Odborníci na chov ryb doporučují
na zahradní jezírka, ve kterých by měly nějaké ty rybky přežít zimu, 
nejrůznější způsoby, jak zajistit, aby aspoň na kousku plochy se udržela nezamrzlá hladina. Zejména, když v jezírku ještě přezimují vodní rostliny, producenti bahenního plynu. Na rozdíl od předchozích let, kdy jsem používali metodu, kterou nedoporučuje devět z deseti odborníků. Tj. občasné prosekání otvoru na hladině sekerou. Údery sekerou do ledu totiž ruší ryby, ty spotřebovávají mnohem více energie a ta jim může pro úspěšné přežití zimy nakonec chybět. Letos jsme tedy dali na radu druhých a rozhodli se řešit vše podhladinovým vzduchováním. Příroda 
(opravdu silná zima) byla po pár dnech proti a tak zůstalo téměř u každodenního bušení do ledu. Dnes, když se po delší době ukázalo 
zase sluníčko, se na hladině objevila většina z osazenstva našeho jezírka. Velké všechny, ale kolik zůstalo z loňského potěru, to zatím nevidno. Uvidíme, zda sousedovic Garfield slavil přes zimu nějaký ten lovecký úspěch při svém vysedávání u díry v ledu. Na rybách po stresu z rušení jejich zimního klidu ani památky a nebude daleko den, kdy zase začnou shánět něco k snědku. Zima sice nekončí, hladina bude mít snahu určitě ještě několikrát zamrznout, 
ale už to nebude o několika 
centimetrech ledu za den. Neklamná známka toho, že zima (doufejme, že jen v nížině, neb hory jsou pro letošní sezónu ještě nedočtenou knihou) už polevila ze své síly a nebude daleko doba, kdy trůn uvolní jaru (aspoň tomu astronomickému, když ještě teď tu na zahradě máme přes 20 cm sněhu). A vzduchování? To určitě přijde ke slovu, byť to už nebude při zamrzlé hladině. A do příští zimy to už vychytáme :-)
na zahradní jezírka, ve kterých by měly nějaké ty rybky přežít zimu, 
nejrůznější způsoby, jak zajistit, aby aspoň na kousku plochy se udržela nezamrzlá hladina. Zejména, když v jezírku ještě přezimují vodní rostliny, producenti bahenního plynu. Na rozdíl od předchozích let, kdy jsem používali metodu, kterou nedoporučuje devět z deseti odborníků. Tj. občasné prosekání otvoru na hladině sekerou. Údery sekerou do ledu totiž ruší ryby, ty spotřebovávají mnohem více energie a ta jim může pro úspěšné přežití zimy nakonec chybět. Letos jsme tedy dali na radu druhých a rozhodli se řešit vše podhladinovým vzduchováním. Příroda 
(opravdu silná zima) byla po pár dnech proti a tak zůstalo téměř u každodenního bušení do ledu. Dnes, když se po delší době ukázalo 
zase sluníčko, se na hladině objevila většina z osazenstva našeho jezírka. Velké všechny, ale kolik zůstalo z loňského potěru, to zatím nevidno. Uvidíme, zda sousedovic Garfield slavil přes zimu nějaký ten lovecký úspěch při svém vysedávání u díry v ledu. Na rybách po stresu z rušení jejich zimního klidu ani památky a nebude daleko den, kdy zase začnou shánět něco k snědku. Zima sice nekončí, hladina bude mít snahu určitě ještě několikrát zamrznout, 
ale už to nebude o několika 
centimetrech ledu za den. Neklamná známka toho, že zima (doufejme, že jen v nížině, neb hory jsou pro letošní sezónu ještě nedočtenou knihou) už polevila ze své síly a nebude daleko doba, kdy trůn uvolní jaru (aspoň tomu astronomickému, když ještě teď tu na zahradě máme přes 20 cm sněhu). A vzduchování? To určitě přijde ke slovu, byť to už nebude při zamrzlé hladině. A do příští zimy to už vychytáme :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat