Se sekerou v ruce ...

Odborníci na chov ryb doporučují na zahradní jezírka, ve kterých by měly nějaké ty rybky přežít zimu, nejrůznější způsoby, jak zajistit, aby aspoň na kousku plochy se udržela nezamrzlá hladina. Zejména, když v jezírku ještě přezimují vodní rostliny, producenti bahenního plynu. Na rozdíl od předchozích let, kdy jsem používali metodu, kterou nedoporučuje devět z deseti odborníků. Tj. občasné prosekání otvoru na hladině sekerou. Údery sekerou do ledu totiž ruší ryby, ty spotřebovávají mnohem více energie a ta jim může pro úspěšné přežití zimy nakonec chybět. Letos jsme tedy dali na radu druhých a rozhodli se řešit vše podhladinovým vzduchováním. Příroda (opravdu silná zima) byla po pár dnech proti a tak zůstalo téměř u každodenního bušení do ledu. Dnes, když se po delší době ukázalo zase sluníčko, se na hladině objevila většina z osazenstva našeho jezírka. Velké všechny, ale kolik zůstalo z loňského potěru, to zatím nevidno. Uvidíme, zda sousedovic Garfield slavil přes zimu nějaký ten lovecký úspěch při svém vysedávání u díry v ledu. Na rybách po stresu z rušení jejich zimního klidu ani památky a nebude daleko den, kdy zase začnou shánět něco k snědku. Zima sice nekončí, hladina bude mít snahu určitě ještě několikrát zamrznout, ale už to nebude o několika centimetrech ledu za den. Neklamná známka toho, že zima (doufejme, že jen v nížině, neb hory jsou pro letošní sezónu ještě nedočtenou knihou) už polevila ze své síly a nebude daleko doba, kdy trůn uvolní jaru (aspoň tomu astronomickému, když ještě teď tu na zahradě máme přes 20 cm sněhu). A vzduchování? To určitě přijde ke slovu, byť to už nebude při zamrzlé hladině. A do příští zimy to už vychytáme :-)

Lepší podmínky než má Vancouver :-)

Plány na dnešek byly věc jedna, skutečnost věc druhá. A tak místo úklidu po výměně oken v bytě mamky v Pardubicích, neb firmě se nepovedlo dokončit zakázku podle plánu (jeden z okenních rámů jim cestou na místo montáže praskl, takže se dělá nový), jsme zůstali doma. A volba, čím vyplnit část dne, byla jednoduchá. Přírůstek několika mm nového sněhu na zledovatělou vrstvu staré nadílky způsobil, že se bílé pláně kolem nás zase staly "jetitelné" a navíc zůstaly vidět i staré stopy. Takže s minimem námahy se zase obnovil "malý třešňový ovál" a "velký okruh" ke Hřibsku, aby za slabého větru a teploty lehce pod nulou jsem zase ukousl něco z letošního krajíce bílých kilometrů. Opět to sice bylo jen "kolem a kolem", nakonec i kousek bez běžek do kopce po silnici, ale tentokrát při návratu domů čekal jak tradiční "horký hrneček", tak i posvícenské koláčky s trojí náplní, čímž se dnešní odpoledne téměř (až na ta panoramata a strojovou úpravu stopy, ale zase jsme ale ušetřili km v autě :-) vyrovnalo pobytu v našich horách, kde dnes bylo jen o něco chladněji, ale jinak počasí jako zde. Na hory by ale mělo taky dojít, za tímto účelem je v mém kalendáři v poslední dekádě února a na počátku března několik "černých teček" upozorňujících, že zde by to mohlo vyjít :-)

V cíli pátého kola, ...

což znamená, že tachometr Octavie se dnes cestou z Prahy přehoupl přes 200 000 km a začal odměřovat první kilometry kola šestého - při "putování kolem zeměkoule". Závěr pátého kola sice vypadal, jako bych jej končil na nějaké severské rallye, ale i to se zvládlo a aniž bych to chtěl nějak zakřiknout, tak by tomu mělo být i v dalších kilometrech. Letos jich určitě nebude méně než těch z loňských.

Kartičky do pexesa vybrány

Výběr to nebyl jednoduchý, ale "základní pexeso" letošní poznávací dovolené je na světě. Teď ještě chvilku budeme ladit "hrací balíček", abychom si na začátku března mohli potvrdit pár pevných bodů (trajekt a nějaké to ubytování) a až přijde čas, vyrazili a na místě - doufejme, že i při pěkném počasí- dohledali nejen k těmto obrázkům jejich bratříčky, ale, a to hlavně, strávili dva týdny pohodové dovolené na severu Evropy.

Není to nádhera ?

O dnešním dnu byly sice úplně jiné představy (v koutku duše jsem doufal, že se mi podaří vyrazit na kopečky), ale jak to tak občas bývá - veškeré plánování, žádný výsledek. A tak to musela v pozdním odpoledni zachránit "pětka kolem a kolem", na kterou jsem si raději dnes měl vzít sněžnice. Úterní bílá nadílka kolem deseti cm nám tradičně zavála všechny stopy a dnešní ranní "minus desítka" v kombinaci s celodenním sluncem a denní teplotou kolem nuly způsobily, že místo plynulého pohybu po sněhu si člověk připadal jako ledoborec. A tak místo delší vycházky to bylo pečlivé vyjetí asi kilometového okruhu mezi řadami třešní a potom jízda na něm. A jelikož prkýnka "začala kloudněji jet" teprve ve čtvrtém kole, tak nakonec nezůstalo jen u té pětky. Sice slabá náplast na dnešní plány, ale aspoň nějaká, neb zatím není všem dnům konec ani u nás v nížině, byť na horách ta jiskřivá krása umí vyniknout více :-)