neděle 31. července 2011

Již necelá stovka hodin

zbývá, samozřejmě pokud se na informacích sdělených z cestovky nic nezmění, v což doufáme, aby se kola odlepila od rodné hroudy a "ocelový pták" si to s námi namířil na pár příštích dní za teplem - tentokrát pro změnu (tedy jako je tomu v posledních několika letech v výjimkou loňského Norska, kde teplo vypadalo jinak) opět do Řecka. A že tam teplo bude, na to je možno vzít jed. S tím se ale počítá. Co jej ale všechno doplní, to se teprve uvidí, neb díky spoustě aktuálních informací a fotografií pořízených zde v nedávných dnech je toho na výběr docela dost. Doma se ale práce nezastaví, pouze my si dáme menší přestávku a svěříme to tady našim "zodpovědným zástupcům", jak to o dovolených bývá obvyklé, abychom po návratu konstatovali zásadní pokrok a mohli se vrhnout do závěrečné etapy, která by už měla vést k toužebně očekávanému konci. Ale nejprv třeba tělu i duši řádně odpočinout dáti a teprv pak o dalších plánech rozjímati :-) Pozn. Doufám, že ty tři fotky vypůjčené z http://www.kerkyra.cz/ brzy nahradím těmi svými, aktuálnějšími.

sobota 30. července 2011

Dva báječné týdny na Jadranu

Zdravím všechny a se svou troškou do mlýna i já přispívám do domácí drbny. Cesta pohoda, na závěr cesty sjezd pár serpentýnama, kde je na kraji silnice vždycky konec asfaltu, svodidlo a hned díra do prázdna, na pobřeží a pak už místo pobytu - chorvatský Pisak, poměrně klidné sídlo s 220 obyvateli a s docela dost turisty. Pláže kamenitý, dá se tady dobře potápět, bohužel ryby i slávky jsou už dost vybraný. Přesto jsme něco nalovili.A okolí? 6 km vzdálený ostrov Brač (sledovali jsme, jak tam docela dost hořelo), kouknout jsme se byli v Brele, Bašce Vodě, Omiši i v Makarské. Počasí až na několik posledních dnů paráda - někdy až tropy, voda v moři taky neměla chybu (občas i o slušné vlny nebyla nouze) a vše kolem taky ne, prostě paráda. A pokud nevěříte, přivezli jsme si o tom "hafo" fotek, vzorek přikládám :-)

čtvrtek 28. července 2011

Na začátku byl kašlík nebo spíše jen takový chrapůtek

Občasné pokašlávání mne sice už pár dní trošku znervózňovalo, ale jelikož se vyskytovalo opravdu jen náhodně, říkal jsem si : "Vem to čert, vono si to nějak sedne". Když ale ve středu přituhlo a občasný kašlík přidal na síle tak, že v kanceláři občas znervózněl i kolegy, říkal jsem si, že s tím asi bude potřeba něco dělat. A když se dnešní ráno vše zopakovalo a v mezidobí se přidala i teplůtka, nebylo vyhnutí než zajít za odborníky. Když jsem tam směřoval a kašlík bylo slyšet na všechny strany, říkal jsem si, že mi snad budou věřit, že se nejedná o simulaci. Ale jako na potvoru, když se objevil odborník, kašlík jako když utne. A tak musely přijít na řadu testy. Byť ze začátku vše vypadalo, že je vše OK, nakonec se problém našel. Kašlík sice ustal nadobro, ale vyskočila teplůtka tak, že bylo rozhodnuto o hospitalizaci. Snad jen do zítra. A abych to nějak přežil, dostal jsem náhradní, byť jen na pouhé překlenutí vzniklé situace. Cože se to stalo? Ááále, začal drhnout ventilátor u chlazení v počítači a potom se definitivně zasekl, což mělo za následek, že se počítač začal přehřívat. A tak byl odstaven a do zítra si počká na servisního technika, který mi jej snad co nejdříve vrátí, neb v něm mám uloženo docela dost práce z předchozích dnů a fakt bych to potřeboval použít. Náhrada je opravdu jen dočasná a s omezenými možnostmi :-(

neděle 24. července 2011

Neděle od slova nedělat :-)

Ale vyšlo to tak nějak asi na půl možná i o trošku méně, neb další objednané práce nepočkají a že je potřeba pro ně zajistit podmínky, když tu chceme zároveň nějak bydlet, o tom žádná. A kdy jindy je více času než o víkendu :-) A tak šla dolů snad už poslední zeď a od teď už toho bourání snad bude mnohem méně. Což ale neznamená, že žádné, neb ještě nějaké ty rozvody v patře a nyní vybouraná šachta ze sklepa až na půdu také ještě něco snese, ale už to bude většinou jen stará omítka. A byť dnes toho odpočinku moc nebylo, chvilka na prohlédnutí si zahrady se našla. A bylo se na co dívat. A nejen to, už je i co ochutnat a nemusí k tomu být zahradní krb :-)

sobota 23. července 2011

Pele-mele posledních 48 hodin

Aneb páté přes deváté většinou beze slov. Snad jen,  že na počátku bylo probuzení do pátečního rána, které nestálo za nic, neb pršet rozhodně nepřestávalo a vidina, že se podaří položit základní vrstvu betonu pod podlahy se začala vzdalovat, i když příslib, že se bude dělat za každého počasí, tu stále byl. Než ale přijeli řemeslníci, tak jsem si chtěl dát věci do auta, abych jim pak rychle předal instrukce a odjel do práce. A jelikož u nás byl toho dne nedobrovolně kocour Nik, bylo nutné dávat pozor, aby nevyužil otevřených dveří a nevzal roha. A jak jsem se snažil odejít (s taškou s počítačem na rameni a nohou ve dveřích, abych vykryl prostor), smekla se mi na rameni taška s počítačem, já jsem přestal nohou „těsnit prostor“ v otevřených dveřích a co si myslíte, že se stalo? Stačila malá škvírka nad kolenem a bylo to. Nik využil mého chvilkového zaváhání a vyrazil před dům. Já ale hned za ním s myšlenkou, že pokud jej nechytnu hned, tak jen tak do práce neodjedu a užiji si jeho nahánění domů, neb mne rozhodně neposlechne. Ale netušil jsem, že si to užiji hned, neb jak jsem vyrazil za ním, smekl jsem se na mokré fólii, kterou mají řemeslníci přikrytý dvůr kolem míchačky, praštil s sebou na ni a ještě stačil vysušit i pár kaluží. Ale stačil jsem ještě na Nika zařvat, což asi s tím, jak jsem se před ním válel na zemi, zabralo a kocour se ohlédl a na okamžik znehybněl. A jelikož jsem mu byl na dosah, tak jsem po něm sáhnul a pak jsme oba, já jak vodník a on jako vítěz ještě k tomu významně pohybující ocasem, vstali a šli domů. Tedy jeho jsem nesl. On se usadil na parapet okna v patře a dolů už nepřišel, já se "lehce" osušil,  převlékl se a šel přivítat řemeslníky, kteří právě přijížděli. Vyřídil jsem jim vše, co jsem potřeboval, pomohl opravit přívod k míchačce a vyrazil do práce. Po návratu první příjemné překvapení, betony položeny, byť počasí venku nestálo za nic. A nebylo pro tento víkend poslední. Když k tomu přidáme poměrně pěkné počasí, tak byť i sobota byla většinou pracovní, našel se prostor podívat se i kolem a něco k tomu i ochutnat :-)



čtvrtek 21. července 2011

Voda, voda, voda - a to ve všech pádech

V prvním je to VODA (pořád padá ze zamračené oblohy a v těchto dnech je na prvním místě ve všech zprávách), ve druhém VODY (je všude už docela dost - to, co lze odečíst z metru, je výsledek za necelých 30 hodin), třetím VODĚ (navzdory jí práce pokračují aspoň uvnitř, když dnes plánované betonování první vrstvy pod podlahy se muselo odložit zatím na zítra), čtvrtém VODU (sice potřebujeme, ale někde a v něčem by jí nemuselo být tolik), pátým voláme VODO (už by to pro tyto dny mohlo stačit, nech si něco "na pak"), v šestém o VODĚ (se teď všude mluví a o ní to teď právě je i doma, neb se podařilo zprovoznit již všechny nové rozvody v přízemí ) a s VODOU  v pádu sedmém vše začíná a někdy i končí. A my bychom zítra potřebovali, aby něco dalšího z plánované rekonstrukce druhé bytové jednotky mohlo začít. Proto (a nejen proto) by si ten déšť mohl dát zase chvilku pauzu, aby nemuseli zahálet jiní :-) A jinak zdravíme do Pisaku (Omiš, Chorvatsko)!

úterý 19. července 2011

Jedno končí, druhé začíná

Ano, až na malý detail, posuvné dveře a dokončený obklad kolem nich, už mohlo být vše zamýšlené pro přízemí hotovo a mohlo se (a tak se postupně i děje, mj. pereme už zase doma :-) instalovat vybavení. Pokračováním už měla být "jen" výměna parketových podlah ve dvou sousedních pokojích a "doladění" naší koupelny v patře.  Ale co se nestalo. Pod parketami obou pokojů nebyl očekávaný beton, jako v obývacím pokoji, který prošel rekonstrukcí před dvěma lety, ale prkenný základ. A pod ním polštáře z trámů a navážka. Což v řeči stavbařů znamená, chceš-li v takové místnosti udělat novou podlahu, musíš vybrat vše do úrovně 20 cm pod úroveň podlahy, zhotovit dvě vrstvy betonu oddělené izolací (tepelnou i proti vlhkosti) a poté čekat, až to patřičně vyschne, aby se na to dala položit vytoužená podlaha. A tak místo toho, abychom se těšili z výsledků končící jedné akce, začínáme druhou. Což znamená, že se na dvoře opět objevil kontejner na navážku, byť už jen  z poloviny druhého pokoje (vše předtím vybrané v posledních dnech bylo použito k ekologickému zavezení již nepoužívaného septiku na konci zahrady), čtyři kubíky písku a cement na první vrstvu v obou pokojích  a ve čtvrtek startujeme II. etapu, která oproti původním, plánům trošku "nakynula". Což ale znamená, že bychom mohli začít uklízet nejdříve až po 9. září, kdy by mělo být vše, co se do II. etapy vešlo, hotovo. Určitě to opět nebude jednoduché, neb o překvapení určitě nebude nouze ani zde, zvláště když jsme k tomu ještě "přidali" dořešení společného přístupu do sklepa a na půdu z obou bytových jednotek :-) Ale na druhou stranu tento poměrně zásadní zásah do domu by mohl posunout podmínky pro bydlení v něm na hodně let dopředu. A co patří na závěr (byť docela pozdní z pohledu doplnění joulů) dne? Přece nějaká ňamka - tentokrát bulharské kebabče na grilu s žejdlíkem červeného téže provenience a přáním, aby se i ve druhé etapě dařilo a výsledek se dostavil v plánovaném čase i očekávané kvalitě.

středa 6. července 2011

Au revoir, PARIS ...

Všechno jednou končí a tak jsme si spolu se zážitky a spoustou fotografií snad s sebou přivezli i domů aspoň kousek pořádného léta, neb právě to zásadně přispělo k tomu, že krátký výlet do Paříže se vydařil nad jakákoliv optimistická očekávání či prognózy. Kdyby nám někdo předem řekl, že to bude prodloužený víkend doslova a do písemně bez jakéhokoli mráčku, přesněji řešeno "azurro nad hlavou", nevěřili bychom. A on jóóóóó! Stal se skutečností, tedy dalším zážitkem,  na který se nezapomíná.

úterý 5. července 2011

Pondělí, aneb kdo si počká, ten se dočká

Aneb sice jsme dnes opravdu hodně času strávili čekáním (mj. na Eiffelovku to bylo opravdu něco a navíc nejen dole ale i v patře), ale opět to stálo za to! A nebylo to jen o těch známých místech (mj. na jednom ne úplně známém jsme báječně poobědvali téměř jako nefalšovaní Pařížané, jen v tom vypitém  vínu, vodě a kávě jsme se pochopitelně nemohli rovnat :-) A když se to doplnilo ještě podvečerní projížďkou lodí po Seině, i pondělí nemělo chybu.