"Už jenom 14 dní, ..." Kde já jsem to už slyšel ?

Konstatování v nadpisu dnešního příspěvku vypovídá o tom, že kolem se v podstatě nic nemění a vše pokračuje v již docela omletém scénáři s tím, že to, co to má "v rukou", je očkování. U ostatního by se o prokazatelností mohlo polemizovat, každý druhý má svůj výklad a nebudeme si zastírat, že vždy účelový, neb jak jinak. A jelikož už to trvá hodně dlouho a to světýlko na konci tunelu se začíná objevovat teprve nyní a navíc hodně pomalu, přicházejí na svět i nápady na řešení, které ještě nedávno všichni naprosto odmítali či dokonce odsuzovali jako nepřijatelné a všemu odporující. Je zajímavé, jak někteří v tomto divném čase ztrácí i paměť, zejména když jsou to většinou stále ti titíž, orientující se snad ve všech oblastech a vyznačující se hlavně rychlostí své reakce doslova na cokoli zveřejněné pomalu rychlostí blesku na Twitteru. Na obsahu většinou nezáleží, hlavně když je v textu ne apod.  další zápory.  Ale jak jeden moudrý z Hradu řekl, že jen hlupák nemění své názory, tak asi ok. Pro mne ale jen v případě, že by to "prozření" vedlo k nějakému smysluplnému řešení.  Jen ať to všechno neskončí klipsnou s chipem na uchu každého z nás. Toto vše se děje už v jarním čase, kdy posun směrem k teplu už je znát. Ráno nás opustily ranní mrazíky a slunečních paprsků jsme si v uplynulých dnech také stačili užít. A byť si člověk ještě musí stran barev, zejména na parapetech oken a při přípravě domácí velikonoční výzdoby, trošku vypomoci od profesionálních zahradníků, tak nejen to přibývající teplo přispívá k lepší náladě.  Radost už dělá nejen zahrada, ale i ten můj, jak já říkám, "viklací" kotník, takže jsou tu opět měřené kilometry. Ty bych si v loňském roce rozhodně za rámeček nedal, ale od něčeho se po tom "pajdání" musí začít a dvě pěší procházky po nejbližším okolí (už nejen po katastru obce) jsou toho důkazem. Kilometry nachozené po zahradě při jejím postupném probouzení po zimě nepočítám, ale taky jich nebylo málo, takže brzy by už mohly přijít zase ke slovu běžecké boty. Doplňujícím zážitkem uplynulých dnů byla mailová i telefonická komunikace s jednou z institucí státní správy, zklamání na straně jedné a naděje na straně druhé k nějakým rýsujícím se příležitostem i dnešní marný pokus o dopolední přihlášení se do elektronické verze Sčítání 2021. Prý už to po 8 hodinách zase zprovoznili, ale tentokrát už pár dní raději vyčkám. Polovina příštího týdne to jistí. P.S. Chápu rozladění těch, pro které už to letos byl v úvodní den provozu nového systému státní správy (letos to byly již Dálniční známky a Registrace očkování) opět marný, letos tedy již třetí, pokus. Vlastně zapomněl jsem ještě na dvě "zjištění" z posledních dnů. To první jsem se musel dočíst z titulků novin. To, že mezi obávané zabijáky se totiž přidaly i naše silnice! To druhé při jednom obědě, že pro lepší náladu třeba občas neškodí vyměnit i jídelní servis :-) 

První jarní den v nouzovém stavu - již druhý v pořadí

V něčem je proti tomu loňskému stejný. Tedy že i letos je v čase nouzového stavu. Ale ve většině je opět jiný. Že v číslech vypovídajících o tomto divném stavu, to asi netřeba více zmiňovat. To se na nás valí ze všech stran stejně tak jako příslib, když vydržíme ještě tři týdny, tak už bude lépe. Vlastně, že "bude líp", to už nám někteří slibovali dlouho před vyhlášením nouzového stavu. Něco mi říká, že to bylo ještě před posledními parlamentními volbami. Tenkrát ale neuvedli, za jak dlouho :-) Bohužel je s tím už více než rok (s jednou delší přestávkou) spojeno i to, že v tomto čase, tedy v příštích třech týdnech, stále ještě v podstatě nemůžeme normálně ven.  Ale abych nekřivdil, od zítřka se nám "manévrovací prostor" rozšiřuje na celý okres i pro volnočasové aktivity. Čím byl ale ten letošní jiný, bylo počasí, které dnes způsobilo, že na 25 místech byly ráno překonány teplotní rekordy. Ale do minusu, nejvíce naměřila šumavská Kvilda, -24,6°C. U nás to sice bylo o jen o něco méně než -3°C, ale i tak to stačilo, neb větší mráz už by rostlinám ve skleníku asi nesvědčil. Jiný byl i svou "šedivostí", pokud se tak dá nazvat převažující barva kolem, kdy ani trávník se zatím zrovna moc nezelená a jiné barvy než na jednom místě ještě dokvétající krokusy a jedny bílé bledulky, se letos tu nevyskytují. A ani za oknem to není žádná sláva, orchideje se asi během zimy vyčerpaly, takže sbírají sílu na další kvetení. Tak snad bude už v příštích dnech líp. Aspoň co do počasí, neb jeho předpovědi bych z těch všech prognóz kolem věřil nejvíce. Což ale bude tím, že už vycházejí z nějakých historických zkušeností a z fyzikální podstaty jevů s ním spojených, kdežto ten koronavir si stále počíná jako neřízená střela, takže podle toho vypadá i předpověď toho budoucího. P.S. Zatím platí titulek z jednoho deníku, shodou okolností už z času, kdy ještě nebylo o koronaviru vidu ani slechu (myslím tím C-19).

Posun v čase aneb trocha té "statistiky"

Před rokem jsme tu měli po předchozím vyhlášení karantény už týden nouzový stav, jedno prohlášení, jak to zvládat, stíhalo druhé, za denní rekord bylo považováno 4100 testovaných na C-19 (pozn. nebyly ještě antigenní testy) a za budoucí optimistický výhled se dával rámec maximálně cca 100 nakažených denně. Rok s rokem se sešel a uváděná hodnota denního testování (jen toho v evidenci hygienických stanic) vzrostla více než 10x a pokud aktuálně počet denně nakažených padá pod stonásobek hodnoty uvažované v loňském roce, už se mluví o významném zlepšování situace. A podobných srovnání by bylo možno uvést nepočítaně. Já si ale "zametu" jen před svým prahem zatím jen jedním. Ohlédnu se zpět pohledem "doplňování energie" a mém podílu na něm. Hlavně toho v čase obědů a večeří. Ještě před rokem byla tato aktivita spíše zájmová, v čase oběda dostávaly stále přednost krabičky z restaurací, neb na domácí vaření do krabičky ani tenkrát moc času nezbývalo. Když už se člověk "u plotny" objevil, tak se většinou chtěl z něčeho "vykrájet či vyvařit". Výjimečně to bylo něco z několika naučených a již osvědčených jídel, většinou asijské kuchyně nebo nějaké placky. Co ale už platilo tenkrát, byla otázka : "Co si dáme k ... (jídlu)?" Jaký je v tom posun v čase? Samozřejmě s přihlédnutím k vývoji situace za ten rok. A to jak kolem, tak i u mne. Už samotný počet pokládaných otázek týdně vzrostl o 55% (přibyly ty, u kterých se ale "dáme" zkrátilo na "dám"), zvládám několikanásobně větší počet jídel než před rokem a stále je v tom ještě nějaký potenciál růstu, ale hledání odpovědi na tuto "otravnou" :-) otázku ať při přípravě jídla pro jednoho či pro dva zůstává stejným oříškem. Takže tu máme příklad situace, kdy ať děláš, co děláš, resp. ať je situace kolem jakákoli, pokud člověk stále neví, co chce, tak  může umět, dělat či snažit se mnohem více, ale ten správný výsledek se, bohužel, nemusí dostavit. Na druhou stranu není nutno podléhat pesimismu a zůstat v tomto kritériu pozitivní, neb stále snad platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. P.S. Samozřejmě pokud s tím nepřijde stav, který popsal v roce 1906 německý lékař Alois A. 

Zima to ještě nezabalila, naštěstí už nemá tu sílu

Předpověď počasí sice tak "optimistická" nebyla, předpovídané noční a ranní teploty měly jít v posledních dnech i pod -5°C, ale skutečnost byla příznivější. Pod nulu to nakonec spadlo, ale jen o pár desetinek, a to jen včera a předevčírem. Zato předpovídané srážky "dopadly" podle předpovědi. Dnes ráno se poté, co v úterý zmizela poslední troška sněhu z pozemku, zase objevil nový sníh. Sice vydržel jen pár hodin, ale docela přispěl k tomu, že se teploměru odpoledne nechtělo přelézt 5°C. Dnešní a hlavně zítřejší noc by neměla být jiná. Stejně tak bychom se i zítra ráno měli potkat s novým sněhem, ale neděle by to měla už definitivně zlomit a s přicházejícím se jarem by se měl zase začít probouzet život. A snad se to bude týkat i nás, byť už skoro uplynuly další tři týdny, po kterých máme "přislíbeno" zlepšení stavu. Jen nějak nevím, co si pod tím mohu představit, když navíc druhou stranou slyšíme kolem tolik rozdílných resp. neurčitých informací, aby bylo možno si aspoň udělat nějakou představu, čeho se má dosáhnout a když to dopadne, tak co s tím přijde, resp. v opačném případě bude ještě třeba udělat. Čas zastavit nelze, všechno vrátit také, ale snad se brzy posuneme k tomu, že se nám aspoň vrátí to, čemu se ještě nedávno říkalo "každodenní maličkosti" a které člověk považoval spíše za samozřejmosti.  Digitalizace je sice krásná a potřebná věc, ale člověk po chvíli zjistí, že život jen o těch jedničkách a nulách není. S přicházejícím jarem by tím prvním, kdo by mohl přispět ke zlepšení naší nálady, mohla být příroda. A třeba se jí povede i nějak zmírnit šíření toho současného nepřítele č.1.  Takže něco, na co by se dalo těšit, jak je nám ze všech stran raděno, bychom měli. Ale v těch uplynulých několika dnech od posledního příspěvku už to bylo i o prvních "maličkostech" letošního roku bez ohledu na divný čas kolem.  V hromadu drobného roští se změnily jak obě vánoční jedličky, tak i všechny větve z letošního jarního střihu našich ovocných stromů, z kamení se postupně klubou zbylé krokusy a pod střechou konečně došlo i na "občerstvení" úrovně mých znalostí německého jazyka s cílem vrátit se zpět na takovou úroveň, která mi umožní si příští běžky resp. jiný pobyt u našich jižních sousedů si více užít i po té jazykové stránce. Tedy nejen v tom nezbytném. Proto jsem to "občerstvení" vzal raději od samého začátku, takže těch lekcí, co mám před sebou, není málo. A pokud z něj, myslím to slovo v uvozovkách,  odstraníme ty uvozovky, tak i na to domácí kuchtění vyšel čas. Tentokrát ho ale nebylo tolik, neb jsem párkrát "zlikvidoval" i něco ze zásob v mrazáku. P.S. Koronavirová posloupnost má další "člen". Po doma šitých textilních rouškách, později nahrazených kupovanými chirurgickými rouškami resp. nyní respirátory FFP2  se doma objevila další věc - sada antigenních testů. Snad je to konečná a nebude je v budoucnu ještě následovat domácí očkovací souprava s vakcínou :-( Každopádně ale očkování je jedním z nejfrekventovanějších slov posledních dnů. A nejen v titulcích novin, jak patrno i níže.

 

Omezeními sevřená první březnová dekáda

A co přinesly dny v její druhé půlce? Dalo by se říci, že až na jedno opuštění katastru obce za účelem opatření si něčeho k snědku a jednoho opuštění hranice parcely za účelem zbavení se nahromaděného recyklovaného odpadu je člověk strávil buď v domě nebo na zahradě "mezi ploty". Procházka k silnici a zpět ani nějaké to vyvětrání do cípu místního lesa se nekonalo, neb nedávný výron v kotníku o sobě ještě dává vědět. I tak člověk pár tisícovek kroků každý den "našmajdal" po zahradě, hlavně při údržbě části trávníku, která už údržbu dovolí. Zbytek ještě musí počkat na pár slunečních dnů, aby trošku vyschnul. Stejně tak je to i s prvním postřikem broskví proti kadeřavosti, který čeká ještě na několik hodin s teplotou nad 8°C. O aktivním sportování to tedy nebylo, ale toho pasivního, zejména toho, kdy sportovci mají na nohou lyže, jsem si ale nadmíru užil u TV. Obdiv patří všem, kdo se na ta mistrovství světa v klasickém a sjezdovém lyžování vůbec kvalifikovali, natož těm, co jim na krku skončila zlatá medaile. Přesto asi největším zážitkem byl další ročník Vasova běhu (90 km klasicky). Stejně jako tomu bylo u letošní ČEZ Jizerské 50, obdiv patří už samotným pořadatelům, že se jim povedlo závod v tomto divném čase vůbec uspořádat. Těm švédským navíc, že se jim dostalo pochopení epidemiologů a byť se startem postupně ve více dnech dostali souhlas i pro účast 6000 hobíků. O stejné se sice pokoušeli pořadatelé "Jiz50" , ale z našeho ministerstva zdravotnictví se jim souhlasu k jejich návrhům nedostalo. Zřejmě rozhodlo "úzké" hrdlo při dopravě a místu startu a cíle (Bedřichov), kde by asi na rozdíl od Vasova běhu ten "rozptyl" účastníků(s diváky se nepočítalo) a rozestupy mezi nimi byly zřejmě  problematičtější. Ale co člověk v tomto čase ví, třeba jen někdo tu žádost prostě smetl ze stolu, aby si nepřidělával práci :-(.  Švédům to tento závod vrátil novými rekordy v obou kategoriích, byť start a cíl byly tentokrát umístěny jinde než tradičně (ale ne daleko od těch tradičních míst a samozřejmě při zachování délky závodu, tedy těch 90 km). Čas vítězky kategorie žen Švédky Liny Korsgren 3:52:08.2 hod. je z říše snů (i pro naprostou většinu zúčastněných mužů), přičemž pod 4 hod. se dostala i druhá a třetí žena v pořadí. Počasí ve Švédsku závodu přálo, zato na MS v Oberstdorfu (klasické lyžování) to bylo náročnější. Tam jim při štafetách mužů docela sněžilo, takže to byl boj nejen s kilometry. Mimochodem nějaké ty zbytky dorazily v pondělí dopoledne i k nám, takže s přispěním ranních nízkých teplot stále ještě máme na parcele zbytky sněhu. Po té chvilce v bílém se ale brzy vrátila obvyklá zimní šeď, se kterou ale už začala "bojovat" jarní zelená s prvním přispěním několika krokusů, sněženek a bledulí, které zůstaly Clifem nepovšimnuty resp. mimo jeho "oblíbené trasy". Červená barva "na talíři" je zatím z dovozu (Maroko), základ pro budoucí vlastní sklizeň čeká zítra na výsev.