Pak ještě jedno “selfie” poslané Messengerem zbytku domácích fanoušků (foto by mohlo mít titulek ”Na popravu se vztyčenou hlavou” :-)), postavit se před startovní koridor pro 8. vlnu a čekat startovní výstřel určený pro její start. Před ním jich ale zaznělo ještě sedm, pro vlny od těch nejlepších až po ty o chlup lepší než ti z 8. vlny, kam patří i nováčci. Na stadionu už byl docela šrumec, neb přítomnost více než 5500 účastníků a diváků 53. ročníku ČEZ Jizerské 50 na tak malém prostoru byla znát. A pak už nezbývalo než si počkat v tisícihlavé skupině na povel, aby se i tato poslední vlna dala do pohybu. Ještě předtím samozřejmě proběhlo doplnění energie. Žádný párek v rohlíku a čaj, ale 2x gel zalitý iontovým nápojem. S blížícím se startem trošku vzrůstala nervozita, neb vidina, jak se ta tisícovka běžkařů po pár set metrech začne skládat do tří stop a jak se v tom davu pojede až pod Šámalovu chatu, ta mne trošku děsila. Ale na to, abych za plotem stojícímu divákovi nabídnul zdarma své startovní číslo spolu i s běžkami to ale fakt nebylo :-). A tak se startovním výstřelem vše nějak opadlo a všechny obavy se ukázaly jako zbytečné, neb se mi povedlo nejen se včas dostat do stopy bez nějakých větších strkanic, ale hlavně si to své putování “Jiz50kou” rozjet v mém tempu. Proti plánu “na dojetí” jsem byl o chvilku dříve na Knejpě, což bylo od stadionu stále do kopce, zato odtud na Jizerku mi to, byť to bylo už málo členité a závěr se slušným klesáním, moc nejelo. Na Jizerce se dostalo “první pomoci” i běžkám, na místy už rozbředlý sníh nefungovalo už totiž nic jiného, než klistr. Po větším občerstvení se zde pokračovala trasa s počátečním stoupáním pak už relativně po rovině, aby si člověk závěr před Smědavou užil a slušně se i svezl až pod samý začátek toho pověstného 3,1 km dlouhého stoupání. Když se mi povedlo i jej v pohodě zvládnout, začalo to vypadat dokonce na celkový čas těsně pod 6 hodin. Ale to jsem se přepočítal. Od Hřebínku už to totiž bylo v průsecích a na volném terénu dost proti větru a když se k tomu přidaly už umydlené a rozbité stopy po průjezdu několika tisíc závodníků, kdy běžky občas místo vpřed zamířily do boku, má druhá očekávka nakonec nedopadla. Ale v cíli jsem byl stále o půl hodiny dříve, než jsem si původně naplánoval dojezd. Takže maximální spokojenost, úžasný zážitek a hlavně klobouk dolů před pořadateli, jak se jim to všechno podařilo zvládnout. Vždyť ještě v úterý to vypadalo na zkrácený závod na náhradní trase a v podstatě na zkrácených okruzích, navíc za tmy. Tedy s čelovkou. Navíc tu hned večer po skončení závodu převzal vládu sílící vítr orkánu Simone doplněný deštěm se sněhem. Takže to i časově bylo tip ťop. A nakonec i díky všem, kteří mi věřili a fandili. Narozeninový dárek jsem si opravdu užil. A byl i někdo, kdo si pro oslavu narozenin zřejmě  zvolil přímo “Jiz50ku” (viz poslední foto). P.S.  Co k tomu dodat na závěr? Když jsem startovné dostal jako dárek k narozeninám, pocity kolem toho byly spíše smíšené. Ale nesouvisely s dárkem samým, ale s tím, abych dárce nezklamal, neb jeho smysl byl, že mi věřili, že to, byť jako ”hobík nováček”, zvládnu. Byť jsem na trase už o tom nezapochyboval, byly chvilky, kdy to bylo fakt trošku i o té psychice. Tělo sice nepatří mezi ty úplně netrénované, ale takový zápřah mockrát nezažilo. Když se k tomu přidaly občas podkluzující běžky, místa, kde to mělo jet samo, ale člověk musel pro to “píchat jako o život” a ten vítr v závěru, asi nebylo čemu se divit. Ale když si k tomu člověk přidal na druhou misku vah, že cílem je si to užít, to motivovalo. Kdyby to nestačilo,  tak tu byla v záloze ještě úžasná atmosféru tohoto závodu a hlavně připomenutí toho, proč tu jsem. A tak se “kyvadlo” definitivně přemístilo na tu stranu označenou PLUS. To, že se to s průběhem závodu měnilo (tím pozitivním směrem), od prvotní motivace závod jen dojet, přes dojet a užít si jej až po dokázat si navíc i to, že má tělesná schránka ještě něco vydrží (nejen fyzicky, ale i psychicky) je snad pochopitelné. Prostě jsem si říkal, že když zvládnu toto, tak určitě budou ještě i jiné situace v životě,  kdy si na to vzpomenu a zvládnu i je nakonec také. Stejně jako “Jiz50ku”, když ještě před koncem loňského roku jsem o tom ještě nebyl úplně přesvědčen. Tak Skol! a jak se říká, že pachatel se vrací na místo činu, tak příští víkend “dovi” pod Královkou. Tentokrát nejen ve stopách kolem ale i ve wellnessu a navíc už bez gelů a ionťáku :-)