Velký pátek skoro naruby

Aneb pokud se pokusím ohlédnout po právě uplynulém dnu z pohledu tradic, pověr a toho, co se právě dnes nemělo dělat, tak až na to, že si nikdo nepřišel nic vypůjčit, takže jsem ani nikomu nic nepůjčil, tak vše ostatní "zapovídané" jsme dnes někdy i vícekrát provedl. Ale rozhodně ne navzdory tradicím resp. těm, kteří ta dnešní "doporučení" ctí, prostě tak, jak jsem považoval za potřebné či chtěné. Mohlo by to vypadat, že vše takové mne míjí. Ale úplná pravda to není, neb za ty roky si pro sebe či v sobě nevytvořit nějaké rituály, doporučení či zákazy, co nedělat apod., by asi nebylo normální. Ale o tom až někdy příště, co dnešek v tradicích ale rozhodně nezmiňoval, bylo hledání. V mém případě toho, kam se vypravíme ještě než uhodí letní vedra za pár dalšími zážitky. Něco konkrétnějšího už z toho sice vypadlo, ale zda něco z toho dopadne či nakonec to bude něco jiného, to už by měl rozhodnout konec příštího týdne, kdy by se v kalendáři pro druhé čtvrtletí měly objevit poslední dva termíny, které budou mít před zamýšleným výletováním přednost. P.S. Ale už je aspoň "něco na stole", byť u toho zatím chybí datumy.

Velikonoce za dveřmi a uprostřed tentokrát "číhá" letní čas

Tentokrát si na nečinnost rozhodně nebylo možno stěžovat. Navíc když se plány na poslední březnové dny doma střetly s opakující se virózou, což znamenalo, že k úterní návštěvě Pardubic přibyla i čtvrteční do Hradce. Tam jsem ale na rozdíl od Pardubic polovinu času jen "pročekal", abych tu trošku "rozhozenou" středu zakončil na na večer plánovaném obecním zastupitelstvu debatou o stavu a výhledech oblasti hospodaření s odpady v naší obci. I bez virózy jsem v závěru měl pocit, jakoby nějaké to škrábání v krku bylo na cestě, ale dnes ráno už bylo vše ok. Nejen ráno, neb podle plánu se povedlo před podvečerním deštěm zvládnout vše, zejména na zahradě, takže už možno otevřít dveře té velikonoční pohodě, která prý už prý přešlapuje za dveřmi :-) A bude v ní určitě i trocha toho sportování, zejména toho televizního, neb pardubické Dynamo nedělním zápasem s Litvínovem (o tom se rozhodlo před chvílí na ledě v Třinci) zahajuje letošní semifinálové zápasy hokejové extraligy. Že by to na začátku léta chtělo i nějakou tu turistiku, tedy či to bude tradiční Sněžka po vyfrézování od sněhu cesty od Luční boudy na Výrovky, či něco jiného, o tom jsou zatím stále jen úvahy. A nesmím zapomenout, že konečně si svoji chvilku slávy užil i nový zahradní pomocník. Takže během chvilky byla půlka zahrady připravena, zbytek čeká na později, až bude co sázet. To co buď zatím roste v kelímkách za oknem na parapetu či klíčí v bedýnce ve sklepě. Na rozdíl od ředkviček ve skleníku, z nichž některé už "naplnily" svou roli :-). A když už jsem zde zmínil ty za dveřmi čekající Velikonoce, tak rovnou připojím pro všechny, kteří zavítají na tyto stránky, přání jejich příjemného prožití. P.S. Pokud možno i se zapomenutím (aspoň chvilkovým) všeho toho kolem, co zrovna moc radosti nepřináší, byť se všichni denně snažíme dle možností a schopností každého z nás se tím co nejlépe vyrovnávat. A tu nedělní změnu nechám i letos bez komentáře, byť to několik let zpátky vypadalo, že letošek by měl být tím posledním rokem s takovou změnou. Bohužel se ti "pomazaní" nejsou schopni dohodnout, který čas by to měl už natrvalo být!

Páteční ráno s batohem na zádech

Z obvyklé "šedi" sice už pomalu vykukují první barvičky jara, ale kromě dnešního prvního letošního "putování" s batohem na zádech za rakytníkem v medu jinak nic, co by nějak ještě z toho obvyklého dění vyčnívalo. Chtělo by se ale asi dodat, že na to, že to byla první letošní delší vycházka, samozřejmě bez Clifa, to nebylo nejen špatné, ale i jakési rozloučení se se zimním lenošením. Tak snad i na to brzy naváže nějaké to rychlejší pokračování. A už na jiných trasách, bez batohu a ve sportovnějším. Vlastně když už jsem zmínil to sportování, tak poslední dny byly poměrně bohaté, pro mne ale jen v podobě jeho sledování. Hokejové derby dvou sousedních krajských měst, v několika posledních letech věčných rivalů nakonec vyznělo pro mé rodné město. Tak nezbývá než popřát, ať pro Dynamo ta cesta za vysněným titulem v semifinále, kde by se zřejmě mohlo potkat Litvínovem. Samozřejmě pokud se nestane ve zbývajících čtvrtfinalových duelech něco neočekávaného a některý z dalších týmů to ještě "neotočí". A zážitek byl i konec Světového poháru v lyžování. P.S. Těch sklenic s rakytníkem v medu bylo více než je vidět na jednom z obrázků, takže opravdu bylo potřeba vzít si batoh :-)

24 hodin ve 24 obrázcích

Ale ten s daty domácí meteostanice se do toho počtu obrázků ani hodin samozřejmě nepočítá, to jen pro pořádek :-) Ale teď pěkně od začátku, tedy od času pár minut po třetí hodině odpolední, kdy nástupem do Regiojetu jedoucího z Košic začal pro mne na pardubickém nádraží ten 24 hodinový výlet. Vlak, metro i bus v pohodě, takže chvilku po páté jsem jako jeden z těch prvních dorazil na místo a oslava, do které se postupně zapojili včetně pana majitele domu další, mohla začít. Téma bylo jasné, "servis" připravený panem domácím perfektní a tak se nebylo čemu divit, že se to vydařilo. V jednu chvíli se sice objevilo menší zklamání. Sice jen u dvou účastníků oslavy - fanoušků pardubického hokeje (jedním jsem byl já), že vyhrál jejich rival ze sousedního krajského města, ale další kalíšek z nabídky skvělých rumíků dal zapomenout s tím, že dnes to už bude opačně a "Pardubky" je zase vyklepnou. Počasí přálo, takže byl v permanenci i balkón s výhledem na jih Prahy, ke kterému si někteří vychutnali i prý skvělý doutníček. V čase půlnočním už zůstali jen ti "přespávající", aby i ti s ohledem na nemožnost ráno déle vyspávat díky pracovním povinnostem většiny po nějakém čase pochopili, že je třeba na aspoň na chvíli zavřít oči. Moje ráno už bylo v režii odjezdu přes půl Prahy busem a pak metrem na rychlou snídani do známých míst na Pankrác a odtud už jen metro, bus a kousek pěšky pod Vyšehrad, kde jsem měl domluvenu na devátou krátkou návštěvu Tomíka  jeho maminky. Jsou zážitky, které se asi z mysli nevymažou, jeden z nich byl i tam. Příchod nového človíčka na tento svět je už sama o sobě událost č.1, navíc když současná doba, která zrovna těm pozitivním zážitkům nepřeje, to ještě umocňuje. Po rozloučení se slovy brzkého setkání, ale již v domácím prostředí, pohled na hodinky mi řekl, že by se toho dalo do plánovaného odjezdu zvládnout i více, když bylo venku tak krásně. Byť částečně výměnou za jedno plánované "vysedávání" na nebo u vltavské náplavky. Takže tramvaji č. 2 z Podolí  na Malostranskou, odtud pro mne pomalu již "ikonickou" tramvají č. 22 na Pohořelec, aby odtud začala ta pěší část. A po delší době rovnou přes Hrad, kde jsem od zavedení bezpečnostních kontrol už nebyl. Kontrolní stanoviště sice zůstala, obsluha na nich, ale v menším počtu, také, ale jelikož jsem se nezdál nějak zvláště "vhodný" ke vstupní kontrole, prošel jsem, jakoby tam nic nebylo. O dalším už mluví obrázky, aby po návratu na Malostranskou pomohla zkrátit cestu do centra tramvaj č. 17, jen u Novotného lávky jsem si vystoupil pro pár obrázků odsud, abych další pokračoval a od Národního divadla přes velikonočně vyzdobená Václavské a Staroměstské náměstí, pod Prašnou bránou a kolem synagogy na nádraží, aby ve 12:09 hod. jsem už směřoval rychlíkem tentokrát už přímo do Hradce Králové a odtud poté busem "trojkou" domů. Co říci na závěr? Prý je dnešek dnem štěstí? Já k tomu mohu říci, že aniž jsem si cokoli vsadil, tak jsem nezůstal "ušetřen" od jeho přízně a tak by se mohlo říci, že jsem těch prožití těch posledních 24 hodin doslova "vyhrál" :-)

Jak Tomík předběhl jaro o tři dny

Dnešek konečně přinesl do naší rodiny tu již několik dní očekávanou radostnou událost. Posledních několik dnů to sice vypadalo, jakoby malý Tomík čekal se svým příchodem na svět až na to pravé astronomické jaro, ale nakonec, asi proto, že venku na rozdíl od kalendáře už to jaro je, se rozhodl to dále "neprodlužovat" a přihlásil se dnes dopoledne pár kroků od Vyšehradu, přesněji řečeno hned pod ním, na tento svět. A to velmi hlasitě! Co říci než jen tolik, že radost je to obrovská. U všech kolem, tedy od jižních Čech přes Prahu až k nám. Zbytek pondělí se už nesl v "plánování", jak s tím začátkem týdne naložit, abych si nenechal ujít zítřejší večerní "pánskou" oslavu jeho narození plánovanou do místa nedaleko zámečku v pražských Záběhlicích. Abychom tam nejen oslavili jeho narození, ale zároveň i "pokřtili jeho nový domov. Vše se povedlo během několika minut poskládat tak, že když zítra odpoledne místo vlaku do Hradce sednu do jednoho z rychlíků do Prahy, měl bych být v Praze pomalu stejně jako doma. A možná, že se do toho cestování před návratem domů vejde i jedna "nepracovní snídaně" a pár pohledů na několik známých míst. Představa už je a aby se to dalo zvládnout a ve středu jsem stihl být doma nejpozději ve tři hodiny odpoledne, měl bych si řádně užít i pražské MHD. Ale co se do těch 24 hodin od zítřejšího odjezdu z Pardubic do středečního návratu domů všechno vejde, to ukáže čas a ovlivní středeční počasí. P.S. Objednána je modrá obloha, aby z toho byly i nějaké obrázky :-)

Předposlední víkend astronomické zimy

Aneb aspoň co do počasí prý návrat k obvyklému normálu, tedy chladnému ránu a velmi proměnlivému počasí. Toho jsem si včera v Pardubicích užil od chvilek téměř modré oblohy až po pár minut poměrně silného deště, který mne zastihl na jedné z pochůzek a při kterém jsem měl co dělat, abych v jednu chvíli pořádně nepromokl a zároveň udržel "v celku" zapůjčený deštník.  Vlastně asi ne jen co do počasí, byť těch uplynulých deset dnů tomu moc neodpovídalo díky, aspoň jak doufám, neopakovatelnosti některých prožitků, takže v podstatě nic z nich není zachyceno objektivem fotoaparátu. Záměrně tu nepoužívám slovo "zážitků", aby to třeba nepůsobilo nějak pocitově. Ale i tak se někde mezi objevila nějaká ta světýlka z konce tunelu přicházejícího jara. Kde už to ale s časem je někde hezkých pár týdnů po začátku jara, je letošní vegetace. Ta se zřejmě rozhodla, že už nestačí počítat s občasnými jarními mrazíky, a že okusí i ty na samém konci zimy. Takže tu máme první letošní varování stran ohrožení kvetoucích rostlin a s ním i lehký šedivec na několika místech zahrady. V našem případě se to týká zatím jen postupně rozkvétající meruňky, neb ostatní květena by menším mrazíkům měla odolat buď na oknech domu či za oknem dílny, kam by ty menší mrazíky neměly dosáhnout. Jestli říkám, že ta necelá desítka uplynulých dní byla hodně našlapaná, mimochodem v pátek se mi povedlo během tří hodin strávených dopoledne ve městě nejen navštívit, ale v nich i něco zařídit, celkem osmnáct míst. Pravda, to poslední už bylo tak nějak "za odměnu", neb se týkalo poledního doplnění energie, aby chvíli po návratu domů mohl člověk pokračovat "v zařizování", tentokrát v pergole, neb slib zněl, že když bude pěkně, tak odpolední cappuccino bude opět nejen venku, ale hlavně na stolku u dětského zahradního domečku. Tedy tentokrát i s obsluhou :-) Vlastně i s "ochrankou", neb i tentokrát si to Clif nenechal ujít a zaplnil zbytek už tak vyplněného prostoru kolem stolečku. Dnes to sice na venkovní cappuccinu nevypadá, ale i tak na chytrých hodinkách dnes přibyde "pár kroků" i odsud, aby vegetace kolem pergoly nezáviděla slušivý sestřih nedaleké catalpě. Pravda taky je, že pro její část to bude  během příštích několika dní "konečná", neb by to tam mělo doznat trošku větší proměny. Potom už by měl přijít konečně na řadu náš nový pomocník, který čeká, až své zimoviště opustí venkovní bonsaje, a on to tam bude moci pořádně "rozruchat", aby se i ta cibule už konečně dostala do země. Což značí, že už je pro letošek jasno, co z toho, co není jen pro potěchu oka, a hlavně kam, přijde. Zatím ale "kompletní plány" pro letošek má jedině zahrada. Náš "zážitkový" plán je třeba ještě dopilovat. Možná, že stihneme ještě vidět stát "Nároďák", se kterým je spojena řada vzpomínek. A akce v domě a kolem něj? Ty jsou teprve v návrhu, zato v tentokrát zase v trošku větším rozsahu, aby se získal čas pro úpravy, které vyplývají z "konfliktu" stáří domu a požadavků doby zejména co do energií. P.S. Dnešek by každopádně ale mohl "ukrojit" z těch drobností a posunout to, aby venek to vítání jara už nejen připomínal, ale mohli jsme si to tam zase začít, byť zpočátku díky počasí asi jen po chvilkách, užívat.

Uplynulé dny tentokrát začínaly hodně brzy

Nebylo to tím, že by člověk zavítal někam, kde to ještě nezná a na poznání měl málo času, ale tím, že se do nich tentokrát nahromadilo poměrně dost věcí, myšleno hlavně akcí či událostí. Obligátní úterní ranní cestování Arrivou do Pardubic tentokrát doplnilo brzké vstávání jak včera tak i dnes. Dnes to dokonce bylo před cestou do Hradce bez snídaně a navíc s mírně zvýšeným tlakem :-). Na "vině" je má touha mít nadále platné oprávnění k řízení motorových vozidel, což je mi moje praktická lékařka ochotna potvrdit, když já jí "doručím" na tu k tomu prý potřebnou preventivní prohlídku vše od ní požadované. A tak jsem dnes absolvoval odběry (mimochodem s pocitem, zda si to tam nespletli s dárcovstvím krve) a ještě mě čeká oční, abych pak získal kýžený termín prohlídky u ní. A jelikož poté ještě čekalo pár pochůzek spíše pojezdů po městě, tak prvním počinem hned poté bylo doplnění tekutin a energie hned na opačném konci Ulrychova náměstí. Ale nebylo to jen o vstávání. Třeba ta středa po návratu domů byla až do podvečerních hodin tentokrát už hodně o zahradě, neb počasí už dovolilo pustit se do jarní údržby trávníku. Výsledkem byl nejen řádně "prořezaný" na moha místech už zelenající se koberec, ale i hodně velká kupa materiálu, která vyplnila většinu "volného" místa na kompostu. Odměnou bylo i první letošní venkovní cappuccino, byť na nějaké delší sezení, přestože v tu chvíli byla obloha bez mráčku, to ještě nebylo.  To samé si sice nemyslel Clif, ale toho se nikdo na to neptal :-) Vlastně i jeho to přešlo, když si ověřil, že nejenže nic nedostane, ale že už tam ani nic není. A jelikož to s těmi barvičkami venku asi ještě nebude pár dní nic valného, pomohli jsme si aspoň nákupem rozkvetlých rostlin na jarní výzdobu oken. Jinak to dnešní vstávání už bylo o budíku, což se mi dlouho nestalo, neb většinou to je naopak, kdy se budím dříve. Na víkend  je sice v plánu zase něco "ukrojit z venkovního zásobníku", ale díky očekávanému silnějšímu větru a pocitové teplotě kolem 0°C bude ten začátek dne o kousek posunut, takže budík by se měl dostat ke slovu až zase v úterý. P.S. Ta hlavní otázka na víkend ale je, kolik dnů ještě zbývá do radostné zprávy o dalším přírůstku u našich nejbližších. Bude už stačit jen počet prstů na jedné ruce?