Květen přichází s mírným ochlazením

Třetina roku 2020 je zítra historií. Třetina, která trvala, přestože ten čas letí jako bláznivý, nakonec docela dlouho. Dlouho tím, jak byla hlavně od půlky března jednotvárná a hlavně nudná. Vstup do dalšího měsíce asi nebude jiný, byť se to kolem začíná zase pomalu rozhýbávat a něco se už zase vrací do stavu před vyhlášením všech těch opatření. Třeba křupavé houstičky s dýňovými semínky z pekárny Sázava :-) O tom, že v dubnu všechno kulminovalo, svědčí například i nula ujetých “služebních” kilometrů na tachometru auta. Na co to ale nemělo a ani nemá vliv, je příroda. Ale ta zase má ty své “nepřátele”. Od přízemních mrazíků až přes nedostatek vláhy. Každopádně nám to “nezáživné” období zpříjemňuje. Např. vistárie se letos “pochlapila” jak u pergoly tak v provedení bonsaj.

Krabičky, kelímky, víčka pokračují

I to, hlavně ale ve větší míře, s sebou přináší současná doba, kdy se možnosti na zajištění stravování výrazně zmenšily. Na druhou stranu je ale potřeba vyjádřit velký obdiv a dík směrem k těm, kteří našli způsob, jak je poskytovat i v těchto podmínkách, byť to není nic nového, co bychom z nedávné doby neznali. Akorát to nebylo tolik svázané s řadou zdravotních opatření. Samozřejmě existuje i osvědčená varianta, tedy vzít si vlastní krabičku k opakovanému použití a naplnit si ji doma. Ale to si nechám až na příští týden, kdy už mne čeká po delší době zase cesta do Prahy. P.S. A tak i tento týden jsem zůstal věrný hradeckému Gurmánu. Navíc jsem k tomu ani tentokrát nevyužil dovážkové služby, takže jsem se aspoň na pár minut v rámci polední pauzy zvedl ze židle :-) 

Očekávaný déšť se konečně objevil

A kupodivu tentokrát nás déšť neminul a byť napršel jen necelý centimetr, přesto jej nejen zahrada ocenila. A když se k tomu dodá, že by to pro příští dny nemusel být poslední déšť, tak by to zase mohlo na pár dnů zahradě pomoci a vše by se mohlo patřičně zazelenat. Vím, dlohodobý vláhový deficit by nesrovnalo, ani kdyby pršelo celý květen a červen, zvláště po této na srážky slabé zimě, ale pro potřeby letošní sezóny dává určité naděje květnová předpověd. Tedy, že by se aspoň vláhový deficit nemusel tolik zhoršovat. Tak uvidíme, každopádně ale nebude stačit jen čekat, co spadne na zahradu. I letos bude platit, že škoda každého litru vody spadlého na střechu domu, příslušenství, pergoly a Clifova kotce, který se nepodaří zachytit do sudů.

Klid, to byl jen pes

Na začátku týdne jsem měl termín, na který se mi podařilo se na Internetu objednat na výměnu již více než dva týdny propadlého řidičského průkazu. Byl to první termín, neb minulý týden rezervace ještě možná nebyla, tedy probíhalo to ve stylu “kdo dřív přijde ...”. Takto jsem to měl dnes v pohodě, bez ohledu na ostatní zde čekající lidi, tedy i bez čekání. A že jich tu bylo na chodbě k desítce, takže aby to bylo nějak +/- 2m, těm posledním doporučovali chvilku si počkat venku. Jednou z čekajících byla slečna se psem (ten jediný byl bez roušky :-)). A že už to tam pro pejska bylo asi dlouhé, tak si relativně potichu zívnul, což ale vyznělo jako kombinace kašle a štěkání. S paní stojící vedle mne to hrklo tak, jakoby do místnosti vtrhlo komando ozbrojených lupičů. Vypadalo to, že se vrhne na vedle stojícího pána, aby ji ochránil. Ten ale zachránil situaci slovy: “Klid, to byl jen pes”. Nedovedu si představit, co by bylo potom, kdyby tam zakašlal (navíc přes roušku do rukávu) někdo z čekajících. P.S. Až takový může být strach v dnešní době!

Tentokrát už ne jen mezi ploty

Ano, s narůstajícím počtem týdnů nouzového stavu a s ním spojeným zákazem volného pohybu osob se objevují další věci, které třeba  řešit a nelze odkládat.  Resp. asi taky lze, ale za jakých důsledků. Navíc některé řešit nelze “mezi ploty”, a když člověk není v karanténě, tak se někdy musí za ten plot vypravit. Pravda, někdo se řídí heslem, že pokud nejde o život, jde o h...o, ale až tak to nechat dospět si myslím, že netřeba. Zejména když kolem číhá spousta dalších nebezpečí, kterým se člověk stejně tak neubrání a řeší to přiměřeně riziku. A byť pracovní dny v tomto čase netrávím prací z domova jako většina kolegů a občas se pohybuji za účelem “ulovení si něčeho k snědku” i po městě, tak opatrnost je stále věc č1.  Mediálně podporovaná pandemie covid-19 nás totiž zaměstnává do takové míry, že si přestáváme všímat dalších aktuálních problémů. A nejen těch. Jsou i takové, které hrozí sice později, ale předcházet by jim bylo možno už nyní. Na druhou stranu některé nedořešené současný stav hodně posunul dopředu, jako třeba platbu kartou. Nedávno chtít zaplatit kartou útratu pod 100 Kč bylo téměř nemožné a teď nevadí, když se kartou zaplatí za dva rohlíky. A to vše, byť v lokálních podmínkách, platilo opět i v již téměř uplynulém týdnu. Tedy pokračující mediální a informační masáž, informace typu co platilo včera, neplatí dnes a mezi tím “slalom” zvládnout situaci jak pracovně tak i osobně. A k tomu obědové plastové krabičky, papírové krabice a kelímky, neb energii doplňovat třeba. O víkendu obsadily květy další vázu, tentokrát ale v Pardubicích. My si na zahradě užíváme živých květů a aby to nebylo jen o kochání se, konečně se opravy dočkala zídka u sklepa a je i jasno s budoucností květinového jezírka. Bude se muset uskrovnit, aby se do něj vešla nová plachta a nemuselo se nic svařovat. Takže se nebylo čemu divit, když v sobotu se ke slovu dostal i zahradní krb :-)

V záplavě květů kolem

Již pomalu obligátní žlutou tentokrát doplnila, a snad ve větší rozloze, bílá. Ta na rozdíl od té žluté v uplynulých dnech přilákala zájemce o netradiční fotografii. A že jich bylo v třešňovém sadu tolik, že by se “ve špičce” dalo pochybovat o to, že existuje nějaký zákaz volného pohybu osob :-) P.S. A jak tomu je zde již několik let obvyklé, na 1. máje nebude po květech ani stopy. Pak že na tom globálním oteplování není aspoň kousek pravdy :-)

Někde mezi korálovou (plátěnou) a rubínovou

Asi nejsem sám, komu připadá, že ten čas letí stále rychleji, byť to fyzikálně není možné. Ale zase tak moc daleko od té "mé pravdy" to nebude,  neb než jsem se vzpamatoval, abych si je vyfotil pohromadě, zůstal jediný. Myslím ten svatební koláček :-)  P.S. Čas sice letí, ale příčinu, proč zůstal jediný, nutno v tomto případě hledat v jeho "krátké životnosti" resp. v mé pomalosti :-).

Proměna jarní kolekce

Nastal zřejmě čas, kdy červená mikina už není IN. Možná, že by se to dalo říci, že ke slovu přichází konečně zdravý rozum, neb čísla hovoří, že by se taky mohlo stát, že výsledkem drakonických opatření sice na straně jedné bude relativně kontrolovaný stav nad jedním nebezpečím, ale na straně druhé vzniknou nevratné změny. V řadě případů také provázené ztrátami na lidských životech. A mnohdy ještě většími. Prostě rovnováhu nelze opomíjet ani v takových situacích, v jaké jsme nyní. I nouzový stav a krizové řízení má svá pravidla, takže nikoho neopravňuje jej zneužívat. Ale jestli jím poškození budou oprávněně požadovat náhrady, věřím i v to, že při konečném zúčtování nebudou zapomenuti ani ti, kteří nekonali jak měli či konali, jak neměli. P.S. Nebo že bych byl naivní ?

O další krok blíže létu

Sice zatím bez nějaké větší perspektivy ale s očekáváním, že nejpozději půlka května rozhodne o všem podstatném. Současný stav ale rozhodně neskončí mávnutím nějakého kouzelného proutku, ale aspoň se přepneme do stavu , kdy už bychom se mohli umět dalšímu “nepříteli” minimálně postavit a zařadit si jej mezi další, se kterými bojujeme v každodenním životě. Už teď se ale některé “ledy” prolomily, byť některé moc nechápu, takže už máme nový termín na jeden neuskutečněný prodloužený víkend, cestovka nám dala až do půlky června čas na rozmyšlenou stran naší letní dovolené a už by se měla dát řešit i výměna propadlého řidičského průkazu, byť jeho platnost po dobu nouzového stavu není zpochybněna. Přesto se víkend mohl odehrát opět jen mezi ploty - s výjimkou cesty na otočku do Bonsaicentra. Zážitky  z něj jsou tedy v podstatě spojeny s tím, co všechno měl člověk o víkendu v ruce dona, v garáži či na zahradě. Od kuchyňského nože až po zahradní rýč. Zmiňovat se, kolikrát člověk absolvoval trasu dům - pergola - dílna. Zajímavé je, že i takové banality v současné době člověk hned spojuje se zážitkem, když nedávno by to bral jen za jakousi povinnou činnost, kterou třeba udělat. Ale aby bylo i něco méně obvyklého, co prožité  zážitky určitě připomíná, tak dnešní Jiříkovu pomstu stejně jako včerejší pikantní kuřecí játra doplnilo i pivo z každoročního (zatím) lednového pobytu na běžkách pod Dachsteinem. P. S. Taky už by se konečně dalo mluvit i o jiných tématech než jen covid-19. Zejména, když se řada z nich mnohdy jeví jako hrozby s ještě mnohem horšími dopady (rozhodně nemyslím ty z ekonomiky a financí, ale jen ty podobné - ze zdravotnictví)? Nebo co třeba taková voda, blížící se léto a očekávané sucho? Prý ještě větší než to loňské! Či řešení leteckého mostu do Chorvatska s očekáváním, že to uvítají všichni, co tam jezdí po vlastní ose do kempů či apartmánů? Copak nám za novinky asi přinese příští týden, aby se to světýlko na konci tunelu přiblížilo? Možných činností “mezi ploty” je sice stále dost, ale občas by to chtělo něčím proložit.

Vítej mezi námi

Kontrola bonsají po zimování ukázala, že pro pár z nich už je jejich miska malá. A kam jinam pro ty větší než do blízkého Bonsaicentra. A když už jsme tam byli, tak samozřejmě nešlo si také neprohlédnout bohatou nabídku vystavených druhů bonsají a veškerého materiálu potřebného pro jejich pěstování. Výsledek návštěvy? Opět prima zážitek z prohlídky, potřebné misky a podmisky jsme si také vybrali a jak to tak většinou při návštěvě zde bývá, i dnes jsme nezůstali jen u toho. S sebou jsme si k tomu přibrali další přírůstek do naší domácí sbírky. Tentokrát je to třešňoplodá jabloň, tak vítej, juniore. Tvoje místo bude mezi našimi seniory, tak ať se daří, nakročeno záplavou budoucích květů by bylo :-)

Vistárie letos překvapuje

Další pracovní týden skončil. Po něm už je snad možno říci, že po již  uplynulém více než měsíci “v karanténě” by nás už nemuselo nic překvapit, byť ostražitost se s přibývajícími dny nouzového stavu stále zvyšuje a z toho vyplývá celá řada nových věcí, které jsou k řešení. Ale zvládají se, stejně tak jako osobní stravování, byť to firemní díky tomu, že většina zaměstnanců je na home office, nefunguje. Ale díky "dvě okénkům" v nejbližší blízkosti firemní kanceláře, které se stále drží při životě a poskytují své služby (snad tak vydrží do toho 8.6.). Víkend bude asi zajímavý, plánů je docela dost, samozřejmě v podstatě všechny na zahradě mezi ploty. Hlavně aby nefoukal vítr od jihozápadu, neb by se nemuselo dát díky prachu ze staveniště pod námi ani vyjít ven. P.S. Jediná dřevina, která byla zatím ušetřena jarnímu sestřihu je vistárie u pergoly. A ta, jak to tak vypadá, nás odmění zase po pár letech poměrně velkým množstvím květů.