Před rokem jsme tu měli po předchozím vyhlášení karantény už týden nouzový stav, jedno prohlášení, jak to zvládat, stíhalo druhé, za denní rekord bylo považováno 4100 testovaných na C-19 (pozn. nebyly ještě antigenní testy) a za budoucí optimistický výhled se dával rámec maximálně cca 100 nakažených denně. Rok s rokem se sešel a uváděná hodnota denního testování (jen toho v evidenci hygienických stanic) vzrostla více než 10x a pokud aktuálně počet denně nakažených padá pod stonásobek hodnoty uvažované v loňském roce, už se mluví o významném zlepšování situace. A podobných srovnání by bylo možno uvést nepočítaně. Já si ale "zametu" jen před svým prahem zatím jen jedním. Ohlédnu se zpět pohledem "doplňování energie" a mém podílu na něm. Hlavně toho v čase obědů a večeří. Ještě před rokem byla tato aktivita spíše zájmová, v čase oběda dostávaly stále přednost krabičky z restaurací, neb na domácí vaření do krabičky ani tenkrát moc času nezbývalo. Když už se člověk "u plotny" objevil, tak se většinou chtěl z něčeho "vykrájet či vyvařit". Výjimečně to bylo něco z několika naučených a již osvědčených jídel, většinou asijské kuchyně nebo nějaké placky. Co ale už platilo tenkrát, byla otázka : "Co si dáme k ... (jídlu)?" Jaký je v tom posun v čase? Samozřejmě s přihlédnutím k vývoji situace za ten rok. A to jak kolem, tak i u mne. Už samotný počet pokládaných otázek týdně vzrostl o 55% (přibyly ty, u kterých se ale "dáme" zkrátilo na "dám"), zvládám několikanásobně větší počet jídel než před rokem a stále je v tom ještě nějaký potenciál růstu, ale hledání odpovědi na tuto "otravnou" :-) otázku ať při přípravě jídla pro jednoho či pro dva zůstává stejným oříškem. Takže tu máme příklad situace, kdy ať děláš, co děláš, resp. ať je situace kolem jakákoli, pokud člověk stále neví, co chce, tak může umět, dělat či snažit se mnohem více, ale ten správný výsledek se, bohužel, nemusí dostavit. Na druhou stranu není nutno podléhat pesimismu a zůstat v tomto kritériu pozitivní, neb stále snad platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. P.S. Samozřejmě pokud s tím nepřijde stav, který popsal v roce 1906 německý lékař Alois A.
Žádné komentáře:
Okomentovat